Doom scrolling a úzkost z negativních zpráv
Každý to zná. Lehnete si večer do postele, odemknete telefon, abyste se „jen rychle podívali, co je nového", a najednou je půlnoc. Palec neúnavně roluje přes zprávy o válkách, ekonomických krizích, klimatických katastrofách a politických skandálech. Nic z toho vás nepotěší, nic vám nepomůže lépe usnout, a přesto nedokážete přestat. Tento fenomén má jméno – doom scrolling – a jeho dopad na lidskou psychiku je mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát.
Termín doom scrolling (někdy psaný jako doomscrolling) se rozšířil zejména během pandemie covidu-19, kdy miliony lidí po celém světě trávily hodiny sledováním znepokojivých zpráv o počtech nakažených a zemřelých. Samotný jev ale existoval dávno předtím. Jde o kompulzivní konzumaci negativního zpravodajského obsahu, často na sociálních sítích, která přináší pocit informovanosti, ale ve skutečnosti živí úzkost, stres a bezmoc. A právě vztah mezi doom scrollingem a úzkostí, tedy to, jak nekonečný novinový cyklus ovlivňuje naši psychiku, si zaslouží pozornost.
Proč vlastně nedokážeme přestat? Odpověď leží hluboko v evoluční biologii. Lidský mozek je naprogramovaný tak, aby věnoval prioritní pozornost hrozbám. Tento mechanismus, známý jako negativní kognitivní zkreslení (negativity bias), byl neuvěřitelně užitečný v dobách, kdy bylo potřeba rychle rozpoznat predátora v křoví. Dnes ale tento stejný mechanismus způsobuje, že negativní zprávy na nás působí silněji než pozitivní. Studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences ukázala, že lidé věnují negativním informacím výrazně více pozornosti a pamatují si je déle. Sociální sítě a zpravodajské portály to dobře vědí – algoritmy jsou navrženy tak, aby nám předkládaly obsah, který vyvolává silné emoce, protože takový obsah generuje více kliknutí, více sdílení a v konečném důsledku více příjmů z reklamy.
Vzniká tak dokonalá smyčka. Přečtete si znepokojivou zprávu, pocítíte neklid a okamžitě hledáte další informace, abyste ten neklid zmírnili. Jenže další informace přinesou další negativní zprávy, úzkost se prohloubí a vy rolujete dál. Je to mechanismus podobný tomu, který funguje u automatů v kasinu – intermitentní posilování. Občas narazíte na něco zajímavého nebo užitečného, což vás udrží v cyklu, přestože většina obsahu vám způsobuje nepohodu.
Dopady na duševní zdraví přitom nejsou jen teoretické. Výzkum publikovaný v roce 2022 v odborném časopise Health Communication zjistil přímou souvislost mezi nadměrnou konzumací zpráv a zhoršením duševního zdraví, včetně zvýšené míry úzkosti, depresivních symptomů a poruch spánku. Účastníci studie, kteří trávili sledováním zpráv více než dvě hodiny denně, vykazovali výrazně vyšší hladiny stresu než ti, kteří zprávy konzumovali umírněně. Zajímavé je, že nejde jen o množství času, ale také o způsob konzumace – pasivní scrollování na sociálních sítích bylo spojeno s horšími výsledky než aktivní vyhledávání konkrétních informací.
Představte si třeba Marka, třicetiletého IT specialistu z Brna. Během první vlny pandemie začal každé ráno kontrolovat statistiky nákazy, sledovat tiskové konference a číst komentáře pod zpravodajskými články. „Říkal jsem si, že potřebuju vědět, co se děje, abych se mohl chránit," vzpomíná. Postupně se ale ranní kontrola změnila v celodenní rituál. Marek sledoval zprávy při snídani, v práci během přestávek i večer v posteli. Po několika týdnech si začal všímat, že hůř spí, je podrážděný a nedokáže se soustředit. „Paradoxně jsem se cítil méně připravený na cokoliv, přestože jsem měl víc informací než kdokoliv kolem mě." Markův příběh není výjimečný – je spíš typický. Právě tato iluze kontroly, pocit, že čím více informací máme, tím lépe jsme na situaci připraveni, je jedním z hlavních motorů doom scrollingu.
