Placenta jako orgán si zaslouží větší pozornost
Placenta je jedním z nejpozoruhodnějších orgánů, které lidské tělo kdy vytvoří – a přesto se o ní mluví překvapivě málo. Vzniká společně s těhotenstvím, plní po celých devět měsíců nenahraditelnou funkci a po porodu je zpravidla tiše odložena stranou, aniž by si většina čerstvých maminek stihla uvědomit, co vlastně opouští jejich tělo. Přitom jde o orgán, který si zaslouží mnohem větší pozornost – a to nejen z biologického hlediska.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Placenta jako orgán: co vlastně dělá?
Placenta se začíná vyvíjet krátce po uhnízdění vajíčka v děložní sliznici a do konce prvního trimestru přebírá klíčovou roli v zásobování plodu. Funguje jako most mezi matkou a dítětem – přenáší kyslík, živiny, protilátky a hormony, zároveň odvádí odpadní látky a oxid uhličitý zpět do mateřského oběhu. Je to v podstatě dočasný, ale mimořádně výkonný filtr, regulátor i komunikační centrum v jednom.
Co je na placentě opravdu fascinující, je její imunologická role. Placenta aktivně chrání plod před imunitním systémem matky, který by jej jinak mohl rozpoznat jako cizí těleso a napadnout. Vytváří jakýsi imunologický příměří – a přitom sama produkuje hormony jako progesteron nebo lidský choriový gonadotropin (hCG), který je základem těhotenských testů. Podle informací Světové zdravotnické organizace je správná funkce placenty zásadní pro zdravý vývoj plodu a komplikace s ní spojené patří mezi hlavní příčiny perinatální úmrtnosti na celém světě.
Placenta dosahuje při porodu průměrné hmotnosti přibližně 500 gramů a má charakteristický tvar připomínající disk nebo plochý koláč – ostatně právě odtud pochází její název, latinské slovo placenta znamená doslova „plochý koláč". Po porodu miminka přichází takzvaná třetí porodní doba, při níž dochází k vypuzení placenty. Porodní asistentky ji rutinně prohlížejí, aby se ujistily, že v děloze nezůstaly žádné zbytky tkáně, které by mohly způsobit krvácení nebo infekci.
Co se s placentou děje v porodnicích?
Tady nastává moment, který mnoho žen vůbec nezaregistruje – a přitom jde o rozhodnutí, které se týká přímo jejich těla. Ve většině českých porodnic je placenta po rutinní kontrole považována za biologický odpad a je zlikvidována v souladu s příslušnými hygienickými předpisy pro nakládání s biologickým materiálem. Ženy se na ni málokdy ptají, personál ji málokdy nabízí k prohlédnutí, a tak se jeden z nejvýznamnějších orgánů těhotenství tiše stává součástí nemocničního odpadu.
Situace se nicméně pomalu mění. S rostoucím zájmem o přirozený porod, vědomé rodičovství a alternativní přístupy k porodu se stále více žen začíná ptát, co se s placentou děje a zda mají právo si ji ponechat. Odpověď je v České republice jednoznačná: ano, máte na to právo. Placenta je součástí vašeho těla a pokud si ji chcete vzít domů, stačí o to požádat – ideálně předem, nejlépe již v rámci předporodního plánu nebo při příjmu na porodní sál. Většina porodnic tento požadavek bez problémů splní, i když přesné podmínky (například nádoba, do které bude placenta uložena) se mohou lišit.
Je dobré vědět, že ve světě existují kultury, které mají s placentou hluboce zakořeněné rituály. Maorové na Novém Zélandu tradičně pohřbívají placentu do země jako symbol spojení člověka se zemí předků. V některých afrických kulturách je pohřbení placenty slavnostní akt, který symbolizuje uvítání nového života. Naproti tomu v moderní západní medicíně dlouhá desetiletí dominoval čistě pragmatický přístup: placenta odvedla svou práci, porod skončil, jde pryč.
Co s placentou můžete vy
Pokud se rozhodnete si placentu ponechat, otevírá se před vámi překvapivě široká škála možností – od hluboko symbolických až po praktické a vědecky zkoumaná.
