Jak komunistické retro sušenky znovu dobývají srdce Čechů

Komunistické retro sušenky - chuť dětství, která se vrací

Když se řekne "retro sušenky z doby komunismu”, většině Čechů se okamžitě vybaví konkrétní vůně, chuť a možná i obrázek babiččiny kuchyně, kde v kredenci čekala kulatá plechová dóza s pečivem, které sice nebylo příliš sladké, zato mělo osobitou chuť a nostalgické kouzlo. Přestože dnes žijeme v době neomezeného výběru a uličky supermarketů přetékají barevnými obaly ze všech koutů světa, u mnoha lidí se právě komunistické sušenky staly synonymem poctivosti, jednoduchosti a důvěrně známé chuti. Proč je tedy dnes znovu objevujeme a co nám mohou nabídnout kromě vzpomínek?

Chuťová paměť národa

V dobách státem řízeného hospodářství nebyla dostupnost surovin zdaleka samozřejmostí. Výroba potravin se řídila podle plánů a normovaného množství cukru, mouky i oleje. I přesto – nebo možná právě proto – vznikla řada receptů, které si lidé oblíbili právě pro svou jednoduchost a dostupnost. Sušenky, které tehdy plnily pulty československých obchodů, nebyly luxusním zbožím. Byly to běžné, levné cukrovinky, které se prodávaly ve velkém a mnohdy v neoznačených papírových pytlících. A přesto se dětem i dospělým zapsaly do paměti natolik, že i po desetiletích si mnozí dokážou vybavit jejich specifickou chuť.

Jedním z nejikoničtějších příkladů mohou být tzv. esíčka, křehké máslové sušenky ve tvaru písmene „S", posypané cukrem, které měly příjemně suchou strukturu a jemnou vůni. Kdo by je neznal? Nebo kokosky, jejichž základ tvořily sníh z bílků a strouhaný kokos, občas trocha marmelády mezi dvěma půlkami. A co takhle linecké cukroví bez vánoční výzdoby, prodávané běžně během celého roku? I to patří do kategorie, kterou si dnes s láskou spojujeme s pojmem "retro sušenky”.

Proč se retro sladkosti vracejí

V posledních letech lze pozorovat výrazný návrat těchto tradičních sušenek na pulty obchodů, a to i v bio či bezlepkových verzích. Důvodů je hned několik. Prvním z nich je nepochybně nostalgie. Lidé hledají oporu v časech, které si spojují s dětstvím, bezstarostností a jednoduchým životem. A právě jídlo, zejména to, které jedli jako děti, dokáže tyto vzpomínky spolehlivě vyvolat. Podle neurovědců se totiž čich a chuť vážou na amygdalu, část mozku, kde sídlí emoční paměť – a to vysvětluje, proč jeden kousek sušenky může na okamžik přenést člověka o desítky let zpět.

Dalším důvodem je znovuobjevený zájem o jednoduché, přírodní receptury. Mnohé tehdejší sušenky byly sice výsledkem potravinové skromnosti, ale právě to je dnes vnímáno jako výhoda: žádné konzervanty, umělá barviva nebo záhadné příměsi. Když se podíváme na tradiční receptury, často zjistíme, že jde o směs mouky, tuku, vajec, cukru a třeba trochy ořechů – tedy suroviny, které má většina lidí běžně doma. V kontextu dnešní doby, kdy se stále více mluví o udržitelnosti a návratu k poctivému jídlu, tak retro sušenky nabývají na novém významu.

Retro s moderním přesahem

Zajímavé je sledovat, jak se mnohé pekárny a bio obchody chopily myšlenky oživení těchto sušenek. Vznikají tak novodobé verze esíček z bio mouky a pravého másla, kokosky bez rafinovaného cukru nebo veganská verze lineckého pečiva. Tento trend krásně propojuje minulost s přítomností – uchovává generační receptury, ale přizpůsobuje je současným požadavkům na zdravější životní styl.

V tomto směru se často objevují i snahy o rekonstrukci starých receptů z kuchařek z 50. až 80. let. Některé publikace, jako například „Vaříme zdravě, chutně, hospodárně", se stávají zdrojem inspirace pro blogery, pekaře i maminky na mateřské. Při pohledu do těchto kuchařek se člověk neubrání úsměvu – nejen kvůli stylu psaní, ale i kvůli tomu, jak jednoduché a skromné recepty to byly. V jedné pasáži například čteme: "Tuk dobře vymícháme s cukrem, přidáme mouku a vejce, tvoříme malé tvary a pečeme do růžova." A hotovo.

Příběh jedné sušenky

Za zmínku stojí i příběhy lidí, kteří se rozhodli na tradici těchto sušenek navázat doslova z garáže. V malé vesnici v jižních Čechách například manželé Malí založili rodinnou výrobu podle receptů babičky, která pracovala v cukrárně v 70. letech. Dnes jejich "retro sušenky podle babičky" najdete na farmářských trzích, v bio obchodech a také v udržitelných e-shopech. Bez palmového tuku, s máslem od místního farmáře a moukou z nedalekého mlýna. A výsledek? Chuť, která vás vrátí do dětství, ale s vědomím, že jste si právě dopřáli něco, co nezatěžuje tělo ani planetu.

Velký zájem o tyto produkty potvrzuje i rostoucí počet vyhledávání výrazů jako "retro sušenky z dob komunismu”, "tradiční české cukroví” nebo "recepty po babičce”. Lidé zkrátka touží po kontinuitě – po něčem, co přesahuje rychle se měnící trendy a přináší hodnotu zakořeněnou v čase.

Co si z toho můžeme odnést?

Retro sušenky nám ukazují, že i v jednoduchosti může být síla. Nejde jen o chuť – ale o příběh, o emoci, o návrat k podstatě. V době, kdy se často necháváme unést exotickými příchutěmi a drahými dezerty z dovozu, může být jedno obyčejné esíčko připomínkou, že opravdové potěšení lze nalézt i v kousku pečiva, který je bez nánosu pozlátka.

A možná je právě dnes ten správný čas vytáhnout starý receptář, oprášit formičky a upéct si dávku těchto sušenek doma. Nebo se porozhlédnout po poctivém regionálním výrobci, který se rozhodl tradici zachovat a přinést ji v novém, zdravějším kabátu. Taková iniciativa je nejen laskominou pro chuťové buňky, ale také podporou lokální ekonomiky, udržitelných surovin a odpovědné spotřeby.

Jedna věc je jistá – komunistické sušenky, ačkoliv byly produktem své doby, dnes získávají nový význam. Nejsou jen sladkou vzpomínkou, ale symbolem návratu k hodnotám, které v nás přežívají navzdory době. A v tom je jejich skutečná síla.