
Pocit na zvracení je častý, ale co ho vlastně způsobuje

Když je vám špatně, ale nezvracíte - co způsobuje nevolnost bez zvracení?
Nevolnost je jedním z nejnepříjemnějších tělesných pocitů, se kterými se člověk může potýkat. Pocit, že se vám zvedá žaludek, ačkoli fakticky nezvracíte, může být vyčerpávající, stresující a někdy i matoucí. Ať už se jedná o krátkodobý stav nebo opakovaný problém, pocit na zvracení bez skutečného zvracení má mnoho možných příčin – od psychických přes hormonální až po trávicí.
Ve společnosti se často automaticky předpokládá, že pokud někomu bývá špatně, je těhotný, intoxikovaný nebo má žaludeční virózu. Realita je ale mnohem pestřejší. Pocit na zvracení, ale bez zvracení, může být signálem různých tělesných i duševních potíží – některé jsou banální, jiné si žádají lékařskou pozornost.
Když žaludek protestuje, ale stále „drží"
Mnoho lidí zažívá nevolnost, která nikdy nepřejde v samotné zvracení. Tento stav bývá popisován jako zvláštní tlak v žaludku, šimrání v krku, nebo nepříjemné „vzedmutí" břicha. Může se objevit po jídle, při řízení auta, během stresového období nebo i bez zjevné příčiny. Samotné zvracení tělo považuje za obranný mechanismus – zbavení se škodlivé látky nebo přetlaku. Pokud k němu ale nedojde, může jít o složitější interakci mezi mozkem, trávením a nervovým systémem.
Jedním z běžných viníků je funkční dyspepsie – tedy chronické zažívací potíže bez jasné příčiny. Tento stav postihuje až 20 % populace a mezi příznaky patří právě i nevolnost bez zvracení. Další častou příčinou je refluxní choroba jícnu, kdy se žaludeční kyselina vrací zpět do jícnu a vyvolává pálení žáhy, tlak na hrudi a právě i pocit na zvracení. Zajímavé je, že tyto příznaky se mohou zhoršovat vleže nebo po těžkém jídle – typicky večer.
U některých lidí může být nevolnost způsobena i nízkou hladinou cukru v krvi (hypoglykémií). To dobře znají například ti, kdo drží přísné diety nebo vynechávají jídla. Tělo si v takovém případě žádá energii, a signalizuje to právě tímto způsobem. Pomoci může malá svačina s obsahem bílkovin nebo komplexních sacharidů.
Nevolnost a emoce
Ne každý si uvědomuje, jak silně je psychika spojena s trávicím systémem. Nervová soustava v břiše, někdy nazývaná „druhý mozek", obsahuje miliony nervových zakončení a produkuje množství neurotransmiterů, jako je serotonin. Stres, úzkost nebo dokonce potlačený smutek tedy mohou mít přímý dopad na žaludek a vyvolat pocit na zvracení, i když k němu nikdy nedojde.
Typickým příkladem je stav před zkouškou nebo důležitým jednáním. Žaludek se „stáhne", člověk má studený pot, třes a zrychlené dýchání. V některých případech ale tento stresový model přetrvává dlouhodobě – u lidí trpících generalizovanou úzkostnou poruchou, panickými atakami nebo posttraumatickým stresem. Chronická nevolnost může být pak jedním z hlavních projevů psychické zátěže, která si žádá odbornou pomoc.
Zajímavé je, že některé studie naznačují souvislost mezi depresí a častými žaludečními potížemi, včetně pocitu na zvracení. Mozek a střeva jsou propojeny více, než si většina lidí myslí. Proto není neobvyklé, že se psychický neklid projeví právě přes trávení.
