Jak si doma připravit vynikající pinsu bez zbytečného stresu

Co je pinsa a proč si získává srdce milovníků pizzy po celém světě

V dnešní době, kdy se stále více lidí zajímá o kvalitní suroviny a tradiční postupy, zažívá gastronomický svět malou revoluci – a její jméno je pinsa romana. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, není to až tak překvapivé. Tento „pizzový bratranec" pochází z oblasti Říma a v posledních letech se potichu, ale vytrvale, dostává i na naše talíře. A mnozí, kteří ji ochutnali, tvrdí, že je lehčí, chutnější a lépe stravitelná než klasická pizza.

Co tedy skutečně je pinsa? Čím se liší od pizzy? A jak si ji můžete připravit doma? Odpovědi na tyto otázky najdete právě zde.

Znovuobjevené římské dědictví

Slovo „pinsa" pochází z latinského slovesa „pinsere", což znamená „mačkat" nebo „tlačit". Tento výraz popisuje způsob, jakým se těsto tradičně tvarovalo do oválného a nepravidelného tvaru. Právě tím se pinsa odlišuje od kulaté italské pizzy, na kterou jsme zvyklí.

Pinsa romana má však hlubší kořeny než by se mohlo zdát. Její původ sahá až do starověkého Říma, kde se připravovalo jednoduché plackové pečivo z naklíčených obilovin. Moderní verze této pochoutky byla znovuobjevena teprve v posledních dvaceti letech italskými pekaři, kteří spojili starodávné principy s novodobým přístupem k výživě.

A právě tady začíná příběh, který si zaslouží pozornost každého, kdo se zajímá nejen o chuť, ale i o to, co dává na talíř.

Těsto, které vás překvapí

Základní rozdíl mezi pizzou a pinsou spočívá v těstě. Zatímco pizza se obvykle připravuje z jedné mouky – většinou pšeničné – těsto na pinsu je směsí pšeničné, rýžové a sójové mouky. Někdy se přidává i mouka z cizrny nebo další luštěniny. Výsledkem je těsto s nižším obsahem lepku, které je mnohem lehčí, nadýchanější a snadněji stravitelné.

Další výhodou je dlouhá doba fermentace, která běžně trvá 24 až 72 hodin. Tato metoda nejenže zvýrazní chuť, ale zároveň umožní enzymům rozložit složité cukry a bílkoviny, čímž se zlepšuje stravitelnost i nutriční hodnota výsledného pečiva. Mnoho lidí, kteří se po pizze cítí těžce nebo mají problémy s trávením lepku, zjistí, že pinsa jim žádné potíže nezpůsobuje. Nejedná se však o bezlepkovou variantu, což je důležité mít na paměti.

Možná vás překvapí, že hotová pinsa váží až o 40 % méně než obvyklá pizza – a přesto zasytí. To je dáno jednak vysokým podílem vody v těstě (až 80 %), jednak jeho strukturou, která připomíná focacciu, ale je mnohem vzdušnější.

Jak chutná pinsa?

Na rozdíl od pizzy, jejíž těsto bývá hutnější a někdy tužší, pinsa je na povrchu křupavá a uvnitř neuvěřitelně nadýchaná. Díky oválnému tvaru a nepravidelnému okraji působí rustikálněji a domácí dojmem. Většinou se připravuje v menších velikostech – ideálních pro jednu osobu – takže se snadno kombinuje více druhů podle chuti.

Na pinsu se často používají podobné suroviny jako na pizzu, ale větší důraz se klade na čerstvost a jednoduchost. Pomodoro, mozzarella, bazalka, prosciutto, rukola nebo artyčoky – vše vynikne díky tomu, že těsto není příliš dominantní. A právě jednoduchost je jednou z největších předností pinsy.

V italských bistrech se s ní setkáte buď jako s hlavním jídlem, nebo jako se součástí sdíleného stolu – například se sklenkou přírodního vína. A právě to je moment, kdy pocítíte, proč si pinsa získává srdce po celém světě.

