Jak si doma upéct babku a užít si její jedinečnou chuť
Babka - návrat tradičního receptu s vůní domova
Některá slova v sobě nesou vzpomínky. „Babka" je jedním z nich. Pro mnohé evokuje vůni sladkého těsta linoucí se z kuchyně, dětské prsty umazané od čokolády a momenty klidu u hrnku kakaa. Babka, čokoládová nebo skořicová sladká buchta původem z východní Evropy, si však v posledních letech získává oblibu znovu – tentokrát nejen jako nostalgická pochoutka, ale také jako stylový dezert, který se objevuje v kavárnách, na trzích a v domácích pekárnách milovníků kvalitního pečiva.
Co vlastně je „babka"?
Název „babka" v polštině i jidiš znamená „babička". Tím se dostáváme k samotnému jádru – jde o tradiční sladké kynuté pečivo, které připomíná bábovku nebo závin, ale svou vizuální strukturou i chutí má něco navíc. Vyznačuje se vrstveným těstem stočeným do spirály, často s bohatou náplní – nejčastěji čokoládovou, ořechovou nebo skořicovou. Právě spirála je jedním z hlavních poznávacích znaků – babka je nejen chuťově lahodná, ale i esteticky působivá.
Tato sladkost má kořeny v židovských komunitách ve východní Evropě, odkud se díky migraci dostala do Izraele i Spojených států. Tam se dočkala moderního oživení, zejména díky pekařům, kteří klasický recept přizpůsobili současným chutím a přidali k němu různé nové ingredience – třeba tahini, slaný karamel nebo pistácie. Přechod z tradičního na moderní však probíhá i v Evropě, kde se babka stává nejen trendem mezi pekaři, ale i symbolem návratu k jednoduchosti.
Babka jako symbol pomalého pečení
V době, kdy je většina dezertů založena na rychlých receptech a polotovarech, přináší babka návrat k trpělivosti. Příprava vyžaduje čas – těsto se nechává kynout, poté se rozválí, důkladně naplní, zatočí a vloží do formy, kde opět kyne. Tento proces však není překážkou, ale součástí kouzla.
Podobně jako u domácího chleba, i zde je výsledkem něco víc než jen pokrm – je to rituál. U někoho se babka peče každou neděli, jinde pouze při slavnostních příležitostech. V každém případě ale spojuje lidi kolem stolu. A právě v tom je její síla. Není jen sladkostí, je i nositelkou příběhů a vzpomínek.
Vzpomínáte na tu chvíli, kdy jste jako děti stály u trouby a čekaly, až se babiččina babka upeče? Těsto se nafukovalo, máslo vonělo a vy jste netrpělivě koukaly, kdy už to bude. A pak ten první kousek – ještě horký, jemně křupavý na okrajích, ale uvnitř vláčný a tak sladký, že nebylo možné zůstat u jednoho plátku.
Udržitelnější přístup i v pečení
V dnešní době, kdy se stále více mluví o udržitelnosti, ekologii a návratu k lokálním surovinám, má babka své místo i z tohoto hlediska. Nevyžaduje exotické ingredience – kvalitní máslo, kakao, mouka, vejce a trocha cukru stačí k vytvoření nezapomenutelné chuti. A pokud se použijí suroviny z ekologického zemědělství nebo přímo od místních producentů, přibližuje se babka ideálu takzvané „slow food" kultury.
Navíc je to pečivo, které se neplýtvá. Zůstane-li zbytek, druhý den chutná stejně dobře – a někdy dokonce lépe. Mnozí tvrdí, že babka je jako víno – potřebuje čas, aby rozvinula všechny své vrstvy chuti. Opečený kousek s máslem k snídani je stejně tak lahodný jako čerstvě upečený koláč ke kávě.
Domácí babka: návrat do kuchyně
Kouzlo domácího pečení spočívá nejen v chuti, ale i v procesu. Vytváření babky může být terapeutické – od zadělávání těsta až po finální spirálové zatočení. Ruce ponořené do těsta, vůně čokolády, pomalé kynutí a očekávání výsledku nabízí prostor k zastavení v rychlém světě.
A co víc – babka je překvapivě flexibilní. Kromě klasické čokoládové může být plněná například:
- Ořechovou pastou z vlašských nebo lískových ořechů
- Skořicí s třtinovým cukrem
- Pomerančovou kůrou s kardamomem
- Jablečnou směsí s rozinkami
- Slanou verzí se špenátem a sýrem
A právě v této rozmanitosti je její současná přitažlivost. Každý si může babku přizpůsobit sobě – podle sezóny, chutí i dostupných surovin.
Babka v dnešní gastronomii
Není náhodou, že babka dnes nechybí v nabídce řady moderních pekáren a bister. Pomocí kvalitních surovin, moderního designu a hravého přístupu k tradičním receptům se babka dostává k novému publiku. Její vzhled je fotogenický – spirály plné náplně, zlatavá barva a lesklý povrch z ní činí ideální dezert nejen na ochutnání, ale i na sdílení.
V mnoha metropolích – od Tel Avivu po Kodaň – se babka stala nejen návratem ke kořenům, ale i symbolem kulinářské kreativity. A v českém prostředí? Objevuje se pomalu, ale jistě. Mnohé menší pekárny, které se soustředí na poctivou výrobu a kvalitní pečivo, ji zařazují do své nabídky. V Praze lze najít babku čokoládovou i skořicovou, občas dokonce i s českými prvky – třeba s povidly nebo tvarohem.
Citujme slova britského pekaře Dana Leoparda, který o babce napsal: „Pečení je způsob, jak říct něco bez slov. Babka říká: mám tě rád, vzpomínám, chci sdílet." A právě sdílení je v jádru této sladkosti. Sdílí se nejen u stolu, ale i jako recept, vzpomínka a tradice.
Ač se může zdát, že v době superpotravin a raw dezertů je babka krokem zpět, opak je pravdou. Je to krok ke kořenům, k upřímné chuti, ke skutečnému potěšení.
Když se někdo rozhodne sobotní dopoledne věnovat pečení babky, není to jen o dezertu. Je to o ochotě zpomalit, tvořit a věnovat něco od srdce. Ať už ji pečete pro rodinu, přátele nebo jen tak sami pro sebe, výsledkem je vždy víc než jen sladký chléb. Je to příběh. A ten voní po čokoládě.
