Zbavte se mikroplastů v kosmetice díky přírodním alternativám, které fungují stejně dobře
Každý den si na pleť, vlasy nebo tělo nanášíme desítky kosmetických přípravků. Sprchové gely, peelingy, zubní pasty, make-upy, krémy s UV filtrem – seznam je prakticky nekonečný. Málokdo se ale zamyslí nad tím, co přesně se v těchto produktech skrývá. A právě tady vstupují na scénu mikroplasty – drobné částice syntetických polymerů, které se v posledních letech staly jedním z nejdiskutovanějších environmentálních témat. Přestože jsou pouhým okem téměř neviditelné, jejich dopad na životní prostředí i lidské zdraví rozhodně přehlédnout nelze.
Pojem mikroplasty dnes zaznívá z médií, z úst vědců i z kampaní ekologických organizací. Jenže co přesně tím vlastně myslíme? A proč bychom se měli zajímat o to, jestli jsou součástí naší každodenní kosmetiky? Odpovědi nejsou tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, protože problém mikroplastů sahá daleko za hranice koupelnové poličky.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co jsou mikroplasty a proč se objevují v kosmetice
Mikroplasty jsou syntetické polymerní částice menší než pět milimetrů. Mohou mít podobu drobných kuliček, vláken, fragmentů nebo dokonce gelových a tekutých polymerních látek. Věda je dělí na dvě základní kategorie – primární a sekundární. Primární mikroplasty jsou záměrně vyráběny v malých rozměrech pro konkrétní průmyslové účely, zatímco sekundární vznikají rozpadem větších plastových předmětů vlivem slunečního záření, mechanického opotřebení nebo chemické degradace. V kosmetice se setkáváme převážně s těmi primárními, tedy úmyslně přidanými.
Důvod, proč se mikroplasty v kosmetických přípravcích vůbec objevily, je ryze praktický. Výrobci zjistili, že drobné polyethylenové kuličky fungují jako výborné abrazivní částice v peelingových přípravcích – jemně odstraňují odumřelé buňky pokožky a zanechávají hladký povrch. Oproti přírodním alternativám, jako jsou mleté skořápky ořechů nebo mořská sůl, jsou plastové mikročástice levnější, uniformní ve velikosti a pro pokožku méně dráždivé. Kromě peelingů se ale mikroplasty používají i jako filmotvorné látky v make-upech, zahušťovadla v krémech, stabilizátory emulzí nebo nosiče aktivních ingrediencí. Jednoduše řečeno, plastové polymery plní v kosmetice celou řadu technologických funkcí, které z nich činí pro výrobce velmi atraktivní surovinu.
Mezi nejčastěji používané syntetické polymery v kosmetice patří polyethylen (PE), polypropylen (PP), polymethylmethakrylát (PMMA), nylon a polytetrafluorethylen (PTFE). Některé z nich mají pevnou partikulární formu, jiné jsou rozpustné nebo tvoří gely. Právě tato rozmanitost forem komplikuje regulaci i spotřebitelské povědomí, protože ne každý „plast" v kosmetice vypadá jako typická mikrokulička, kterou si většina lidí představí.
Zajímavý pohled na rozsah problému nabízí studie Evropské chemické agentury ECHA, podle které kosmetika a přípravky osobní péče představují jeden z významných zdrojů záměrně přidávaných mikroplastů, které se následně dostávají do životního prostředí. Odhaduje se, že jen v Evropské unii se ročně uvolní z kosmetických produktů tisíce tun mikroplastových částic, které odtékají s vodou do kanalizace a následně do řek, jezer a moří.
Příběh jedné švédské rodiny, o kterém před časem informovala organizace Plastic Soup Foundation, ilustruje, jak nenápadný tento problém je. Rodina se rozhodla po dobu jednoho měsíce sledovat všechny kosmetické přípravky, které v domácnosti používá, a identifikovat ty obsahující mikroplasty. Výsledek? Více než polovina produktů v jejich koupelně – od dětského šamponu přes otcův sprchový gel až po matčin krém na ruce – obsahovala alespoň jednu formu syntetického polymeru. Přitom šlo o běžné, široce dostupné značky, které se tvářily zcela nevinně.
Na co si dát pozor při výběru kosmetiky
Rozpoznat mikroplasty na obalu kosmetického přípravku není snadné, ale ani nemožné. Klíčem je umět číst seznam ingrediencí, který bývá označen jako INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients). Tento standardizovaný seznam uvádí všechny složky přípravku v pořadí podle jejich koncentrace. Problém spočívá v tom, že názvy syntetických polymerů jsou většinou uvedeny v odborné chemické nomenklatuře a běžnému spotřebiteli nic neříkají.
Existuje však několik orientačních vodítek. Pokud na obalu najdete pojmy jako polyethylene, polypropylene, polyethylene terephthalate, polymethyl methacrylate, nylon-6, nylon-12 nebo zkratky jako PEG, PPG v kombinaci s vysokými čísly, je vysoká pravděpodobnost, že přípravek obsahuje mikroplasty nebo syntetické polymery v nějaké formě. Velmi užitečným pomocníkem je v tomto ohledu aplikace Beat the Microbead, vyvinutá organizací Plastic Soup Foundation, která umožňuje naskenovat čárový kód produktu a okamžitě zjistit, zda obsahuje mikroplasty. Podobně funguje i databáze organizace ECHA, kde lze dohledat informace o konkrétních chemických látkách.
