Co to je situationship aneb prozkoumání nejasných hranic
Situationship - když láska nemá jméno
V dnešní době, kdy se vztahy neřídí striktními pravidly a hranice mezi přátelstvím, láskou a partnerstvím se rozmazávají, se stále častěji objevuje pojem situationship. Ale co to vlastně znamená? A proč se tento pojem v posledních letech tak pevně usadil v každodenní řeči, zejména mezi mladšími generacemi?
Přestože český jazyk zatím nenabízí přímý překlad, situace, kterou tento termín popisuje, není nijak neznámá. Možná jste ji sami zažili – možná právě teď v jedné takové situationship jste. Není to úplně vztah, ale rozhodně ani čisté přátelství. Chybí jasně stanovené hranice, závazky i definice, ale zároveň zde existuje emoční nebo fyzická intimita, možná i výlučnost. A právě tato nejednoznačnost může být jak osvěžující, tak frustrující.
Co je to situationship?
Termín situationship vznikl spojením anglických slov „situation" (situace) a „relationship" (vztah). Znamená tedy „vztahová situace" – něco mezi kamarádstvím a plnohodnotným partnerským vztahem, často bez formálních očekávání nebo pojmenování. Někdy se používá také označení „neoficiální vztah" nebo „šedá zóna vztahů".
Charakteristickým rysem situationshipu je nejasnost a absence dohody o tom, co přesně mezi dvěma lidmi je. Může jít o přechodnou fázi – třeba než se vztah vyvine v něco vážnějšího. Ale také může trvat měsíce, možná i roky, aniž by se cokoli zásadního vyjasnilo. V některých případech se jedná o vědomou volbu, jindy o výsledek vyhýbání se nepříjemným konverzacím.
„Je to jako být v přítomnosti někoho, kdo vám je blízký, ale přitom nevíte, jestli si můžete dovolit plánovat víkend dopředu," popisuje tento stav psycholožka Esther Perel, zabývající se moderní podobou vztahů a intimity.
Proč jsou situationshipy tak běžné?
Jedním z důvodů, proč je tento fenomén stále častější, je změna vnímání vztahů v moderní společnosti. Zatímco dříve se očekávalo, že romantický vztah vede k manželství a zakládání rodiny, dnes lidé častěji hledají hlubší smysl, osobní růst a respektování vlastních hranic. A to často vede k tomu, že se do vztahů vrhají opatrněji, s větší rezervou – někdy až příliš velkou.
Internet a zejména seznamovací aplikace jako Tinder, Bumble nebo Hinge rovněž mění způsob, jakým navazujeme kontakty. Možnost neustálého výběru a porovnávání často vede k tomu, že se lidé zdráhají „uzamknout" v jednom vztahu a raději nechávají možnosti otevřené. Situationship tak může pro někoho představovat pohodlný kompromis mezi samotou a závazkem.
Zároveň se mění i sociální normy: dnes už není nutné mít „oficiálního partnera" na rodinné oslavy nebo společenské akce. A mnozí si uvědomují, že štěstí může přijít i v méně tradičních formách soužití – pokud ovšem obě strany vědí, na čem jsou.
Kdy je situationship přínosný – a kdy škodí
Existují chvíle, kdy může být takový otevřený, nedefinovaný vztah prospěšný. Například pokud se někdo právě zotavuje z rozchodu a necítí se připravený na nový závazek. Nebo když se dva lidé nacházejí v různých životních fázích – třeba kvůli práci nebo studiu v jiných městech – a nechtějí se vázat, ale zároveň touží po blízkosti.
Problém nastává ve chvíli, kdy jedna ze stran začne chtít víc, zatímco druhá zůstává u statutu quo. Tento nesoulad může vést ke zklamání, frustraci a pocitu odmítnutí. Nejednoznačnost, která byla na začátku pohodlná, se může proměnit v zdroj úzkosti.
Například Jana (29), grafička z Brna, popsala svou zkušenost následovně: „Začalo to jako přátelství s výhodami. Všechno bylo fajn, dokud jsem ho nezačala vnímat jinak. Ale když jsem se ho zeptala, kam to mezi námi směřuje, odpověděl, že není připravený na vztah. A já si uvědomila, že čekám na něco, co možná nikdy nepřijde."
Takové situace často vedou k emocionálnímu vyčerpání. A právě proto odborníci radí, že zdravá situationship by měla být postavená na upřímnosti a společném porozumění. Pokud obě strany vědí, co mezi nimi je – i když to nemá nálepku – je možné v tom najít rovnováhu.
Jak poznat, že jste v situationship?
Nejste si jistí, jestli se právě nacházíte v této „šedé zóně"? Mezi typické znaky situationshipu patří:
- Vyhýbání se rozhovorům o definici vztahu
- Společné trávení času bez dlouhodobých plánů
- Emoční blízkost spojená s fyzickou intimitou, ale bez závazků
- Nepravidelná komunikace, často podle nálady
- Nejasnost ohledně exkluzivity (jsou ve hře i další „možnosti"?)
Pokud se v těchto bodech poznáváte, není nutné panikařit. Důležité je položit si otázku: vyhovuje mi to? Pokud ano, a pokud jste oba na stejné vlně, neexistuje žádný důvod to měnit. Naopak, pokud cítíte nespokojenost, je lepší si to přiznat a otevřeně si s druhou stranou promluvit. Ne kvůli ultimátu, ale kvůli vlastnímu duševnímu zdraví.
Co s tím dělat?
Klíčová je komunikace. Možná to zní jako klišé, ale právě upřímný rozhovor může předejít mnohým zklamáním. Pokud si nejste jistí, kde stojíte, nebo co od toho druhého očekávat, není ostuda se zeptat. Vyjádřit vlastní potřeby není známka slabosti, ale síly a sebereflexe.
Kromě toho je dobré sledovat vlastní pocity. Často tělo i mysl dávají signály dřív, než si to přiznáme vědomě. Pokud po společném večeru přichází prázdnota, pokud se cítíte ignorovaní nebo nejistí – možná to není ten správný typ vztahu pro vás.
Situationship nemusí být nutně negativní. Ale není pro každého a není navždy. Může být fází, může být přechodem, ale v dlouhodobém horizontu mnozí touží po jistotě, bezpečí a hlubším propojení.
A co když se obě strany v takovém vztahu cítí dobře? Pak není nutné se řídit žádnými pravidly. Moderní vztahy mají stovky podob. A jak říká známý terapeut Alain de Botton: „Neexistuje správný způsob milování – jen ten, který dává smysl těm, kdo milují."
V každém případě je důležité pamatovat na jednu věc: vaše emoce jsou platné a vaše potřeby důležité. Ať už se rozhodnete situationship ukončit, proměnit v hlubší vztah nebo v něm zůstat tak, jak je – mělo by to vycházet z vás a ne z tlaku okolí nebo strachu ze samoty. Protože v konečném důsledku nejde o to, jak svůj vztah pojmenujete, ale jak se v něm cítíte.
