Upcycling oblečení dává smysl, protože snižuje odpad a mění vztah k nakupování
Upcycling oblečení zní jako další trendové slovo ze světa módy, jenže ve skutečnosti jde o velmi praktický přístup, který může změnit způsob, jakým se díváme na vlastní skříň. V době, kdy se oblečení vyrábí rychleji než kdy dřív a ceny často svádějí k impulzivním nákupům, roste i množství textilního odpadu. A právě tady se nabízí otázka: musí tričko s malou dírkou nebo šaty, které už „nejsou ono", opravdu skončit v koši?
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co je upcyklace a proč se o ní tolik mluví
Když se řeší co je upcyklace, nejčastěji se vysvětluje jako „povýšení" staré věci na novou – ideálně hodnotnější a praktičtější. Na rozdíl od recyklace, která často materiál rozkládá a znovu zpracovává (což bývá energeticky náročné a ne vždy možné), upcycling oblečení pracuje s tím, co už existuje. Využije se látka, střih, knoflíky, zipy, výšivky nebo třeba jen kusy textilu a dá se jim nový život v podobě jiného oděvu či doplňku.
Upcyklace má blízko k tomu, co dřív bývalo běžné: přešívání, látání, zkracování, přešívání dětského oblečení „po sourozencích". Jen se k tomu dnes vracíme s novým slovníkem a často i s jinou motivací. Nejde jen o úsporu, ale o udržitelnější šatník, kreativitu a snahu omezit dopady módního průmyslu na planetu.
A že ty dopady nejsou malé, potvrzují i autoritativní zdroje. Například Program OSN pro životní prostředí (UNEP) dlouhodobě upozorňuje na vysokou ekologickou stopu textilu – od spotřeby vody přes chemikálie až po emise spojené s výrobou a dopravou. Kdo si chce udělat obrázek z první ruky, může začít třeba tady (sekce věnované udržitelné spotřebě a výrobě často zmiňují i textilní sektor).
Upcyklace je přitom překvapivě „nízkoprahová". Nemusí se hned kupovat šicí stroj, studovat konstrukce střihů ani měnit celý styl. Stačí si začít všímat, co už doma je, a přemýšlet: dá se to upravit tak, aby to znovu bavilo nosit?
Proč je upcycling dobrý: víc než jen úspora peněz
Když se hledá odpověď na otázku proč je dobrý upcycling, většina lidí si nejdřív vybaví peněženku. Ano, přešití košile na halenku nebo proměna džínů na kraťasy může ušetřit peníze. Jenže přínosy jsou často hlubší a dlouhodobější.
V první řadě je tu omezení textilního odpadu. Textil patří k problémovým druhům odpadu mimo jiné proto, že bývá směsí materiálů (například bavlna s elastanem, polyester s viskózou), což komplikuje recyklaci. Upcyklace oblečení tenhle problém obchází – materiál se nerozkládá, jen se znovu použije. V praxi to znamená méně vyhozených věcí a menší tlak na výrobu nových.
Druhým velkým tématem je snížení poptávky po rychlé módě. Každý kousek, který se podaří zachránit a znovu nosit, je jeden kousek, který není potřeba nahradit novým. A výroba nového oblečení není jen o látce – je o pěstování nebo výrobě vláken, barvení, šití, balení a dopravě. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) patří textilní spotřeba v Evropě mezi významné zdroje environmentálních dopadů. Přehledy a zprávy jsou dostupné zde (vyhledávání „textiles" nebo „textile consumption").
Upcycling má i sociální rozměr. Oblečení často nese příběh: kabát po babičce, košile z prvního zaměstnání, tričko z koncertu. Někdy se ho člověk nechce vzdát, ale už ho nenosí. Upcyklace nabízí kompromis – zachovat vzpomínku, ale dát jí současnou podobu. A právě v tom je zvláštní kouzlo věcí, které nejsou „z obchodu", ale mají charakter.
A pak je tu ještě jeden aspekt, který se v debatách občas přehlíží: upcyklace pomáhá budovat zdravější vztah k nakupování. Když se člověk naučí vidět hodnotu v tom, co už vlastní, přestane mít pocit, že „nemá co na sebe". Najednou se šatník nejeví jako problém, ale jako zdroj možností.
Jedna věta to vystihuje velmi jednoduše: „Nejudržitelnější kousek oblečení je ten, který už existuje." Tohle tvrzení se v různých obměnách objevuje i v materiálech zaměřených na udržitelnou módu a dobře shrnuje, proč má upcycling oblečení takový smysl.
Jak na upcyklaci oblečení, aby to bavilo a fungovalo
Otázka jak na upcyklaci oblečení často zní složitěji, než ve skutečnosti je. Většina povedených úprav stojí na jednoduchém principu: vybrat vhodný kousek, ujasnit si cíl a zvolit nejjednodušší cestu, jak se k němu dostat. Mnoho lidí překvapí, že i drobná změna může mít velký efekt – a že „neumět šít" není konečná.
Začíná to výběrem. Nejlépe se upcyklují věci, které mají kvalitní materiál, ale něco jim brání v nošení: nesedí střih, jsou moc dlouhé, mají skvrnu na nenápadném místě, jsou okoukané nebo mají malou vadu. Velkým favoritem bývají džínovina, bavlněné košile, svetry a mikiny – protože snesou zásah a často vydrží hodně.
