Jak si připravit tradiční toskánskou polévku přímo doma
Toskánská polévka jako hřejivá vzpomínka na slunce Itálie
Když se řekne Toskánsko, většině lidí se vybaví vinice, olivové háje, cypřiše rýsující se proti oranžovému nebi a klid, který se vryje pod kůži. Ale Toskánsko není jen malebná krajina — je to také bohatá kulinářská tradice, kde jednoduché suroviny dávají vzniknout neuvěřitelně chutným pokrmům. Jedním z nejtypičtějších projevů této tradice jsou toskánské polévky, které v sobě nesou ducha venkovské poctivosti a zároveň uspokojí i ty nejnáročnější jazýčky.
Chutě venkova v každé lžíci
Toskánská kuchyně je založena na tom, co je právě dostupné. Polévky tak často vznikaly jako způsob, jak zužitkovat zbytky nebo sezónní přebytky — fazole, rajčata, luštěniny všeho druhu, listovou zeleninu nebo i starší chléb. Přestože se recepty liší vesnici od vesnice, základ zůstává stejný: čerstvé, kvalitní suroviny a pomalé vaření, které zvýrazní chuť každé složky.
Toskánská polévka je vlastně poctou jednoduchosti. Stačí pár základních ingrediencí, a přesto vznikne jídlo, které zahřeje nejen tělo, ale i duši. Ať už jde o rajčatovou, fazolovou nebo luštěninovou variantu, každá z nich je malou oslavou středomořské pohostinnosti.
Slavná ribollita - víc než jen fazolová polévka
Jedním z ikonických pokrmů toskánské kuchyně je ribollita, což v překladu znamená „znovu převařená". Jedná se o fazolovou polévku, která se tradičně připravovala ve větším množství a ohřívala se i několik dní po sobě. Právě opakovaným převařením se chutě propojí do bohaté, zemitě vonící symfonie.
Základem ribollity jsou bílé fazole, často cannellini, a černé zelí (cavolo nero), které je typické právě pro Toskánsko. Dále se přidává mrkev, celer, cibule, rajčata a nezřídka i suchý nebo opékaný chléb, který polévce dodá hustotu. Ochucuje se olivovým olejem, česnekem a čerstvými bylinkami jako je tymián nebo rozmarýn.
Jedna farnost v okolí Arezza například každoročně pořádá slavnost ribollity, kde se podává v tradičních hliněných miskách a servíruje s čerstvým chlebem a sklenkou vína Chianti. Právě na takových událostech si člověk uvědomí, jak hluboce zakořeněné jsou polévky v místní kultuře a jaký mají přesah do společenského života.
Rajčatová polévka z Toskánska - jednoduchá, ale brilantní
Další oblíbenou variantou je toskánská rajčatová polévka, známá jako pappa al pomodoro. I zde hraje hlavní roli chleba, tentokrát však měkčí a více nasákavý, který se přidává přímo do rajčatové směsi. To vytvoří hebkou texturu, která je zcela odlišná od běžných rajčatových polévek, jak je známe z domova.
Základem jsou zralá letní rajčata, ideálně natrhaná přímo ze zahrady. Důležitou složkou je také kvalitní extra panenský olivový olej, česnek, bazalka a samozřejmě chléb, který polévce dodá na vydatnosti. Výsledkem je pokrm, který chutná jako léto — sytý, ale přitom lehký, ideální jak v teplé, tak i vlažné verzi.
Pappa al pomodoro má i své místo v literatuře — objevuje se například ve slavném románu Artura Péreze-Reverta Klub Dumas, kde hrdina vzpomíná na tuto polévku jako na „největší důkaz toho, že štěstí lze uvařit v jednom hrnci".
Luštěninová verze jako poklad pro zdraví
V posledních letech se stále více lidí obrací k rostlinné stravě a právě toskánská luštěninová polévka se ukazuje jako ideální volba. Spojuje v sobě výživnost, jednoduchost a tradiční chutě. Často se připravuje z různých druhů čočky, cizrny, hrachu nebo kombinace luštěnin, které tvoří základ syté, výživné a přitom lehce stravitelné večeře.
Toskánská luštěninová polévka se často dochucuje rozmarýnem, šalvějí a rajčatovým protlakem, který zvýrazní zemitou chuť luštěnin. Nechybí ani cibule, česnek a olivový olej. Když se k ní přidá trocha parmazánu nebo kapka citronu na závěr, výsledkem je pokrm, který nejen zasytí, ale i pohladí po duši.
Toskánská polévka - recept, který se dědí
Přestože existují stovky variací, toskánská polévka má jedno společné — vždy vychází z lokálních surovin a respektuje sezónnost. A právě to je i poselství, které si z ní můžeme vzít do dnešní uspěchané doby. Nemusíme kupovat exotické ingredience z druhého konce světa, když máme po ruce mrkev z trhu, pár luštěnin a starší chléb, který by jinak skončil v koši.
Pro ty, kdo by si rádi doma uvařili kousek Itálie, přinášíme jednoduchý recept na toskánskou fazolovou polévku, který zvládne i začátečník:
Recept na tradiční toskánskou fazolovou polévku (ribollitu)
Ingredience:
- 250 g bílých fazolí (ideálně cannellini), předem namočených
- 1 cibule
- 2 mrkve
- 2 řapíky celeru
- 2 stroužky česneku
- 400 g nakrájených rajčat (čerstvých nebo z plechovky)
- 200 g černého zelí nebo kapusty
- 2 PL olivového oleje
- několik plátků staršího chleba
- snítky tymiánu, rozmarýnu, pepř, sůl
Postup:
- Na olivovém oleji osmahněte cibuli, česnek, mrkev a celer. Jakmile cibule zesklovatí, přidejte rajčata a nechte pár minut dusit.
- Přidejte fazole a podlijte asi litrem vody. Přiveďte k varu a vařte do měkka (cca 1,5 hodiny).
- Poté přidejte nakrájené zelí, bylinky, osolte, opepřete a vařte dalších 30 minut.
- Do hotové polévky přidejte na kousky natrhaný chléb a nechte nasáknout. Můžete ji ohřát i následující den — bude ještě lepší.
Když se jídlo stává příběhem
V toskánských vesnicích není výjimkou, že se recept dědí z generace na generaci. Jedna starší žena z okolí Sieny kdysi řekla: „Polévka není jen jídlo. Je to paměť. Každá lžíce, kterou sníte, je vzpomínkou na babičku, která ji vařila." A právě to dává toskánské polévce tak výjimečný charakter.
V českých podmínkách často hledáme inspiraci v zahraničních kuchyních, ale právě toskánské polévky ukazují, že i ze skromných surovin lze vytvořit něco výjimečného. Navíc, díky vysoké nutriční hodnotě a jednoduchosti přípravy se skvěle hodí do každodenního jídelníčku — zvlášť v chladnějších měsících, kdy člověk touží po teplu a útěše.
Nezáleží na tom, jestli si vyberete toskánskou rajčatovou polévku, fazolovou klasiku nebo hutnou luštěninovou verzi — každá z nich vás přenese aspoň na chvíli do sluncem zalitého dvora se sušícím se prádlem, cinkáním sklenic a vůní bazalky ve vzduchu. A možná, když zavřete oči, uslyšíte i vzdálené „Buon appetito!".