Jak novinový cyklus pracuje s naší pozorností
Moderní zpravodajský cyklus se zásadně liší od toho, co znaly předchozí generace. Ještě před dvaceti lety většina lidí konzumovala zprávy dvakrát denně – ráno v novinách a večer u televizních zpráv. Existoval jasný začátek a konec, přirozená hranice, po které se člověk mohl věnovat jiným věcem. Dnes je zpravodajský cyklus nepřetržitý. Notifikace na telefonu přinášejí breaking news v kteroukoli hodinu, sociální sítě míchají osobní příspěvky přátel se znepokojivými titulky a hranice mezi informováním a zábavou se rozplývá.
Tuto proměnu výstižně popsal americký mediální teoretik Neil Postman již v roce 1985 ve své knize Ubavit se k smrti: „Médium je metafora. Způsob, jakým přijímáme informace, formuje to, jak o nich přemýšlíme." Postman tehdy mluvil o televizi, ale jeho slova platí pro éru smartphonů ještě naléhavěji. Formát krátkých, emocionálně nabitých zpráv optimalizovaných pro scrollování nás učí vnímat svět jako nekonečný proud krizí, na které nemáme žádný vliv.
Klíčovou roli hraje i takzvaný mean world syndrome (syndrom zlého světa), koncept formulovaný komunikačním teoretikem Georgem Gerbnerem. Podle něj lidé, kteří konzumují velké množství mediálního obsahu zaměřeného na násilí a katastrofy, mají tendenci vnímat svět jako nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Tento zkreslený pohled pak zpětně posiluje úzkost a potřebu sledovat další zprávy – protože když je svět tak nebezpečný, musíte přece vědět, co se děje.
Zvláště zranitelní jsou v tomto ohledu mladí lidé. Podle průzkumu American Psychological Association z roku 2020 uvedlo 68 % dospělých Američanů, že zprávy jim způsobují stres, a u generace Z (narozených po roce 1997) bylo toto číslo ještě vyšší. Mladí lidé tráví na sociálních sítích více času, jsou vystaveni většímu množství nefiltrovaného obsahu a často nemají dostatečně vyvinuté copingové strategie, aby s tímto přívalem negativity dokázali zdravě pracovat.
Nelze přitom říct, že by řešením bylo přestat sledovat zprávy úplně. Informovanost je důležitá pro fungování demokratické společnosti a pro schopnost činit kvalifikovaná rozhodnutí v osobním životě. Problém není v samotném sledování zpráv, ale v tom, jakým způsobem a v jakém množství je konzumujeme.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Cesta k zdravějšímu vztahu s informacemi
Psychologové a odborníci na digitální wellbeing navrhují několik přístupů, které mohou pomoci přerušit cyklus doom scrollingu, aniž by člověk musel žít v informační bublině. Nejde o radikální kroky, ale spíše o vědomé návyky, které postupně mění náš vztah k médiím.
Prvním a možná nejdůležitějším krokem je uvědomění. Většina doom scrollingu probíhá na autopilotu – sáhnete po telefonu, aniž byste o tom vědomě rozhodli. Samotné rozpoznání tohoto vzorce chování je prvním krokem k jeho změně. Může pomoci jednoduché opatření, jako je sledování času stráveného na telefonu pomocí vestavěných nástrojů (Screen Time na iPhonu nebo Digital Wellbeing na Androidu). Když člověk vidí, že na zpravodajských aplikacích strávil tři hodiny denně, často to samo o sobě stačí jako motivace ke změně.
