Dětské zuby potřebují péči už od prvního zoubku
Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší – a zdravé zuby k tomu rozhodně patří. Přesto se otázky kolem péče o dětský chrup opakují znovu a znovu: kdy vlastně poprvé navštívit zubního lékaře? Jsou dočasné zuby vůbec důležité, když stejně vypadnou? A jak zabránit tomu, aby malý školák přišel z prohlídky se zprávou o prvním kazu? Odpovědi nejsou vždy tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a řada rodičů se bohužel řídí mýty, které jejich dětem spíše uškodí.
Péče o dětský chrup začíná mnohem dříve, než se vůbec první zoubek prořeže. Dásně novorozence je vhodné po každém kojení nebo krmení otírat čistým vlhkým hadříkem, protože i na nich se mohou usazovat bakterie přenášené ze slin rodičů. Jakmile se pak kolem šestého měsíce věku objeví první mléčný zub, nastává čas pro pravidelné čištění – nejprve silikonovým kartáčkem na prst, postupně pak dětským zubním kartáčkem s malou hlavičkou. Tento zdánlivě banální rituál má přitom zásadní dopad na to, jak bude dítě vnímat hygienu úst po celý svůj život.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Kdy vzít dítě k zubaři poprvé?
Doporučení odborníků jsou v tomto ohledu překvapivě jednotná a pro mnohé rodiče nečekaná. Americká akademie dětské stomatologie (AAPD) doporučuje první návštěvu zubního lékaře do jednoho roku věku dítěte, nejpozději však do šesti měsíců od prořezání prvního zubu. Podobná doporučení zastávají i čeští stomatologové a Česká stomatologická komora. Jinými slovy – čekat na to, až dítě nastoupí do školky nebo školy, je z odborného pohledu příliš pozdě.
Proč tak brzy? Důvodů je hned několik. Zubař při první návštěvě nejen zkontroluje stav prořezávajících se zubů a dásní, ale také zhodnotí, zda dítě nemá sklony k raným kazům – takzvanému syndromu láhve, který postihuje kojence a batolata pijící slazené nápoje nebo ovocné šťávy z kojenecké láhve. Kromě toho poradí rodičům s technikou čištění, vhodnou zubní pastou a stravovacími návyky. Neméně důležitý je ale i psychologický rozměr: dítě, které přijde k zubaři v době, kdy ho nic nebolí a zuby jsou v pořádku, si na ordinaci zvykne jako na přirozené a bezpečné místo. Strach ze zubaře, který trápí tolik dospělých, má totiž kořeny právě v dětství – a první negativní zkušenost v ordinaci dokáže zanechat stopu na celé roky.
Vezměme si jako příklad rodinu z Brna, kde maminka Petra přivedla svou dceru Sofii k zubaři poprvé ve třech letech, protože „přece jen ještě nemá mléčné zuby všechny". Zubař tehdy zjistil počínající kaz na horním řezáku a drobnou vadu skusu. Obojí bylo nakonec vyřešeno, ale Petra přiznává, že kdyby přišla dříve, kazu by se pravděpodobně dalo předejít jednoduchou změnou v Sofiině jídelníčku. „Nevěděla jsem, že džus z láhve před spaním je tak velký problém," říká. Přesně o takovém poradenství první návštěva u zubaře je.
Jak předcházet kazům u dětí
Kaz zubů je nejrozšířenějším chronickým onemocněním dětského věku – a přitom je do značné míry preventabilní. Klíčem k úspěchu je kombinace správné hygieny, vhodné stravy a pravidelných prohlídek. Žádný z těchto tří pilířů sám o sobě nestačí, ale dohromady tvoří velmi účinnou ochranu.
Správné čištění zubů je základ, který ale v praxi bývá podceňován. Děti by si měly zuby čistit dvakrát denně – ráno a večer – po dobu alespoň dvou minut. Do věku přibližně osmi let přitom nemají dostatečně rozvinutou jemnou motoriku, aby čištění zvládly opravdu důkladně, a rodič by jim proto měl pomáhat nebo jejich práci alespoň kontrolovat. Zubní pasta s fluoridem je přitom doporučena od prořezání prvního zubu – u nejmenších dětí stačí množství velikosti rýžového zrníčka, u předškolních dětí pak přibližně hrášek. Fluorid totiž posiluje zubní sklovinu a výrazně snižuje riziko vzniku kazů, jak potvrzuje řada klinických studií Světové zdravotnické organizace.
