Co je sulfátová intolerance a jak ji odhalit
Bolest hlavy po sklence červeného vína nebo po kousku čokolády. Mnozí lidé to zažívají, ale málokdo tuší, co za tím skutečně stojí. Nejčastěji se jako viník označuje histamin, taniny nebo kofein – jenže u části lidí je příčina úplně jinde. Sulfátová intolerance, tedy nesnášenlivost síranů a siřičitanů přítomných v potravinách, zůstává jednou z nejpřehlíženějších příčin opakujících se migrén, a přitom může výrazně ovlivňovat každodenní kvalitu života.
Než se podíváme na to, co sulfátová intolerance vlastně je a jak se projevuje, je důležité rozlišit dva pojmy, které se v praxi často zaměňují. Sírany (sulfáty) jsou soli kyseliny sírové, zatímco siřičitany (sulfity) jsou soli kyseliny siřičité. Obě skupiny látek se přirozeně vyskytují v řadě potravin a nápojů, ale siřičitany se navíc hojně používají jako konzervační přísady. V kontextu potravinové intolerance se hovoří především o siřičitanech, ale v běžné řeči i odborné literatuře se oba termíny někdy prolínají. Pro čtenáře tohoto článku je podstatné, že obě skupiny mohou u citlivých jedinců spouštět nepříjemné reakce – a migréna patří mezi ty nejčastější.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Proč červené víno a čokoláda?
Červené víno je v tomto ohledu takřka symbolickým příkladem. Obsahuje přirozeně vznikající siřičitany jako vedlejší produkt fermentace a výrobci navíc přidávají oxid siřičitý jako konzervant, který zabraňuje oxidaci a prodlužuje trvanlivost. Bílá vína a sladká vína přitom obsahují siřičitanů zpravidla více než červená, ale právě červené víno bývá spojováno s migrénami častěji – pravděpodobně proto, že kombinuje siřičitany s histaminem, taniny a tyraminem, tedy celou řadou potenciálně problematických látek najednou.
Čokoláda je na tom podobně, i když z trochu jiného důvodu. Kakao samotné siřičitany neobsahuje ve vysokém množství, ale čokoládové výrobky – zejména mléčné a bílé čokolády – mohou obsahovat přísady, které siřičitany nebo jejich prekurzory obsahují. Navíc čokoláda je bohatá na tyramin a fenyletylaminy, látky, které u citlivých lidí rovněž spouštějí bolesti hlavy. Když se k tomu přidá sulfátová intolerance, výsledek bývá nepříjemně spolehlivý: bolest přijde téměř pokaždé.
Vedle vína a čokolády jsou však dalšími běžnými zdroji siřičitanů v jídelníčku sušené ovoce, zpracované masné výrobky, konzervované zeleniny, ocet, pivo, ale také některé léky a doplňky stravy. Člověk, který si stěžuje na opakované migrény bez zjevné příčiny, přitom nemusí konzumovat víno ani čokoládu – stačí každodenní porce sušených meruněk nebo salám ke svačině.
Představte si situaci, kdy Jana, třicetiletá učitelka, trpí migrénami každý víkend. Přitom žije zdravě, sportuje a nepije alkohol. Teprve po podrobném potravinovém deníku zjistí, že každý pátek večer jí sušené ovoce jako svačinu k filmu – a právě v tom je zakopaný pes. Sušené ovoce, zejména meruňky, švestky a rozinky, patří mezi potraviny s nejvyšší koncentrací siřičitanů vůbec. Takové příběhy nejsou výjimkou, ale zdravotničtí odborníci na ně upozorňují stále intenzivněji.
Jak sulfátová intolerance funguje v těle
Lidský organismus je za normálních okolností schopen siřičitany metabolizovat pomocí enzymu sulfitoxidázy. Tento enzym je závislý na molybdenu, stopovém prvku, a jeho dostatečná aktivita je klíčová pro bezpečné zpracování siřičitanů z potravy. U lidí s intolerancí je aktivita tohoto enzymu snížená, a siřičitany se tak hromadí v těle déle, než je zdravé. Výsledkem jsou různorodé reakce – od mírného nepohodlí až po závažné symptomy.
Migréna je přitom jen jedním z možných projevů. Mezi další typické příznaky sulfátové intolerance patří kopřivka, astmatické záchvaty, žaludeční křeče, průjem, zarudnutí pokožky nebo pocit bušení srdce. Právě astma je historicky nejlépe zdokumentovanou reakcí na siřičitany – americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) odhaduje, že přibližně 1 % populace je citlivé na siřičitany, přičemž u astmatiků může být toto číslo výrazně vyšší, odhadem až 5–10 %.
Migréna jako příznak sulfátové intolerance je nicméně vědecky méně prozkoumaná než astmatická reakce. Mechanismus není zcela objasněn, ale předpokládá se, že siřičitany mohou ovlivňovat uvolňování neurotransmiterů a způsobovat vazodilataci – rozšiřování cév v mozku, které je jedním z klíčových procesů při vzniku migrény. Zároveň mohou siřičitany interagovat s histaminem a zhoršovat jeho metabolismus, čímž nepřímo zesilují migrénový záchvat i u lidí, kteří by jinak histaminovou intoleranci nepociťovali výrazně.