Dalším účinným přístupem je stanovení pevných časů pro konzumaci zpráv. Místo neustálého sledování notifikací si vyhraďte dvě konkrétní doby během dne – například ráno po snídani a odpoledne po práci – kdy se podíváte, co se děje ve světě. Mimo tyto časy vypněte notifikace zpravodajských aplikací. Může to zpočátku vyvolávat neklid (což samo o sobě svědčí o tom, jak silný návyk doom scrolling je), ale většina lidí zjistí, že jim nic podstatného neunikne.
Důležitou roli hraje i výběr zdrojů. Existuje zásadní rozdíl mezi čtením analytického článku v kvalitním médiu a scrollováním komentářů pod senzačním titulkem na sociální síti. Kvalitní žurnalistika poskytuje kontext, vysvětluje příčiny a důsledky a nabízí perspektivu. Sociální sítě naopak často vytrhávají události z kontextu a zesilují emocionální reakce. Vědomý výběr důvěryhodných zdrojů a omezení času na sociálních sítích může výrazně snížit úzkost spojenou s konzumací zpráv.
Za zmínku stojí i koncept „informační dieta", který popularizoval autor Clay Johnson ve své stejnojmenné knize. Stejně jako u jídla nejde jen o množství, ale i o kvalitu. Konzumace desítek krátkých, emocionálně nabitých zpráv je ekvivalentem stravování se ve fast foodu – rychle vás nasytí, ale dlouhodobě škodí. Pomalé, hloubkové čtení kvalitních článků nebo poslech podcastů je naopak jako vyvážený pokrm – vyžaduje více času, ale zanechává vás s lepším pocitem a skutečným porozuměním.
Fyzická aktivita a pobyt v přírodě jsou dalšími mocnými protilátkami. Řada studií potvrzuje, že pohyb na čerstvém vzduchu snižuje hladinu kortizolu (stresového hormonu) a zlepšuje náladu. Když cítíte nutkání sáhnout po telefonu a začít scrollovat, zkuste místo toho vyjít na krátkou procházku. Není to snadné – mozek vyžaduje svou dávku stimulace – ale s praxí se to stává přirozenějším.
Pomoci může i jednoduchá technika, kterou psychologové nazývají „test užitečnosti". Než otevřete zpravodajskou aplikaci, zeptejte se sami sebe: „Hledám konkrétní informaci, která mi pomůže udělat nějaké rozhodnutí, nebo jen scrolluji ze zvyku?" Pokud odpověď je ta druhá, zavřete aplikaci a udělejte něco jiného. Tato krátká pauza mezi impulzem a akcí může být překvapivě účinná.
A konečně – a to je možná nejdůležitější – je dobré si připomínat, že svět není jen to, co vidíme na obrazovce telefonu. Zprávy ze své podstaty zdůrazňují výjimečné, dramatické a negativní události, protože ty jsou zpravodajsky zajímavé. Nikdo nenapíše článek o tom, že dnes se miliony lidí v bezpečí vrátily domů z práce, že tisíce vědců pokročily ve výzkumu léků na závažné nemoci nebo že se v sousedství někdo nezištně postaral o staršího člověka. Jak poznamenal švédský lékař a statistik Hans Rosling ve své knize Faktomluva: svět je v mnoha měřitelných ohledech lepší, než byl kdykoliv předtím – jenže tuto skutečnost zpravodajský cyklus systematicky zastírá.
Doom scrolling a úzkost, kterou vyvolává, nejsou nevyhnutelnou daní za život v digitální éře. Jsou spíše důsledkem toho, že naše technologie se vyvinuly rychleji než naše schopnost s nimi zdravě zacházet. Dobrou zprávou je, že každý z nás má možnost tento vztah změnit. Ne tím, že zavřeme oči před světem, ale tím, že se na něj budeme dívat vědoměji, s nadhledem a v přiměřené míře. Telefon má tlačítko na vypnutí – a někdy je to to nejzdravější tlačítko, které můžete zmáčknout.