Praktický příklad z reálného života vypadá nenápadně: v jedné domácnosti se roky válely džíny s prodřenými koleny. Vyhodit je byla škoda, darovat taky, protože byly „na dožití". Nakonec se z nich staly pevné tašky na nákup a menší pytlíky na pečivo – z nohavic, které zůstaly v dobrém stavu, a se zbytky látky jako výztuhou. Výsledek nebyl jen funkční; najednou se z věci „na vyhození" stal doplněk, který se používá několikrát týdně. A to je přesně ten moment, kdy upcyklace přestává být teorií a stává se běžnou součástí života.
Důležité je ujasnit si, co od výsledku čekat. Má to být něco na každodenní nošení, nebo spíš experiment? Pokud má kousek sloužit často, vyplatí se držet jednoduchých a odolných řešení: zkrácení, zúžení, výměna zipu, přišití záplaty, obarvení. Pokud jde o kreativní hru, může přijít na řadu kombinování více kusů, patchwork nebo výrazné aplikace.
Velkou pomocí je také „optika problému": co přesně brání nošení?
- Je to délka (příliš dlouhé šaty, kalhoty, rukávy)?
- Je to tvar (moc široké v pase, příliš těsné v ramenou)?
- Je to poškození (dírka, skvrna, odřenina)?
- Je to styl (už to nepůsobí současně, je to okoukané)?
Často stačí vyřešit jen jednu z těchto věcí a kousek se vrátí do hry. Zkrácení midi sukně na délku nad kolena může změnit celkový dojem víc než nákup nové. Přidání rozparku u sukně, výměna knoflíků u kabátu nebo obarvení vybledlého černého trička zase dokáže „omladit" věc bez velké práce.
Upcyklace oblečení se dá dělat i bez šití. Textilní pásky, nažehlovací záplaty, textilní lepidla nebo kreativní uzly a přepásání umí divy, zvlášť u volnějších střihů. A kdo nechce nic lepit ani žehlit, může začít úplně nejjednodušší cestou: kombinací. Někdy totiž nejde o to kousek změnit, ale znovu ho objevit v jiném kontextu – s páskem, přes šaty jako vrstvení, s jinými botami. Upcyklace v širším smyslu totiž není jen o nůžkách a jehle, ale i o novém využití.
Když už se do úprav jde, vyplatí se držet několika praktických zásad. Především: vždycky si změnu nejdřív „nanečisto" vyzkoušet. Založit délku špendlíky, vyznačit křídou, obléct a projít se. Mnoho nepovedených úprav vzniká z přílišné rychlosti a z toho, že se stříhá bez zkoušení. Druhá zásada je nemít přehnané nároky na dokonalost. Upcyklované věci mají často drobnou nepravidelnost, která k nim patří – a paradoxně je to dělá zajímavými.
Zvláštní kapitolou je práce se skvrnami a „neopravitelnými" vadami. Skvrna na předním díle trička může být důvodem k vyřazení, ale také příležitostí: výšivka, nášivka, kapsička, aplikace nebo i chytré zkrácení a přešití na tílko. U košil se často vyplatí zachránit límec a manžety, i když zbytek je unavený – právě tyhle díly se dají použít při opravách jiných kousků nebo jako materiál pro drobné doplňky.
Dobře funguje i upcyklace „v rámci domácnosti": z jedné věci se stane jiná, která se reálně využije. Staré bavlněné povlečení může posloužit jako materiál na lehké letní kalhoty nebo jako podšívka. Z měkkých triček se dají udělat hadříky na úklid, ale pokud jsou v hezkém stavu, byla by škoda skončit u této poslední stanice – často se dají proměnit v dětské oblečení, čelenky nebo jednoduché tašky.
A co když na to není čas ani chuť? I to má řešení. Upcycling oblečení nemusí být jen domácí projekt. Existují švadleny a krejčové, kteří umí upravit střih tak, aby seděl, a zároveň zachovat původní materiál. Stejně tak se rozvíjejí lokální značky, které tvoří z vyřazeného textilu nové kolekce. V takovém případě se z upcyklace stává způsob, jak podpořit lokální výrobu a řemeslo, a přitom si odnést něco originálního.
Upcyklace se navíc dobře propojuje s tím, co lidé na udržitelném životním stylu často oceňují nejvíc: pocit, že věci doma dávají smysl. Když se začne přemýšlet nad oblečením podobně jako nad potravinami v kuchyni – tedy nejdřív spotřebovat to, co je k dispozici, a teprve potom doplňovat – šatník se postupně zklidní. Místo neustálého střídání trendů se do popředí dostane kvalita, pohodlí a trvanlivost.
Možná je na upcyklaci nejpřitažlivější právě to, že se dá dělat po malých krocích. Jeden zachráněný svetr, jedna upravená sukně, jedna taška z džínů. A najednou se z toho stane návyk, který nenápadně mění domácnost: méně přebytků, více radosti z věcí, které už měly být „za zenitem", a také větší cit pro to, co si příště opravdu zaslouží místo ve skříni. Upcycling oblečení tak není jen kreativní zábava, ale i tichý, praktický způsob, jak si ulevit od přebujelé spotřeby – a přitom chodit oblečeně tak, aby to dávalo smysl i příjemný pocit.
