Co to znamená být šovinista v dnešní moderní společnosti?

Kdo je šovinista a co vlastně znamená šovinismus v dnešní společnosti?

Slovo "šovinismus" bývá často skloňováno ve veřejných debatách, v médiích i na sociálních sítích. Většinou jej slyšíme v souvislosti s diskriminací, patriarchátem nebo vztahy mezi muži a ženami. Ale co vlastně tento pojem opravdu znamená a kdo je šovinista v kontextu moderní společnosti? Jaký je přesný význam slova šovinista a proč je důležité rozumět tomu, jak a kdy tento pojem používat?

Příběh šovinismu má své kořeny hluboko v historii a jeho význam se v průběhu času proměňoval. Z původně nacionalistického pojmu se stal symbol přehnané loajality, nadřazenosti a nesnášenlivosti, a dnes je nejčastěji spojován s genderovou nerovností. Abychom ale pochopili, proč je obvinění ze šovinismu tak závažné, musíme se nejprve vrátit na samotný začátek.

Odkud se vzal šovinismus?

Pojem „šovinista" pochází z francouzského slova chauvinisme, které má svůj původ v legendární postavě Nicolase Chauvina. Tento voják Napoleonovy armády byl proslulý svou bezmeznou oddaností vůči Napoleonovi a Francii, až do té míry, že ignoroval jakékoli racionální argumenty nebo kritiku. Z jeho jména se postupně stal pojem označující slepou, přehnanou oddanost nějaké ideologii nebo skupině — ať už národu, pohlaví nebo jakémukoli jinému systému přesvědčení.

Zatímco původní význam slova „šovinismus" byl spojený hlavně s nacionalismem, ve 20. století se termín rozšířil o další výklad — mužský šovinismus. Právě v této podobě se s ním dnes setkáváme nejčastěji. Když se tedy někdo ptá, co je to šovinista, odpověď zní: jedinec, který se domnívá, že jeho skupina (například muži) je vrozeně nadřazená jiné (například ženám), a tuto nadřazenost aktivně prosazuje.

Předsudky, moc a každodennost

V moderním kontextu bývá šovinista často ztotožňován s mužem, který znevažuje ženy, považuje je za méně schopné nebo méně hodnotné než muže, a to buď otevřeně, nebo skrytě. Nejde pouze o extrémní příklady, jako jsou sexistické poznámky nebo záměrná diskriminace. Šovinismus se může projevovat i zdánlivě nevinnými postoji — například přesvědčením, že ženy „nemají dostatečně silnou logiku" pro určité profese, nebo že „by se měly starat hlavně o domácnost".

Typickým příkladem může být situace z pracovního prostředí, kde manažer automaticky oslovuje technické otázky směrem k mužům, i když mezi přítomnými je žena s vyšší kvalifikací. Nebo naopak — když žena v politice čelí kritice ne kvůli svým názorům, ale kvůli tomu, co má na sobě.

Právě v tom se šovinista liší od člověka, který má pouze odlišný názor. Šovinismus není o diskusi, ale o odmítání rovnosti. Je to postoj, který nevyvěrá z přesvědčení nebo hodnot, ale z potřeby udržet si moc, výsady a kontrolu.

Lze být šovinistou nevědomky?

To je otázka, která je v dnešní době velmi aktuální. Mnoho lidí si neuvědomuje, že některé jejich názory nebo chování mohou být šovinistické, protože vycházejí z hluboce zakořeněných společenských stereotypů. Například věta „muži jsou od přírody lepší vůdci než ženy" může znít jako názor, ale ve skutečnosti odráží předpoklad o nerovnosti, který je jádrem mužského šovinismu.

Je tedy možné být šovinistou i bez zlého úmyslu — právě proto je důležité o těchto tématech mluvit, vzdělávat se a být otevřený zpětné vazbě. Jak řekla americká autorka Chimamanda Ngozi Adichie: „Když mlčíme tváří v tvář nerovnosti, podporujeme ji."

Šovinismus vs. feminismus

V diskusích o genderových otázkách se často objevuje mylný názor, že feminismus je „opačný extrém" šovinismu. Ve skutečnosti tomu tak není. Feminismus usiluje o rovnost mezi pohlavími, zatímco šovinismus staví jedno pohlaví nad druhé. Jestliže tedy někdo tvrdí, že „feministky jsou stejné jako šovinisti, jen naruby", zřejmě nepochopil základní princip těchto pojmů.

Podobné nedorozumění může vést k tomu, že důležité společenské debaty sklouznou do zjednodušení a emocí, místo aby se řešily konkrétní problémy — například genderový pay gap, zastoupení žen ve vedoucích pozicích nebo přístup ke vzdělání. Pochopení významu slova šovinista nám pomáhá tyto debaty vést věcněji a citlivěji.

Případ ze života - když stereotyp bolí

Jedna z často zmiňovaných situací pochází ze světa médií. Populární moderátorka veřejně sdílela, že jí bylo po návratu z mateřské dovolené nabídnuto místo v pořadu „o vaření a domácnosti", přestože dříve vedla hlavní zpravodajskou relaci. Zdůvodnění znělo: „Diváci ji mají rádi jako milou maminku, ne jako seriózní novinářku." Tento přístup není jen neomalený — odhaluje hluboko zakořeněné představy o tom, co by ženy „měly" dělat.

A právě v takových chvílích se šovinismus projevuje nejzřetelněji. Nehlasuje agresivně, ale šeptá v podobě „dobrých rad", stereotypů a očekávání, která ve výsledku brání rovnosti.

Mění se postoj společnosti?

Dobrou zprávou je, že povědomí o šovinismu i dalších formách diskriminace v posledních letech roste. Mladší generace, zvláště díky sociálním sítím a větší přístupnosti informací, jsou dnes mnohem citlivější na genderové otázky, než tomu bylo dříve. Zároveň se ale objevuje i určitá únava z „politické korektnosti", která může vést k bagatelizaci nebo dokonce popírání problému.

V této dynamice je důležité neztratit rovnováhu — mluvit pravdivě o nerovnostech, ale zároveň nepodléhat přehnaným generalizacím. Ne každý muž je šovinista a ne každá poznámka je projevem misogynie. Klíčem je kontext, respekt a ochota naslouchat.

Co můžeme udělat?

V boji proti šovinismu hraje roli každý z nás. Nemusí jít o velká gesta — často stačí upozornit na nevhodnou poznámku, podpořit kolegyni, která čelí nefér zacházení, nebo se zamyslet nad tím, jaké stereotypy jsme sami převzali. Přemýšlení o tom, co znamená být šovinista, začíná u každodenní sebereflexe.

Ať už se pohybujeme v pracovním kolektivu, ve škole, v politice nebo doma, máme možnost volit jazyk, který neponižuje, a postoje, které neškodí. Respekt, rovnost a empatie nejsou jen ideály — jsou to hodnoty, které mohou změnit každodenní realitu. A právě tím začíná skutečná změna.