Dalším praktickým tipem je všímat si certifikací. Přípravky s certifikáty jako NATRUE, COSMOS, Ecocert nebo BDIH obecně nepovolují použití syntetických polymerů, a jsou tak bezpečnější volbou pro ty, kdo chtějí mikroplastům v kosmetice předejít. Samozřejmě žádný certifikát není stoprocentní zárukou, ale představuje výrazně vyšší standard než běžná konvenční kosmetika.
Zvláštní pozornost si zaslouží kategorie produktů, kde je výskyt mikroplastů nejpravděpodobnější. Jedná se především o peelingové přípravky (scrubby na obličej i tělo), sprchové gely s „exfoliačními perličkami", zubní pasty s bělicím nebo čisticím efektem, make-upy a pudry, opalovací krémy a vlasové stylingové přípravky. U peelingů je přítomnost mikroplastů často viditelná pouhým okem – jsou to ty barevné nebo průhledné kuličky, které v přípravku plavou. U ostatních kategorií je detekce složitější, protože polymery mohou být rozpuštěné nebo v gelové formě.
Jak řekla jednou bioložka a popularizátorka vědy Dr. Sherri Mason z Penn State Erie: „Mikroplasty jsou všude – ve vodě, kterou pijeme, ve vzduchu, který dýcháme, a v produktech, které si denně nanášíme na kůži. Prvním krokem k řešení je uvědomění."
A právě uvědomění je klíčové. Mnozí spotřebitelé si totiž vůbec neuvědomují, že problém existuje, dokud se o něj aktivně nezačnou zajímat. Přitom stačí relativně malá změna nákupních návyků – přečíst si etiketu, zvolit certifikovanou přírodní kosmetiku nebo využít některou z dostupných mobilních aplikací – a množství mikroplastů, které denně splachujeme do odpadu, se může dramaticky snížit.
Otázka dopadu mikroplastů na životní prostředí je přitom mimořádně závažná. Jakmile se tyto drobné částice dostanou do vodního systému, jsou prakticky neodstranitelné. Čistírny odpadních vod dokážou zachytit značnou část, ale zdaleka ne všechny – podle výzkumu publikovaného v časopise Environmental Science & Technology projde čistírnami nezanedbatelné procento mikroplastových částic, které následně kontaminují vodní ekosystémy. Ve vodě pak fungují jako „magnety" na další znečišťující látky – na svůj povrch vážou persistentní organické polutanty, těžké kovy a další toxické substance. Když tyto kontaminované částice pozře plankton, ryby nebo jiní vodní živočichové, toxiny se dostávají do potravního řetězce a v konečném důsledku i na naše talíře.
Dopad na mořské ekosystémy je přitom dokumentován stále podrobněji. Studie ukazují, že mikroplasty nacházíme v trávicích traktech mořských ptáků, ryb, korýšů, měkkýšů i mořských savců. Některé výzkumy naznačují, že mikroplasty mohou narušovat reprodukční schopnosti organismů, způsobovat zánětlivé reakce a ovlivňovat chování živočichů. Nejde tedy jen o estetický problém znečištěných pláží – jde o systémovou kontaminaci, která ohrožuje biodiverzitu oceánů.
A co lidské zdraví? Tady se věda stále nachází v relativně rané fázi poznání, ale dosavadní zjištění nejsou uklidňující. Mikroplasty byly nalezeny v lidské krvi, plicích, placentě i střevech. Studie zveřejněná v časopise Environment International v roce 2022 poprvé prokázala přítomnost mikroplastových částic v lidské krvi, což znamená, že se tyto částice mohou šířit po celém těle. Zatím není zcela jasné, jaké dlouhodobé zdravotní důsledky to může mít, ale výzkumníci upozorňují na potenciální rizika spojená se záněty, oxidačním stresem a možným narušením endokrinního systému.
Regulační orgány na tento problém začínají reagovat. Evropská unie přijala v říjnu 2023 nařízení, které postupně zakazuje záměrné přidávání mikroplastů do celé řady produktů včetně kosmetiky. Přechodná období se liší podle typu produktu – u smývatelné kosmetiky s exfoliačními mikrokuličkami je zákaz prakticky okamžitý, u dalších kategorií se počítá s přechodným obdobím až dvanácti let. Je to krok správným směrem, ale mnozí environmentalisté upozorňují, že tempo změn je příliš pomalé a že definice „mikroplastu" v legislativě stále nepostihuje všechny formy syntetických polymerů používaných v kosmetickém průmyslu.
Pro spotřebitele, kteří nechtějí čekat na legislativu a chtějí jednat hned, existuje řada praktických alternativ. Přírodní peelingy na bázi cukru, soli, mletých jader meruněk, bambusového prášku nebo jílu nabízejí srovnatelný exfoliační účinek bez jakéhokoli plastového odpadu. Přírodní vosky a oleje mohou nahradit syntetické filmotvorné látky v dekorativní kosmetice. A řada malých i větších značek dnes nabízí kompletní produktové řady, které jsou zcela bez mikroplastů a syntetických polymerů – stačí se jen trochu rozhlédnout.
Zamyslíme-li se nad tím, kolik kosmetických přípravků průměrný člověk spotřebuje za život, a vynásobíme to počtem obyvatel jen v České republice, začnou se rýsovat obrysy problému, který dalece přesahuje individuální rozhodnutí. Každá tuba zubní pasty, každý sprchový gel, každý peeling představuje kapku v moři – doslova. A právě proto má smysl věnovat pozornost tomu, co kupujeme, číst složení na etiketách a podporovat výrobce, kteří se rozhodli jít cestou udržitelnosti. Není to o dokonalosti ani o radikální změně životního stylu ze dne na den. Je to o vědomém rozhodování, které v součtu může mít skutečně zásadní dopad na zdraví planety i nás samotných.
