Koření které léčí a jak ho používat každý den
Každé ráno po celém světě se odehrává drobný, téměř neviditelný rituál. Někdo nasype do hrnku špetku kurkumy, jiný nastrouhá kousek zázvoru do čaje, další posype ovesnou kaši skořicí. Jsou to gesta tak samozřejmá, že si málokdo uvědomí, jak hluboké kořeny – doslova i přeneseně – za nimi stojí. Koření totiž nebylo po tisíciletí jen záležitostí chuti. Bylo měnou, lékem i předmětem válek. A dnes, kdy se moderní věda stále častěji obrací k tradičním znalostem, se ukazuje, že naše babičky a pradávní léčitelé měli v mnohém pravdu.
Myšlenka, že koření dokáže léčit, není žádnou novinkou alternativní medicíny. Ájurvédská tradice pracuje s kurkumou a černým pepřem tisíce let, tradiční čínská medicína staví zázvor do role jednoho z nejuniverzálnějších prostředků a skořice se objevuje už ve starověkých egyptských papyrech. Co je ale nové, je rostoucí množství vědeckých studií, které tyto zkušenosti potvrzují, upřesňují a někdy i překvapivě rozšiřují. Pojďme se podívat na čtyři koření, která si zaslouží čestné místo nejen v kořence, ale i v každodenním jídelníčku.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Kurkuma a zázvor – zlatá dvojice s protizánětlivou silou
Pokud existuje koření, které si v posledním desetiletí vydobylo status superpotraviny, je to bezpochyby kurkuma. Její zářivě žlutý prášek, získávaný z oddenku rostliny Curcuma longa, obsahuje skupinu látek zvaných kurkuminoidy, z nichž nejvýznamnější je kurkumin. Právě kurkumin je předmětem stovek vědeckých studií a jeho protizánětlivé a antioxidační vlastnosti jsou dnes považovány za dobře podložené. Podle přehledové studie publikované v časopise Foods kurkumin prokazatelně moduluje zánětlivé dráhy v těle a může přispívat k prevenci chronických onemocnění, od kardiovaskulárních problémů po neurodegenerativní choroby. Podrobný přehled výzkumů o kurkuminu nabízí databáze National Center for Biotechnology Information.
Háček je ovšem v tom, že kurkumin se z trávicího traktu vstřebává velmi špatně. Tělo ho jednoduše rychle odbourá a vyloučí, aniž by stačil výrazněji zapůsobit. A právě tady přichází na scénu černý pepř – ale k tomu se dostaneme za chvíli.
Kurkumu lze přitom do jídelníčku zařadit překvapivě snadno. Nemusíte vařit indické kari (i když to je samozřejmě skvělá volba). Stačí špetka do ranního smoothie, do polévky, do zálivky na salát nebo do takzvaného „zlatého mléka", což je tradiční ájurvédský nápoj z rostlinného mléka, kurkumy, špetky pepře a kapky medu. Chuť je jemná, zemitá a příjemně hřejivá.
Vedle kurkumy stojí její botanický příbuzný – zázvor. Oddenek rostliny Zingiber officinale je v kuchyních po celém světě doma už tak dlouho, že si jeho výjimečnost přestáváme uvědomovat. Přitom zázvor je jedním z nejlépe prozkoumaných koření vůbec. Jeho účinné látky, především gingeroly a shogaoly, mají prokazatelně protizánětlivé, antiemetické (proti nevolnosti) a antioxidační účinky. Zázvor je klinicky ověřený prostředek proti těhotenské nevolnosti, pomáhá při nevolnosti po chemoterapii a může zmírňovat svalovou bolest po cvičení.
Jedna z věcí, které na zázvoru fascinují, je jeho všestrannost. Čerstvý zázvor má ostřejší, citrusovější profil, sušený je teplejší a kořenitější. Lze ho strouhat do čajů, polévek, marinád, pečiva i dezertů. Kdo někdy zkusil domácí zázvorový čaj – prostě hrnek horké vody s několika plátky čerstvého zázvoru a trochou citronové šťávy – ví, jak blahodárně dokáže zapůsobit na rozbolavělé hrdlo nebo neklidný žaludek.
Zajímavé je, že kurkuma a zázvor spolu fungují výborně i v kombinaci. Obě koření působí protizánětlivě, ale trochu jinými mechanismy, takže se jejich účinky mohou vzájemně doplňovat. V asijské kuchyni se ostatně používají společně odnepaměti – a jak se ukazuje, ne náhodou.
Skořice, černý pepř a umění každodenního koření
Skořice je koření, které většina lidí spojuje s vánočním cukrovím a svařeným vínem. Její potenciál ale sahá daleko za sváteční stůl. Existují dva hlavní typy skořice – ceylonská (Cinnamomum verum), považovaná za „pravou" skořici, a kasie (Cinnamomum cassia), která je běžnější a levnější. Z hlediska zdravotních účinků je důležité tento rozdíl znát, protože kasie obsahuje výrazně vyšší množství kumarinu, látky, která ve větším množství zatěžuje játra.
Co ale skořice nabízí? Především schopnost pozitivně ovlivňovat metabolismus cukrů. Několik klinických studií naznačuje, že pravidelná konzumace skořice může přispívat k lepší citlivosti na inzulin a ke snížení hladiny glukózy nalačno. Pro lidi s prediabetickým stavem nebo s diabetem 2. typu to může být zajímavý doplněk – samozřejmě nikoli náhrada léčby, ale smysluplný prvek celkového životního stylu. Americká diabetologická asociace sice zatím nedoporučuje skořici jako standardní léčbu, ale ani její potenciál neodmítá.
