Signály špatného zraku u dítěte které poznáte dřív než škola
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě prospívalo – ve škole, při sportu, v kamarádských vztazích. Málokdo si ale uvědomuje, jak zásadní roli v tom všem hraje zrak. Problémy se zrakem u dětí jsou překvapivě časté a zároveň překvapivě přehlížené – a to právě proto, že děti samy velmi často netuší, že vidí jinak než ostatní. Jednoduše nevědí, jak by správně vidět měly, a tak se přizpůsobují, jak nejlépe dovedou.
Školní prohlídky a preventivní vyšetření u pediatra odhalí mnohé – jenže ne vždy přijdou včas. Dítě může celé roky sedět ve třídě a squintat na tabuli, aniž by se kdokoli z dospělých kolem něj pozastavil nad tím, proč se mu tak špatně čte nebo proč nerado kreslí. Příznaky zrakových vad jsou totiž velmi snadno zaměnitelné za únavu, lenost, poruchy pozornosti nebo i za problémy s chováním.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Signály, které rodiče snadno přehlédnou
Představte si sedmiletou Terezku, která nastoupí do první třídy plná očekávání. Brzy se ale ukáže, že čtení ji nebaví, písmena jí splývají a po chvíli sezení u knížky ji bolí hlava. Učitelka si myslí, že je nesoustředěná. Rodiče si myslí, že jde o adaptaci. Ve skutečnosti má Terezka dalekozrakost, která nebyla dosud diagnostikována. Teprve po návštěvě očního lékaře se ukáže, že brýle jsou tím jediným, co potřebuje – a čtení se najednou stane zábavou.
Takových příběhů existují tisíce. Klíčem je umět rozpoznat varovné signály ještě předtím, než se problém promítne do školního prospěchu nebo do vztahu dítěte ke vzdělávání.
Jedním z nejčastějších příznaků je mžourání nebo přivírání očí. Dítě, které přivírá oči při sledování televize, při pohledu na vzdálenější předměty nebo při čtení tabule, se tak nevědomky snaží zaostřit obraz. Podobně časté je naklánění hlavy do strany nebo otáčení hlavy při pohledu na určité předměty – mozek se tímto způsobem snaží kompenzovat to, co oko nedokáže správně zpracovat.
Dalším signálem je časté tření očí – a to nejen při únavě, ale i uprostřed dne, při čtení nebo při kreslení. Rodiče to snadno přisoudí alergiím nebo nedostatku spánku, ale pokud se tření opakuje pravidelně a ve spojení s vizuálními aktivitami, stojí za to zpozornět. Stejně tak by neměla uniknout pozornost bolest hlavy po čtení nebo kreslení – u dětí je sice bolest hlavy poměrně běžnou záležitostí, ale pokud se váže konkrétně na zrakovou zátěž, je to varovný signál.
Zajímavým, ale méně nápadným příznakem je, když dítě drží knihu nebo tablet velmi blízko obličeje – nebo naopak velmi daleko. Oba extrémy mohou naznačovat, že oko nedokáže zaostřit na standardní vzdálenost. Podobně, pokud dítě při sledování televize automaticky hledá místo co nejblíže obrazovce, může jít o projev krátkozrakosti.
Stojí za zmínku i méně zřejmé projevy, jako je vyhýbání se aktivitám, které vyžadují zrakovou přesnost – puzzle, stavebnice, čtení, kreslení nebo míčové hry. Dítě, které tyto aktivity odmítá nebo je rychle vzdává, nemusí být nutně nezajímavé nebo neklidné. Může se jednat o nevědomou strategii, jak se vyhnout nepříjemným vizuálním vjemům, které mu způsobují dyskomfort nebo bolest.
Kdy navštívit očního lékaře a nečekat na školní prohlídku
Česká republika má poměrně dobře nastavený systém preventivních prohlídek. Státní zdravotní ústav doporučuje pravidelné pediatrické kontroly, při nichž se zrak orientačně vyšetřuje. Odborníci ale upozorňují, že tyto orientační testy nemusí zachytit všechny typy zrakových vad – zejména ty, které se projevují subtilněji, jako jsou poruchy binokulárního vidění, astigmatismus nebo počínající šilhavost.
Odborné oční vyšetření by mělo každé dítě podstoupit nejpozději před nástupem do školy, ideálně mezi čtvrtým a šestým rokem věku. Pokud se ale v rodině vyskytují zrakové vady u rodičů nebo sourozenců, je vhodné zajít k očnímu lékaři ještě dříve – dědičnost hraje u krátkozrakosti i dalekozrakosti velmi výraznou roli. Podle výzkumů publikovaných v časopise Ophthalmology má dítě, jehož oba rodiče jsou krátkozrací, více než šestinásobně vyšší riziko rozvoje krátkozrakosti oproti dítěti bez rodinné zátěže.
Školní prohlídky jsou cenné, ale mají svá omezení. Provádějí je většinou pediatři nebo zdravotní sestry pomocí Snellenovy tabule, která testuje primárně ostrost vidění na dálku. Celá řada zrakových problémů – například konvergenční insuficience, která způsobuje obtíže při čtení, nebo amblyopie (takzvaná „líná oko") – může tímto testem projít bez povšimnutí.
