Co je sharing economy aneb sdílená ekonomika
Představte si, že váš soused potřebuje vrtačku. Jen jednou, aby pověsil police v obývacím pokoji. Koupí si vlastní? Statistiky říkají, že průměrná vrtačka se za celý svůj život používá dohromady méně než třináct minut. A přesto ji miliony domácností vlastní – každá zvlášť, každá uložená někde v krabici nebo sklepě. Přesně tenhle paradox moderní spotřební kultury stojí za vznikem fenoménu, který dnes přeměňuje způsob, jakým lidé nakupují, cestují, bydlí i pracují. Říká se mu sdílená ekonomika – a jde o jednu z nejvýznamnějších ekonomických i společenských změn posledních dvou dekád.
Sdílená ekonomika, anglicky sharing economy, je v jádru jednoduchá myšlenka: místo aby každý vlastnil všechno, co občas potřebuje, sdílí se zdroje, věci nebo služby mezi více lidmi. Digitální platformy přitom hrají roli prostředníka, který propojuje ty, kdo mají něco navíc, s těmi, kdo to zrovna potřebují. Výsledkem je efektivnější využití věcí, nižší náklady pro uživatele a v ideálním případě i menší dopad na životní prostředí. Podle výzkumu organizace PwC by mohla sdílená ekonomika do roku 2025 dosáhnout celosvětového obratu přes 335 miliard dolarů – a to je číslo, které nelze přehlédnout.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Kde všude sdílená ekonomika funguje
Většina lidí si pod pojmem sdílená ekonomika představí Airbnb nebo Uber. To je pochopitelné – jde o nejznámější a nejrozšířenější příklady. Airbnb umožňuje majitelům bytů a domů pronajímat volné pokoje nebo celé nemovitosti cestovatelům, Uber zase propojuje řidiče s cestujícími v reálném čase. Obě platformy jsou dnes přítomné ve stovkách měst po celém světě a zásadně změnily odvětví ubytování i dopravy.
Jenže sdílení jde daleko za tyto dvě jména. Existují platformy pro sdílení aut, jako je český HoppyGo, kde si lidé půjčují vozidla od soukromých majitelů. Jsou tu služby pro sdílení pracovních prostorů – coworkingová centra, která si pronajímají freelanceři, startupy nebo i velké firmy hledající flexibilitu. Roste trh se sdílením oblečení, kde si zákazníci půjčují kousky na speciální příležitosti místo toho, aby si koupili šaty, které obléknou jednou za život. A pak je tu svět sdílení věcí každodenní potřeby – nástrojů, zahradní techniky, sportovního vybavení nebo dětských hraček.
Právě v oblasti módy a životního stylu má sdílená ekonomika obrovský potenciál. Módní průmysl patří mezi největší znečišťovatele planety – a přitom průměrný kus oblečení v Evropě skončí v koši po pouhých sedmi až deseti použitích. Půjčování oblečení nebo jeho výměna mezi lidmi tento problém elegantně řeší: člověk může mít stále „nový" outfit, aniž by přispíval k hromadění textilního odpadu. Výměnné burzy oblečení, které se pořádají v mnoha českých městech, jsou toho živým důkazem – a jejich popularita rok od roku roste.
Podobně funguje sdílení v oblasti domácnosti a zahradničení. Komunitní zahrady, kde si sousedé dělí záhony, nářadí i sklizeň, existují v Praze, Brně, Ostravě i dalších městech. Platformy jako Půjčovna.cz nebo různé facebookové skupiny zaměřené na konkrétní čtvrti umožňují lidem půjčovat si věci od sousedů – bez nutnosti platit za nové produkty nebo plýtvat místem ve skladu.
Sdílená ekonomika se ale dotýká i oblasti znalostí a dovedností. Existují platformy, kde si lidé vyměňují lekce – ty, kdo umí hrát na kytaru, učí ty, kdo ovládají španělštinu, a naopak. Tento model, někdy nazývaný time banking neboli časová banka, staví na principu, že každá hodina lidského času má stejnou hodnotu bez ohledu na to, co člověk dělá.
Jak sdílet bezpečně a bez starostí
Sdílená ekonomika s sebou přináší nejen výhody, ale i otázky, které je třeba zodpovědět dřív, než se do ní člověk pustí. Jak poznat, komu věřit? Co dělat, když si někdo půjčenou věc poškodí? Jak chránit své osobní údaje? Tyto obavy jsou zcela legitimní – a dobrou zprávou je, že na většinu z nich existují osvědčené odpovědi.
Základem bezpečného sdílení je výběr důvěryhodné platformy. Zavedené platformy jako Airbnb, BlaBlaCar nebo Vinted mají propracované systémy hodnocení, ověřování identity a řešení sporů. Uživatelé si navzájem zanechávají recenze, které tvoří jakousi reputační historii – a ta je ve světě sdílené ekonomiky tou nejcennější měnou. Před každou transakcí se vyplatí věnovat pár minut čtení hodnocení druhé strany: vzorce chování se opakují a negativní zkušenosti ostatních uživatelů jsou varováním, které stojí za pozornost.
Důležitá je také jasná komunikace ještě před samotným sdílením. Ať už jde o půjčení auta, pronájem pokoje nebo výměnu oblečení, obě strany by měly mít dopředu jasno v tom, co se od nich očekává. Kdy bude věc vrácena? V jakém stavu? Co se stane, pokud dojde k poškození? Písemná dohoda – i jen formou zprávy v aplikaci – může předejít mnoha nedorozuměním. Velké platformy mají tyto procesy zabudované přímo do svého rozhraní, ale při sdílení mimo ně je dobré na tuto formalitu nezapomínat.