Pinsa doma? Jde to snadno!

Přestože se může zdát, že příprava pinsy je komplikovaná, opak je pravdou. Pokud máte základní pekařské dovednosti (a trochu trpělivosti), můžete si doma vytvořit autentickou pinsu, která by obstála i v římské pekárně.

Základem je samozřejmě těsto, které je dobré připravit s předstihem – ideálně den předem. Pokud se vám nechce míchat různé mouky a čekat na správný proces kynutí, existují i hotové směsi na pinsu nebo dokonce předpečené základy, které najdete v obchodech se zdravou výživou nebo v e-shopech zaměřených na kvalitní suroviny, jako je Ferwer.

Přesto si mnoho lidí rádo zkusí celý proces od začátku do konce. Zde je jednoduchý recept na domácí pinsu:

Recept na domácí pinsu (2 kusy)

Ingredience na těsto:

• 200 g pšeničné mouky (ideálně typ 00)
• 50 g rýžové mouky
• 50 g sójové mouky
• 250 ml studené vody
• 1 g sušeného droždí
• 5 g soli
• 1 lžíce olivového oleje

Postup:

1. V míse smíchejte mouky, droždí a asi 200 ml vody. Míchejte, dokud nevznikne hladké těsto.
2. Přidejte sůl, zbytek vody a olej. Hněťte 8–10 minut, dokud není těsto pružné.
3. Nechte těsto odpočívat při pokojové teplotě asi hodinu, poté ho dejte do lednice na 24 až 48 hodin.
4. Po vytažení z lednice nechte těsto asi hodinu „rozkynout".
5. Rozdělte těsto na dvě části, vytvarujte oválné placky a nechte 15 minut odpočinout.
6. Pečte na 250 °C (nebo na pizzu nastavení) 6–8 minut na předem vyhřátém plechu nebo kameni – nejprve nasucho.
7. Přidejte oblíbené ingredience a dopékejte dalších 5 minut.

Kreativitě se meze nekladou – zkuste třeba kombinaci pečené dýně, kozího sýra a tymiánu nebo klasiku s rajčatovým základem a čerstvou mozzarellou.

Pinsa jako zdravější alternativa

Jedním z hlavních důvodů, proč si pinsa získává popularitu i mezi výživovými poradci, je její složení. Nižší obsah lepku, větší podíl vlákniny a delší fermentace z ní dělají přirozeně lehčí variantu tradiční pizzy. Zatímco některé moderní fast foody se snaží nalákat na „zdravou pizzu", pinsa si tuto pozici zaslouží díky tradičním metodám a promyšlenému výběru surovin.

V praxi to znamená, že se po ní necítíte unavení nebo „přejedení", což ocení nejen ti, kteří dbají na linii, ale i ti, kteří se chtějí prostě cítit dobře po jídle.

A co víc – pinsa je ideální pro ty, kdo chtějí zkoušet nové chutě, ale zároveň jim záleží na udržitelnosti. Výroba těsta z alternativních mouk, minimální plýtvání surovinami a možnost využít sezónní zeleninu z místních zdrojů z ní dělá pokrm, který ladí s moderním životním stylem.

Jak říká jeden z římských pekařů: „Pinsa je návrat ke kořenům – ale s chutí, která přesahuje očekávání."

V českém prostředí se s pinsou zatím setkáme spíše výjimečně, ale její čas přichází. A jak ukazují první kavárny a pekařství, které ji zařazují do své nabídky, zájem roste. Mnoho lidí si ji oblíbí nejen pro její chuť, ale i pro její filozofii – pomalé kvašení, respekt k surovinám a důraz na kvalitu.

V době, kdy hledáme únik od průmyslově zpracovaných potravin, představuje pinsa malý, ale významný krok zpět k jednoduchosti a opravdové chuti. Ať už si ji připravíte doma, nebo si ji vychutnáte v italské restauraci, jedno je jisté: pinsa si zaslouží své místo na našem stole.