Když žaludek reaguje na nový život
Jednou z nejčastějších asociací s nevolností bývá těhotenství – a není divu. U žen v prvních týdnech těhotenství je pocit na zvracení, ale bez zvracení velmi častý. V některých případech jde o tzv. ranní nevolnosti, které se ale mohou objevovat v kteroukoliv denní dobu. Tyto příznaky se objevují především v prvním trimestru a souvisí s prudkým nárůstem hormonů – zejména hCG (lidského choriového gonadotropinu) a estrogenu.
Pro některé ženy je těhotenská nevolnost spíše obtěžující nepříjemnost, která odezní během několika týdnů. U jiných může přetrvávat déle nebo se zhoršovat při určitých vůních, potravinách nebo dokonce při jízdě autem. Důležité je zmínit, že ne každá žena v těhotenství skutečně zvrací – mnoho z nich zažívá pouze pobolívání žaludku, tlak v břiše nebo návaly nevolnosti bez toho, aby došlo k vyprázdnění žaludku.
Například Klára, 29 let, popisuje své první týdny těhotenství takto: „Každé ráno jsem se budila s tím, že mi bylo špatně – jako při kocovině. Ale nikdy jsem nezvracela. Jen ten žaludek byl jako na vodě. Pomáhalo mi sníst pár sušenek hned po probuzení."
Tento přístup – sníst něco malého ještě před vstáváním z postele – doporučuje i řada gynekologů. Drobná jídla během dne, dostatek tekutin a vyhýbání se spouštěčům (například silným parfémům nebo smaženému jídlu) mohou výrazně zmírnit příznaky.
Nevolnost jako příznak intolerance nebo alergie
Další příčinou, kterou si dnes uvědomuje stále více lidí, může být potravinová intolerance či alergie. Nejde jen o známou laktózovou intoleranci nebo celiakii, ale i o méně zjevné reakce na potraviny bohaté na histamin, lepek nebo alkohol. U některých lidí se může objevit mírná nevolnost po konzumaci konkrétních potravin, aniž by došlo ke zvracení. Podezření na potravinovou intoleranci je vhodné konzultovat s lékařem a případně podstoupit eliminační dietu či laboratorní testy.
Zajímavé je, že i přemíra kofeinu, zejména nalačno, může vyvolat nevolnost bez zvracení. Stejně tak některé vitamíny – typicky železo – jsou známé svým dráždivým účinkem na žaludek. Pokud si tedy člověk všimne, že mu bývá špatně po konkrétní tabletě nebo nápoji, může jít o poměrně snadno řešitelný problém.
Co může pomoci při nevolnosti bez zvracení?
Nejprve je důležité pochopit možné spouštěče a snažit se jim vyhýbat. Pokud nevolnost přichází po konkrétním jídle, situaci nebo v určité denní době, je dobré vést si jednoduchý deník: co bylo snědeno, jaký byl průběh dne, jaké emoce člověk prožíval. Často lze tímto způsobem najít vzorce.
Z přírodních metod lidé nejčastěji sahají po zázvoru, ať už ve formě čaje, bonbónu nebo kapsle. Zázvor působí příznivě na žaludek a snižuje nevolnost – a to i u těhotných žen. Dobrým pomocníkem může být i máta peprná, která uklidňuje trávicí trakt a uvolňuje napětí. Zejména u psychogenních příčin mohou pomoci techniky hlubokého dýchání, meditace, jóga nebo aromaterapie.
V některých případech je ale na místě i návštěva lékaře – pokud nevolnost trvá déle než několik dní, je doprovázena výraznou únavou, bolestí břicha, ztrátou hmotnosti nebo jinými netypickými příznaky. Nevolnost bez zvracení by neměla být podceňována, zejména pokud narušuje kvalitu života.
Možná právě proto, že jde o „neviditelný" příznak, který často nelze jednoduše vysvětlit nebo ukázat, bývá nevolnost bez zvracení přehlížena. Ale jak řekla autorka Susan Sontag: „Nemoc je temnou nocí duše – každý jí někdy projde." A pokud ta noc přichází v podobě stále se vracejícího pocitu na zvracení, zaslouží si pochopení, péči a pozornost.