Pojištění je dalším klíčovým tématem. Mnoho lidí netuší, že jejich běžné pojištění domácnosti nebo vozidla nemusí krýt škody vzniklé při komerčním sdílení. Airbnb například nabízí vlastní pojistnou ochranu pro hostitele, ale její rozsah má své limity. Před tím, než začnete pronajímat byt nebo půjčovat auto, je rozumné obrátit se na svého pojišťovacího poradce a ověřit, zda jste dostatečně krytí. Některé pojišťovny dnes nabízejí speciální produkty přímo pro účastníky sdílené ekonomiky.
Ochrana osobních údajů je téma, které sdílenou ekonomiku provází od samého začátku. Registrace na platformách obvykle vyžaduje sdílení citlivých informací – jména, adresy, čísla bankovního účtu nebo dokonce fotografie dokladu totožnosti. Je důležité číst podmínky ochrany soukromí a zjistit, jak platforma s těmito daty nakládá. Spolehlivé platformy jsou transparentní ohledně toho, komu a za jakých podmínek data předávají. Pokud jsou podmínky nejasné nebo příliš obecné, je to signál k opatrnosti.
Jak kdysi poznamenal americký ekonom Arun Sundararajan, jeden z předních odborníků na sdílenou ekonomiku: „Důvěra je nová měna sdílené ekonomiky – a stejně jako peníze ji lze vydělat, ztratit i zfalšovat." Tato myšlenka dobře vystihuje, proč je při sdílení důležité nespěchat a věnovat pozornost signálům, které druhá strana vysílá.
Praktickým tipem pro začínající účastníky sdílené ekonomiky je začít v malém a s nízkým rizikem. Výměna oblečení s kamarádkou nebo půjčení knih přes místní skupinu na sociálních sítích jsou skvělé způsoby, jak si tento způsob fungování vyzkoušet bez výraznějšího finančního nebo osobního rizika. Teprve s nabytými zkušenostmi a jistotou se vyplatí pouštět do komplexnějších transakcí, jako je pronájem bytu cizím lidem nebo sdílení vozidla.
Sdílená ekonomika má také svůj komunitní rozměr, který bývá často přehlížen. Lidé, kteří si pravidelně vyměňují věci nebo služby, si budují vztahy – a tyto vztahy posilují soudržnost čtvrtí i celých měst. Není to jen o penězích nebo ekologii. Je to o tom, že lidé přestávají být anonymními konzumenty a stávají se součástí živé, propojené komunity. V době, kdy sociologové varují před rostoucí izolací a ztrátou sousedských vztahů, může sdílená ekonomika fungovat jako nenápadný, ale účinný lék.
Pro ty, kdo přemýšlejí o udržitelnějším způsobu života, je sdílená ekonomika přirozeným krokem. Místo kupování nových věcí, které se využijí jen párkrát, lze sáhnout po půjčení nebo výměně. Místo hromadění oblečení, které se nosit nebude, lze zapojit se do výměnné burzy. Místo vlastnění auta, které stojí většinu času na parkovišti, lze využít carsharing. Každé takové rozhodnutí má přímý dopad na množství spotřebovaných zdrojů a vyprodukovaného odpadu – a v součtu těchto malých rozhodnutí se skrývá obrovský potenciál pro změnu.
Česká republika v tomto ohledu nezůstává pozadu. Lokální iniciativy jako Nevyhazuj.cz, komunitní ledničky v různých městech nebo sítě pro sdílení potravin ukazují, že zájem o sdílení roste i tady. Mladší generace je v tomto směru obzvlášť aktivní – průzkumy opakovaně ukazují, že mileniálové a generace Z preferují přístup k věcem před jejich vlastnictvím. Pro ně není sdílená ekonomika alternativou k mainstreamovému způsobu života, ale jeho přirozenou součástí.
Ekonomická výhodnost sdílení je přitom nesporná. Pronájem místo koupě šetří peníze zejména u věcí, které člověk potřebuje jen příležitostně. Sdílení nákladů na cestu autem snižuje výdaje za palivo a mýtné. Výměna oblečení šetří rozpočet domácnosti a zároveň udržuje šatník svěží a rozmanitý. A pronájem volného pokoje nebo celého bytu při dovolené může přinést nezanedbatelný vedlejší příjem, který pomůže pokrýt třeba splátky hypotéky.
Samozřejmě, sdílená ekonomika není bez problémů. Kritici upozorňují na to, že velké platformy někdy vyhýbají daňovým povinnostem, že pracovníci v tzv. gig economy postrádají sociální jistoty nebo že masový Airbnb v některých městech zdražuje nájemní bydlení pro místní obyvatele. Tyto výzvy jsou reálné a zaslouží si pozornost – jak od regulátorů, tak od samotných uživatelů. Vědomé zapojení do sdílené ekonomiky znamená i přemýšlet o tom, jaké platformy podporujeme a zda jejich fungování odpovídá hodnotám, na kterých nám záleží.
Sdílená ekonomika je zrcadlem toho, jak se mění vztah společnosti k vlastnictví, spotřebě i důvěře. Vrtačka v krabici ve sklepě je malý symbol velkého problému. A půjčit ji sousedovi – nebo si ji půjčit od něj – je malý symbol velkého řešení.