Důležitou roli hraje také individuální práh citlivosti. Ne každý člověk s nižší aktivitou sulfitoxidázy bude reagovat na každou porci červeného vína. Záleží na celkovém množství siřičitanů přijatých v daný den, na celkovém stavu organismu, na míře stresu, spánkovém deficitu i na tom, co jiného daný den jedl. Migréna pak přichází jako výsledek překročení jakési osobní tolerance – a právě tato variabilita ztěžuje diagnostiku.
Jak jednou řekl neurolog a odborník na bolesti hlavy Peter Goadsby: „Migréna není jen bolest hlavy. Je to komplexní neurologická porucha, která má mnoho spouštěčů a jejichž kombinace se u každého pacienta liší." Tato komplexnost je přesně to, proč siřičitany jako spouštěč tak snadno unikají pozornosti – samy o sobě nemusí stačit, ale v kombinaci s dalšími faktory mohou být tím posledním článkem řetězce.
Jak intoleranci odhalit a co s ní dělat
Diagnostika sulfátové intolerance není jednoduchá. Neexistuje standardizovaný krevní test, který by ji spolehlivě prokázal. Nejčastěji se používá kombinace potravinového deníku, eliminační diety a případně provokačního testu pod lékařským dohledem. Potravinový deník je přitom nejdostupnějším a zároveň velmi účinným nástrojem – stačí podrobně zaznamenávat, co a kdy člověk jí, a sledovat, zda a kdy se migréna nebo jiné příznaky objevují.
Eliminační dieta spočívá v dočasném vyřazení všech potravin s vysokým obsahem siřičitanů po dobu přibližně dvou až čtyř týdnů. Pokud příznaky ustoupí, je to silný indikátor toho, že siřičitany hrají roli. Při postupném znovuzařazení jednotlivých potravin pak lze identifikovat konkrétní spouštěče a stanovit osobní práh tolerance.
Při redukci příjmu siřičitanů je dobré vědět, kde se skrývají nejčastěji:
- Sušené ovoce (meruňky, švestky, rozinky, fíky) – jeden z nejbohatších zdrojů
- Víno a pivo – přirozeně vznikající i přidávané siřičitany
- Zpracované masné výrobky – klobásy, salámy, párky
- Konzervované a nakládané zeleniny – zejména v octě nebo nálevu
- Hotová jídla a polévky v prášku – siřičitany jako konzervant
- Krevety a jiné mořské plody – siřičitany se přidávají k zachování barvy
V Evropské unii jsou výrobci povinni uvádět siřičitany na etiketě, pokud jejich obsah přesahuje 10 mg/kg nebo 10 mg/litr. Označení může mít různé podoby: oxid siřičitý (E220), siřičitan sodný (E221), siřičitan draselný (E224) nebo metabisiřičitan sodný (E223). Čtení etiket se tak pro lidi se sulfátovou intolerancí stává každodenní nutností.
Vedle eliminace ze stravy se někdy diskutuje o roli molybdenu jako doplňku stravy, který by mohl podpořit aktivitu enzymu sulfitoxidázy. Vědecké důkazy jsou zatím omezené a před jakýmkoli doplňováním je vždy vhodné konzultovat lékaře nebo nutričního terapeuta. Podobně se hovoří o vitaminu B12 a riboflavinu (vitaminu B2), které mají v odborné literatuře určitou podporu jako látky pomáhající při prevenci migrén obecně – Česká společnost pro bolest doporučuje individuální přístup k léčbě a prevenci migrén, protože spouštěče se mezi pacienty výrazně liší.
Je také důležité zmínit, že sulfátová intolerance není alergie v imunologickém slova smyslu. Klasická potravinová alergie zahrnuje reakci imunitního systému zprostředkovanou protilátkami IgE a může být život ohrožující. Intolerance je naproti tomu metabolická neschopnost správně zpracovat určitou látku – je nepříjemná a omezující, ale zpravidla není bezprostředně nebezpečná. Toto rozlišení je důležité i pro komunikaci s lékaři, kteří mohou standardní alergologické testy na siřičitany vyhodnotit jako negativní, aniž by to intoleranci vylučovalo.
Zájem o potravinové intolerance obecně v posledních letech roste, a to i v odborných kruzích. Stále více lékařů a nutričních specialistů si uvědomuje, že mnohé chronické obtíže – od migrén přes kožní problémy až po trávicí potíže – mohou mít původ v každodenní stravě, nikoli v závažném onemocnění. Pro lidi, kteří roky hledají příčinu svých migrén a procházejí různými vyšetřeními bez jasného výsledku, může být odhalení sulfátové intolerance skutečným průlomem. Není to diagnóza, která by vyžadovala složitou léčbu – v mnoha případech stačí informovanost, pozornost a ochota změnit několik stravovacích návyků. A sklence červeného vína se třeba není nutné vzdát navždy – jen ji možná není moudré kombinovat s večeří ze sušeného ovoce a uzeného.