Jednou z nejrozšířenějších možností v posledních letech se stala enkapsulace placenty, tedy její zpracování do kapslí, které matka následně užívá jako doplněk stravy. Zastánci této praxe tvrdí, že placenta je bohatá na železo, hormony a růstové faktory, které mohou pomoci při zotavení po porodu, zmírnit příznaky poporodní deprese a podpořit tvorbu mateřského mléka. Jde o praxi s kořeny v tradiční čínské medicíně, kde se placenta – nazývaná zǐhé chē – používá staletí.
Je ale potřeba říct, že vědecké důkazy o účinnosti enkapsulace placenty jsou zatím omezené a výsledky studií smíšené. Americká gynekologická a porodnická společnost (ACOG) ve svých doporučeních uvádí, že neexistují dostatečné důkazy podporující zdravotní přínosy konzumace placenty a upozorňuje na potenciální rizika spojená s nevhodným zpracováním. Přesto mnoho žen tuto zkušenost hodnotí pozitivně a poptávka po certifikovaných specialistках na enkapsulaci placenty roste i v Česku. Pokud uvažujete o této cestě, je zásadní zajistit, aby zpracování provedla zkušená osoba s hygienickým certifikátem a za přísně dodržených podmínek.
Druhou oblíbenou možností je pohřbení placenty – a to doslova. Mnoho rodin volí rituál zasazení stromu nebo keře nad místem, kde je placenta pohřbena. Vzniká tak živý pomník nového života, který dítě může jednou navštívit. Je to gesto, které má hluboký symbolický rozměr a stále více rodin ho vnímá jako smysluplné uzavření kruhu: z těla vzešel nový život a část tohoto daru se vrací zpět zemi. Jak to jednou vystihla porodní asistentka Jana Kovářová: „Placenta není odpad. Je to orgán, který dítě živil, chránil a miloval – a zaslouží si důstojné rozloučení."
Někteří rodiče si nechávají z placenty vyrobit umělecký otisk – placenta se přiloží na papír nebo plátno a vytvoří přirozený tisk připomínající strom nebo květ. Tento otisk pak věší doma jako vzpomínku na těhotenství. Jde o krásný, nenásilný způsob, jak uchovat památku na jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě rodiny.
Existuje také možnost darování placenty vědeckým účelům. Placenta je pro výzkumníky mimořádně cenný materiál – studuje se v kontextu preeklampsie, autoimunitních chorob, onkologického výzkumu i vývoje nových léčiv. Pokud vám osobní rituály nejsou blízké, ale chcete, aby placenta měla smysl i po porodu, informujte se na své porodnici, zda spolupracuje s výzkumnými pracovišti.
Jak se na to připravit?
Přemýšlíte-li o tom, co udělat se svou placentou, nejdůležitější je začít o tom mluvit včas. Nezapomeňte téma zahrnout do svého porodního plánu a proberte ho s porodní asistentkou nebo gynekologem. Většina zdravotnického personálu je dnes na tyto dotazy zvyklá a nebude se divit.
Pokud plánujete enkapsulaci, domluvte se předem se specialistkou, která zpracování provede – a ujistěte se, že víte, jak placentu správně uložit (obvykle do čisté nádoby s víkem, v chladu) a jak ji co nejrychleji předat. Čas hraje roli: čím dříve je placenta zpracována, tím lépe jsou zachovány její složky.
Pro pohřbení placentu můžete přivézt domů v uzavíratelné nádobě nebo sáčku určeném pro biologický materiál. Ideální je pohřbení do hloubky alespoň 30–50 centimetrů, aby se předešlo vykopání zvířaty. Nad místem pak zasaďte strom, bylinu nebo keř dle vlastního výběru – oblíbená je například jabloň, šeřík nebo levandule.
Celá debata kolem placenty je ve skutečnosti mnohem širší než jen otázka, co s ní fyzicky udělat. Je to výzva k tomu, aby ženy převzaly větší vědomost a kontrolu nad vlastním porodem a poporodním obdobím – aby se ptaly, informovaly a rozhodovaly na základě svých hodnot. Placenta jako orgán si zaslouží stejnou pozornost jako jakákoli jiná část těla – a to, co s ní uděláte, je zcela na vás.
Ať už se rozhodnete pro enkapsulaci, pohřbení, umělecký otisk nebo darování vědě, jedno je jisté: vědomé rozhodnutí je vždy lepší než tiché přehlédnutí. Těhotenství a porod jsou jedny z nejintenzivnějších fyzických i emocionálních zkušeností v životě – a placenta je jejich nedílnou součástí, která si zaslouží být viděna.