Jak řekl americký oční lékař a odborník na pediatrickou optometrii Dr. Leonard Press: „Dítě, které vidí 100 % na Snellenově tabuli, může přesto mít vážné zrakové problémy, které mu ztěžují čtení a učení." Tato slova jsou připomínkou toho, že dobrý výsledek orientačního testu neznamená automaticky, že je vše v pořádku.
Existují situace, kdy by rodiče neměli čekat na plánovanou prohlídku ani na začátek školního roku. Pokud si rodič všimne, že jedno oko dítěte se odchyluje – buď dovnitř, nebo ven – je nutné navštívit odborníka co nejdříve. Šilhavost, zejména v raném věku, může vést k trvalému poškození zraku, pokud není včas léčena. Mozek se totiž naučí potlačovat signál z odchýleného oka, a to pak postupně „zapomíná" vidět. Tento stav je reverzibilní, ale jen do určitého věku – nejlépe do šesti až osmi let.
Podobně urgentní je situace, kdy dítě najednou začne vidět dvojitě, stěžuje si na rozmazané vidění nebo pokud si rodič všimne bílého odrazu v zornici na fotografii (tzv. leukokorie). Poslední jmenovaný příznak sice bývá nejčastěji způsoben nevinnou příčinou, ale v některých případech může signalizovat závažné onemocnění, jako je retinoblastom – zhoubný nádor sítnice. I zde platí: lepší zbytečná návštěva lékaře než promeškaná diagnóza.
Co mohou rodiče udělat pro zdravý zrak dítěte
Prevence a včasná detekce jdou ruku v ruce. Vedle pravidelných lékařských prohlídek existuje celá řada věcí, které mohou rodiče ovlivnit v každodenním životě dítěte.
Pobyt venku má prokazatelně ochranný vliv na rozvoj krátkozrakosti. Studie publikovaná v British Journal of Ophthalmology ukázala, že děti, které tráví venku alespoň dvě hodiny denně, mají výrazně nižší riziko rozvoje krátkozrakosti než jejich vrstevníci, kteří tráví většinu času uvnitř. Přirozené denní světlo stimuluje uvolňování dopaminu v sítnici, který zpomaluje prodlužování oční bulvy – právě to je mechanismus vzniku krátkozrakosti.
Stejně důležité je nastavení správného osvětlení při čtení a kreslení. Dítě by nikdy nemělo číst v přítmí ani s přímým světlem svítícím do očí. Ideální je nepřímé, rovnoměrné osvětlení celého pracovního prostoru. Správná vzdálenost od knihy nebo obrazovky – přibližně 30 až 40 centimetrů – a pravidelné přestávky každých 20 minut, při nichž dítě pohledí na vzdálený předmět po dobu alespoň 20 sekund, jsou jednoduchá, ale účinná opatření.
V dnešní době digitálních technologií nelze přehlédnout vliv obrazovek. Tablety, telefony a počítače se staly přirozenou součástí dětského světa. Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti do pěti let maximálně jednu hodinu obrazovkového času denně, pro starší děti pak pravidelné přestávky a celkové omezení pasivního sezení u displejů. Nejde přitom jen o krátkozrakost – dlouhodobé sledování obrazovek způsobuje syndrom suchého oka, únavu a bolesti hlavy, které mohou napodobovat příznaky zrakových vad.
Výživa hraje v péči o zrak dítěte také svou roli, i když je mnohdy podceňovaná. Vitamín A, lutein, zeaxanthin a omega-3 mastné kyseliny jsou živiny, které přispívají ke zdraví sítnice a celkové funkci oka. Mrkev, špenát, vejce, ryby a ořechy jsou přirozené zdroje těchto látek, které by neměly chybět v jídelníčku rostoucího dítěte. Pro rodiny, které hledají doplňky stravy zaměřené na podporu zdravého zraku, nabízí trh s přírodními produkty celou řadu možností – důležité je ale vždy zvolit kvalitní, certifikované přípravky.
Není od věci ani věnovat pozornost tomu, jak dítě sedí u stolu. Předklon, přibližování obličeje ke knize nebo kroucení těla při sledování tabule jsou polohy, které mohou být přímou reakcí na zrakový problém. Rodiče, kteří si těchto návyků všimnou, by je neměli rovnou korigovat jako „špatné sezení", ale spíše se zamyslet, zda za nimi nestojí kompenzační strategie způsobená obtížemi se zrakem.
Nakonec je možná nejdůležitější jedno: mluvit s dítětem otevřeně a bez dramatizace. Zeptat se ho, jestli dobře vidí na tabuli, jestli ho při čtení nebolí oči, jestli někdy vidí rozmazaně. Malé děti velmi často neví, jak své potíže popsat – a pokud se nikdo nezeptá, prostě mlčí. Starší děti zase mohou záměrně problémy tajit ze strachu z brýlí nebo z odlišnosti od spolužáků. Normalizovat péči o zrak jako přirozenou součást zdraví – stejně jako péče o zuby nebo pravidelný pohyb – je něco, co může rodina udělat bez lékařského vzdělání a bez jakýchkoli nákladů.
Zrak je smysl, který děti nejvíce využívají při poznávání světa a při učení. Odhaduje se, že přibližně 80 % veškerých informací vnímáme právě zrakem, a přesto se mu v rámci péče o zdraví dětí věnuje mnohem méně pozornosti než například chrupu nebo pohybovému aparátu. Změnit tento přístup – být všímavý, ptát se a jednat preventivně – je ten nejjednodušší způsob, jak dítěti zajistit rovnocenný start do školního i osobního života.