Strava hraje v prevenci kazů roli možná ještě větší, než si mnozí rodiče uvědomují. Cukr je živnou půdou pro bakterie v ústech, které z něj produkují kyseliny narušující sklovinu. Nejde přitom jen o sladkosti – ovocné šťávy, slazené jogurty, müsli tyčinky nebo bílé pečivo se v ústech chovají velmi podobně. Zásadní je nejen množství cukru, ale především frekvence jeho příjmu. Dítě, které si dá jednou denně kousek čokolády ke svačině, je na tom z pohledu zubů lépe než dítě, které celý den popíjí ovocný džus. Mezi jídly by proto měly děti pít ideálně jen vodu, a to i tehdy, když se to rodičům zdá přísné.
Dalším důležitým nástrojem prevence, o němž se méně mluví, jsou zubní pečetě neboli fisurální laky. Jedná se o tenkou ochrannou vrstvu, kterou zubař nanáší do rýh a prohlubní žvýkacích ploch stoliček – míst, kde kazy vznikají nejčastěji a kde ani pečlivé čištění nedosáhne úplně do hloubky. Aplikace je bezbolestná, rychlá a v rámci preventivních prohlídek ji hradí zdravotní pojišťovny. Přesto ji mnoho rodičů vůbec nezná nebo nepovažuje za důležitou. Přitom podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR patří kazy stoliček k nejčastějším nálezům u dětí školního věku.
Jak správně poznamenal přední český dětský stomatolog: „Prevence kazů není jen o čištění zubů. Je to celkový životní styl, který dítě vstřebává od prvních měsíců života." A právě tato komplexnost je důvodem, proč nestačí spoléhat na jedinou strategii.
Samostatnou kapitolou jsou pak mléčné zuby a jejich důležitost. Rozšířený mýtus říká, že mléčné zuby není třeba léčit, protože stejně vypadnou. Opak je pravdou. Mléčné zuby plní několik zásadních funkcí: umožňují dítěti správně žvýkat a přijímat živiny, jsou nezbytné pro správný vývoj řeči a v neposlední řadě drží místo pro nastupující trvalé zuby. Předčasná ztráta mléčného zubu – ať už kvůli kazu nebo úrazu – může způsobit, že okolní zuby se posunou a trvalý zub pak nemá kam vyrůst. Výsledkem bývá potřeba ortodontické léčby, která je finančně i časově náročná. Léčit mléčný zub s kazem se proto vždy vyplatí.
Pravidelné preventivní prohlídky by měly probíhat ideálně každých šest měsíců. V tomto intervalu zubař dokáže zachytit kazy v rané fázi, kdy jsou ještě snadno a levně léčitelné, a průběžně sledovat vývoj skusu. V České republice mají děti nárok na hrazené preventivní prohlídky u zubního lékaře – rodiče by měli tuto možnost aktivně využívat a nepřicházet s dítětem pouze tehdy, když ho něco bolí. Bolest totiž přichází až ve chvíli, kdy je kaz pokročilý a léčba složitější.
Vedle všech praktických opatření stojí za zmínku i jeden méně diskutovaný faktor: přenos bakterií z rodičů na dítě. Bakterie způsobující kazy, především Streptococcus mutans, se přenášejí slinami – například když rodič olízne dudlík dítěte, ochutná jeho jídlo stejnou lžičkou nebo ho políbí na pusu. To neznamená, že by rodiče měli přestat projevovat dítěti náklonnost, ale je dobré si být vědom, že čím lepší stav chrupu mají sami rodiče, tím méně agresivních bakterií přenáší na své děti. Péče o vlastní zuby je tak paradoxně i součástí péče o zdraví dítěte.
Ortodontické problémy, tedy nesprávné postavení zubů nebo vady skusu, jsou dalším tématem, které s preventivními prohlídkami úzce souvisí. Zubař nebo ortodontista je schopen identifikovat potenciální problémy se skusem již u předškolních dětí a doporučit včasnou intervenci – ať už jde o cvičení s myofunkčním trenažérem, odvykání cucání palce nebo sledování vývoje čelisti. Čím dříve se takové problémy zachytí, tím méně invazivní a nákladná bývá jejich léčba.
Rodiče, kteří chtějí dát svým dětem do života pevný základ zdravého chrupu, mají ve skutečnosti k dispozici poměrně jednoduchý návod: začít s péčí o zuby od prvního prořezaného zoubku, navštívit zubaře nejpozději v roce věku dítěte, čistit zuby dvakrát denně s fluoridovou pastou, omezit slazené nápoje a potraviny mezi jídly a chodit na pravidelné prohlídky každého půl roku. Zdravé dětské zuby nejsou otázkou štěstí ani genetiky – jsou výsledkem vědomých každodenních rozhodnutí. A ta nejdůležitější z nich se dělají ještě dávno předtím, než dítě vůbec vstoupí do školní jídelny nebo si samo poprvé vezme do ruky kartáček.