Skořice je navíc bohatá na antioxidanty – v některých srovnávacích studiích dokonce překonává česnek nebo oregano. A její vůně? Ta má prokazatelně pozitivní vliv na náladu a kognitivní funkce. Stačí si vzpomenout, jak se člověk cítí, když vstoupí do kuchyně, kde se právě peče jablečný koláč s trochou skořice.
V každodenní kuchyni má skořice překvapivě široké využití. Nemusí být jen sladká – v marocké a blízkovýchodní kuchyni se běžně přidává do dušeného masa, do čočkových polévek nebo do zeleninových tagine. Špetka skořice v kávě nebo v kakau dodá nápoji hloubku a teplo, aniž by ho přeslazovala.
A konečně černý pepř – koření tak všudypřítomné, že ho většina lidí vnímá jako samozřejmost. Přitom právě černý pepř skrývá jednu z nejpozoruhodnějších látek v celé říši koření: piperin. Tato alkaloidní sloučenina je zodpovědná nejen za typickou pálivost pepře, ale především za jeho schopnost dramaticky zvyšovat biologickou dostupnost jiných látek. Nejznámější je právě interakce s kurkuminem – studie publikovaná v Planta Medica prokázala, že piperin zvyšuje vstřebávání kurkuminu až o neuvěřitelných 2000 %. Bez špetky pepře projde většina kurkuminu trávicím traktem prakticky nevyužita.
Piperin ale nepomáhá jen kurkuminu. Zvyšuje vstřebávání celé řady živin včetně vitamínů skupiny B, betakarotenu a selenu. Sám o sobě má navíc antioxidační a protizánětlivé vlastnosti a podle některých studií může pozitivně ovlivňovat trávení stimulací tvorby žaludečních šťáv.
Praktická rada je prostá: kdykoli vaříte s kurkumou, přidejte i špetku čerstvě mletého černého pepře. Nezmění to chuť pokrmu, ale zásadně to změní jeho nutriční hodnotu. Je to jeden z těch vzácných případů, kdy jednoduchý kuchyňský zvyk může mít měřitelný zdravotní dopad.
Jak řekl Hippokrates – a ta věta se opakuje tak často, až se stala klišé, ale přesto neztratila platnost: „Ať je jídlo tvým lékem a lék tvým jídlem." V případě koření to platí doslova.
Samozřejmě je nutné zachovat zdravý rozum. Koření není zázračný lék a žádná špetka kurkumy nenahradí vyváženou stravu, pohyb, dostatek spánku a v případě potřeby lékařskou péči. Ale jako součást promyšleného přístupu ke stravování mohou kurkuma, zázvor, skořice a černý pepř hrát skutečně významnou roli. Nejde o to, sypat si do jídla hromady prášků v naději, že zmizí všechny neduhy. Jde o to, uvědomit si, že každodenní vaření je příležitost – příležitost dát tělu nejen energii, ale i látky, které mu pomáhají udržovat rovnováhu.
Vezměme si třeba paní Marii z Brna, která po padesátce začala mít problémy s klouby a celkovým zánětem v těle. Lékař jí doporučil protizánětlivou dietu a mimo jiné zmínil kurkumu se zázvorem. Marie začala každé ráno se zlatým mlékem, do polévek přidávala čerstvý zázvor a na všechno, co obsahovalo kurkumu, sypala špetku pepře. Po několika měsících si všimla, že ji klouby bolí méně, lépe spí a celkově se cítí vitálnější. Není to vědecká studie o jednom člověku – je to příběh, jaký zná mnoho lidí, kteří se rozhodli věnovat pozornost tomu, co jedí.
Co je na celém příběhu koření nejkrásnější, je jeho dostupnost. Nejde o drahé doplňky stravy v kapslích, nejde o exotické superfoods dovážené letecky z druhého konce světa. Kurkuma, zázvor, skořice a černý pepř jsou koření, která najdete v každém obchodě, na každém tržišti, v každé kuchyni. Stojí pár korun a vydrží měsíce. Stačí je začít vědomě používat.
Pro ty, kdo chtějí jít ještě o krok dál, se nabízí investovat do kvalitních, bio koření bez příměsí a konzervantů. Rozdíl v chuti i v obsahu účinných látek mezi levným kořením z diskontu a pečlivě zpracovaným produktem je často markantní. Čerstvě mletý černý pepř voní a chutná úplně jinak než předmletý prášek, který ležel měsíce v regálu. Ceylonská skořice má jemnější, komplexnější profil než běžná kasie. A čerstvý kořen zázvoru je nesrovnatelný se sušeným práškem – i když i ten má své místo.
Na závěr stojí za zmínku ještě jeden aspekt, který se v diskusích o zdravém stravování často opomíjí: radost z vaření. Koření nepřidáváme do jídla jen proto, aby nám bylo lépe. Přidáváme ho proto, že jídlo díky němu voní, chutná a těší. Zlatá barva kurkumy na talíři, ostrá svěžest zázvoru v zimním čaji, hřejivá sladkost skořice v ranní ovesné kaši, výrazná pálivost čerstvě namletého pepře na čerstvém chlebu s olivovým olejem – to všechno jsou drobné smyslové zážitky, které dělají každodenní stravování bohatším. A pokud k tomu navíc přispívají ke zdraví, tím lépe. Koření, které léčí, nemusí být hořký lék. Může být tím nejpříjemnějším prvkem celého dne.
