Vyzkoušejte exotické ovoce kaki, feijoa a pitahaya
Stojíte u regálu v obchodě, v ruce držíte podivně tvarovaný plod oranžové barvy a říkáte si, co s tím vlastně dělat. Nejste sami. Exotické ovoce pomalu dobývá české regály, ale znalosti o tom, jak ho správně jíst, připravit nebo dokonce poznat zralost, za nabídkou výrazně zaostávají. Kaki, feijoa, pitahaya - tato jména znějí pro mnohé stále jako slova z cizího jazyka, přestože jejich chuťový potenciál je naprosto výjimečný. Pojďme se podívat na to, co tato ovoce vlastně jsou, proč stojí za pozornost a jak s nimi přestat tátat v kuchyni.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Kaki: oranžový poklad, který chce trpělivost
Kaki, známé také jako tomel japonský nebo persimmon, pochází původně z Číny a Japonska, kde se pěstuje již více než dva tisíce let. Do Evropy se dostalo poměrně pozdě, ale dnes ho lze nalézt na trzích po celém světě. V České republice se s ním většina lidí poprvé setká buď v supermarketu, nebo na dovolené ve Středomoří, kde roste na stromech jako zlatavé ozdoby podzimu.
Největší záludností kaki je jeho zralost. Nezralé kaki obsahuje vysoké množství tříslovin, konkrétně sloučeniny zvané taniny, které způsobují svíravý, nepříjemný pocit v ústech - jako kdybyste žvýkali kůru ze stromu. Právě tento zážitek odradí mnoho lidí napořád. Jenže plně zralé kaki je úplně jiný příběh. Správně dozrálý plod je měkký jako puding, sladký jako med a voní po skořici a vanilce. Existují dvě hlavní odrůdy: Hachiya, která musí být před konzumací zcela měkká, a Fuyu, jež je méně tříslovitá a lze ji jíst i v pevnějším stavu, podobně jako jablko.
Jak tedy poznat, že je kaki připravené k jídlu? U odrůdy Hachiya jednoduše zmáčkněte plod - měl by být téměř gelový, bez jakéhokoliv odporu. Pokud je pevný, nechte ho klidně několik dní při pokojové teplotě dozrát. Proces lze urychlit tím, že ho uložíte do sáčku spolu s banánem nebo jablkem, které uvolňují etylen - přirozený plyn urychlující zrání ovoce. Zralé kaki pak skvěle chutná samotné, v ovocných salátech, smoothies, ale také v kombinaci s ricottou, medem a vlašskými ořechy jako elegantní dezert.
Z výživového hlediska je kaki skutečně pozoruhodné. Obsahuje vysoké množství vitaminu A, vitaminu C a antioxidantů, zejména betakarotenu a flavonoidů. Podle dat Národní lékařské knihovny USA mají taniny v kaki také protizánětlivé vlastnosti, takže i ta nepříjemná složka má svůj zdravotní smysl - jen je potřeba počkat, až se při zrání transformuje do přijatelnější podoby.
Jedna z běžných situací, která se opakuje v mnoha domácnostech: maminka koupí kaki, protože vypadalo krásně a levně. Nikdo doma neví, jak ho jíst, tak leží na lince, tvrdne nebo naopak přezraje a skončí v koši. Přitom stačí trocha trpělivosti a základní znalost toho, co ovoce potřebuje. A výsledek? Dezert, který hosty překvapí víc než jakýkoliv kupovaný dort.
Feijoa: zelený záhadný plod s chutí jiného světa
Feijoa je ovoce, o kterém většina Čechů dosud neslyšela, přestože se pomalu objevuje v lepších obchodech se zdravou výživou nebo v bio prodejnách. Tento malý, oválný, zeleně zbarvený plod pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z oblasti dnešní Brazílie a Argentiny. Dnes se ve velkém pěstuje na Novém Zélandu, v Austrálii, Gruzii a částech Středomoří. Botanicky se jedná o příbuzného guavy, a tato příbuznost se projevuje i v chuti.
Chuť feijoy je skutečně těžko popsatelná - bývá přirovnávána ke kombinaci ananasu, jahody, guavy a máty, přičemž doznívá lehce mentolovou svěžestí. Právě tato komplexnost ji dělá zajímavou pro kuchaře i kulinářské nadšence. Jak ji jíst? Nejjednodušší způsob je rozkrojit ji podélně napůl a lžičkou vydlabat dužinu, podobně jako u kiwi. Slupka je jedlá, ale bývá hořká a tuhá, takže většina lidí ji nejí.
Při výběru feijoy v obchodě platí podobné pravidlo jako u kaki - plod by měl mírně povolovat pod tlakem prstů. Příliš tvrdá feijoa ještě nedozrála a bude hořká, příliš měkká může být přezrálá. Pokud ji koupíte nezralou, nechte ji dozrát při pokojové teplotě. Dozrálá feijoa vydává intenzivní vůni, která sama o sobě je téměř omamná.
Z hlediska výživy je feijoa bohatá na vitamín C, kyselinu listovou a draslík. Obsahuje také jód, což je mezi ovocem poměrně vzácné a cenné zejména pro lidi, kteří omezují příjem mořských plodů. Pravidelná konzumace feijoy tak může přispívat k podpoře funkce štítné žlázy. Podle Světové zdravotnické organizace je nedostatek jódu jedním z nejrozšířenějších nutričních deficitů na světě, takže každý přirozený zdroj tohoto minerálu má svou hodnotu.
Feijoa se výborně hodí do smoothies, ovocných salátů, džemů nebo jako přísada do jogurtu. Na Novém Zélandu, kde je toto ovoce doslova národní záležitostí, se z ní vyrábí i víno, likéry a různé omáčky. Zajímavou kombinací je feijoa s avokádem a limetkou jako základ pro osvěžující salsu, která překvapí jak chutí, tak originalitou.
Pitahaya: drak v kuchyni, který umí zklamat i ohromit
Snad žádné exotické ovoce nevyvolává tolik kontroverze jako pitahaya, známá také jako dračí ovoce nebo dragon fruit. Její vizuální dojem je naprosto nezapomenutelný - jasně růžová nebo žlutá slupka s výraznými zelenými šupinami vypadá jako něco přímo z fantasy románu. Dužina může být bílá s černými semínky nebo výrazně červenofialová, podle odrůdy.
A tady přichází to, co mnohé konzumenty zklame: chuť. Pitahaya s bílou dužinou bývá poměrně nevýrazná, mírně sladká, s texturou připomínající kiwi. Červená odrůda je o něco intenzivnější. Slavný francouzský kuchař a gastronomický spisovatel Joël Robuchon kdysi poznamenal, že „nejlepší ovoce je to, které vás překvapí tam, kde jste to nečekali" - a pitahaya je přesně takovým ovocem. Její síla nespočívá v explozivní chuti, ale v jemné delikátnosti a mimořádném vizuálním efektu, který dělá z každého pokrmu malé umělecké dílo.
Pitahaya pochází z tropické Ameriky, ale dnes se masivně pěstuje ve Vietnamu, Thajsku, na Filipínách a v dalších asijských zemích. Na světový trh se dostala především díky asijskému exportu. Jak ji správně jíst? Rozkrojte ji podélně napůl, a stejně jako u feijoy vydlabejte dužinu lžičkou nebo ji nakrájejte na kostičky. Slupka se nejí. Zralost poznáte podle toho, že slupka mírně povoluje a barva je rovnoměrná a sytá.
Výživová hodnota pitahayi je přitom překvapivě vysoká. Obsahuje vitamín C, vitamíny skupiny B, železo, hořčík a antioxidanty včetně betakyaninu, který dává červené odrůdě její charakteristickou barvu a zároveň působí jako silný antioxidant. Výzkumy publikované v odborném časopise Food Chemistry naznačují, že pravidelná konzumace pitahayi může mít pozitivní vliv na hladinu cukru v krvi a podporu střevní mikrobioty díky obsahu prebiotické vlákniny.
Pitahaya je ideální do ovocných misek, smoothie bowls, ovocných salátů nebo jako ozdoba dortů a dezertů. Zajímavě funguje také zmrazená - zmrazená pitahaya si zachovává barvu i živiny a v smoothie dodá krémovou texturu bez přidání mléka či jogurtu.
Proč se exotické ovoce vyplatí zkoušet
Je přirozené, že před neznámým ovocem člověk váhá. Nikdo nechce utratit peníze za něco, co mu nebude chutnat, nebo co skončí přezrálé na kuchyňské lince. Přesto existuje několik dobrých důvodů, proč se překonat a sáhnout po kaki, feijoe nebo pitahaye.
Za prvé, pestrost stravy je základem zdravého životního stylu. Každý druh ovoce přináší jiné spektrum vitamínů, minerálů, antioxidantů a fytochemikálií. Čím rozmanitější je jídelníček, tím lépe je tělo zásobeno různými typy živin. Za druhé, exotické ovoce bývá výrazně bohatší na určité mikronutrienty než běžně dostupné druhy - feijoa a jód, kaki a betakaroten, pitahaya a hořčík jsou toho dobrými příklady.
Za třetí, a to je možná nejdůležitější - jídlo by mělo být radostí, ne rutinou. Zkoušení nových chutí, textur a vůní obohacuje každodenní zkušenost, rozšiřuje kulinářský obzor a může být skvělou příležitostí pro celou rodinu. Děti, které jsou od malička vedeny k ochutnávání různých druhů ovoce a zeleniny, si podle výzkumů British Nutrition Foundation vytvářejí zdravější stravovací návyky do dospělosti.
Existuje také ekologická dimenze. Nakupování sezonního a lokálně dostupného exotického ovoce - například kaki, které se pěstuje i v jižní Evropě a do Česka tak nemusí letět z druhého konce světa - je rozumnější volbou z hlediska uhlíkové stopy. Feijoa a kaki se navíc stále více pěstují i ve středoevropských podmínkách, takže jejich dostupnost poroste.
Kaki čekající na dozrání na okenním parapetu, feijoa rozkrojená nad miskou s jogurtem nebo pitahaya nakrájená do ranního smoothie - to jsou malé, dostupné způsoby, jak vnést do každodenního jídla trochu dobrodružství. A kdo ví, možná se z neznámého plodu, před kterým jste dřív uhýbali pohledem, stane vaše nová oblíbená pochoutka.
