Víte proč se potíme jinak při stresu a jinak v teple
Pot je jednou z nejuniverzálnějších lidských zkušeností. Každý ho zná, každý ho zažívá – a přesto málokdo tuší, že za tím zdánlivě jednoduchým fyziologickým jevem se skrývá překvapivě složitý systém. Možná jste si sami všimli, že pot vzniklý po hodině v přehřáté sauně se nějak liší od onoho nepříjemného pocení, které přichází těsně před důležitou pracovní prezentací nebo nepříjemným telefonátem. Nejde jen o subjektivní dojem – rozdíl mezi tepelným potem a stresovým potem je reálný, fyziologicky doložitelný a vědecky velmi zajímavý.
Abychom pochopili, proč tomu tak je, musíme se nejprve podívat na to, jak vlastně lidské tělo pot produkuje a k čemu mu slouží.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Dvě tváře jednoho fenoménu
Lidská kůže je pokryta miliony potních žláz – podle odhadů jich máme mezi dvěma a čtyřmi miliony. Tyto žlázy se dělí do dvou základních skupin: ekrinní a apokrinní žlázy, a právě jejich rozdílná funkce a rozmístění v těle vysvětluje, proč pot nevypadá ani nevoní vždy stejně.
Ekrinní žlázy jsou rovnoměrně rozmístěny po celém těle a jejich primárním úkolem je termoregulace. Jsou to ony, které se aktivují, když tělu hrozí přehřátí – ať už vlivem fyzické aktivity, horkého počasí nebo horečky. Pot, který produkují, je z velké části tvořen vodou s příměsí solí, především chloridu sodného, a dalšími minerály. Je relativně průhledný, téměř bez zápachu a jeho odpařování z povrchu kůže tělo účinně ochlazuje. Tento mechanismus je evolučně nesmírně starý a sdílí ho s námi i mnoho dalších savců.
Apokrinní žlázy jsou naproti tomu soustředěny v konkrétních oblastech těla – především v podpaží, tříselnech a v okolí genitálií. Jejich sekret je hustší, obsahuje bílkoviny, lipidy a další organické sloučeniny. Sám o sobě není výrazně páchnoucí, ale jakmile se dostane do kontaktu s bakteriemi přirozeně žijícími na kůži, vznikají těkavé látky zodpovědné za charakteristický tělesný pach. A právě tyto žlázy hrají klíčovou roli při stresu.
Proč stres způsobuje jiný druh pocení
Když člověk zažije stres – ať už jde o skutečné nebezpečí, nebo jen o nervozitu před důležitou událostí – mozek spustí kaskádu reakcí, které jsou souhrnně označovány jako reakce „bojuj nebo uteč". Tato reakce je řízena sympatickým nervovým systémem a zahrnuje vyplavení adrenalinu a noradrenalinu do krevního oběhu. Tyto hormony aktivují právě apokrinní žlázy, a proto stresový pot vzniká primárně v podpaží, tříselnách a na dlaních.
Zajímavé je, že stresové pocení má z evolučního hlediska svůj smysl. Někteří vědci se domnívají, že husté sekrety apokrinních žláz mohly v pravěku sloužit jako chemická komunikace – signály nebezpečí přenášené mezi jedinci téhož druhu. Jinými slovy, váš stresový pot mohl být původně varovným signálem pro ostatní lidi ve vašem okolí. Tato teorie nachází podporu i v moderním výzkumu: studie publikovaná v časopise Chemical Senses ukázala, že lidé dokáží rozlišit vzorky stresového potu od potu vzniklého fyzickou aktivitou, a to i přesto, že si tento rozdíl vědomě neuvědomují.
Představte si situaci, která je mnohým důvěrně známá: stojíte před skupinou lidí a máte přednést referát. Srdce vám bije rychleji, dlaně jsou vlhké, podpaží se okamžitě aktivuje – a přitom vám vůbec není horko. Fyzicky jste v klidu, tělo nepotřebuje ochladit svaly ani orgány. Přesto se potíte. A tento pot má jiné chemické složení, jiný zápach a vzniká na jiných místech těla než pot, který by vás doprovázel při běhu v letním vedru.
Tepelné pocení naproti tomu nastupuje postupněji a rovnoměrněji. Ekrinní žlázy reagují na zvyšující se tělesnou teplotu a jejich aktivita se šíří po celém povrchu těla – čelo, záda, hrudník, paže i nohy se zapojují do společného chladicího procesu. Tento pot je vodnatější, méně zapáchající a jeho hlavní funkcí je fyzikální – odpařování tepla.
Stojí za zmínku, že obě tyto soustavy mohou fungovat zároveň. Při náročném sportovním výkonu v horku nebo při silném emočním stresu spojeném s fyzickou aktivitou tělo kombinuje oba typy pocení. Intenzita a lokalizace pocení pak závisí na tom, který podnět v danou chvíli převažuje.
Co ovlivňuje intenzitu pocení a jak s tím pracovat
Míra pocení se mezi jednotlivými lidmi výrazně liší a závisí na celé řadě faktorů. Genetika hraje důležitou roli – někteří lidé mají přirozeně více aktivních potních žláz nebo jsou jejich žlázy citlivější na nervové podněty. Svůj podíl má i tělesná kondice: pravidelně sportující jedinci se paradoxně začínají potit dříve a více než nesportující, protože jejich tělo se naučilo termoregulaci efektivněji spouštět. Hormonální změny, věk, léky i celkový zdravotní stav – to vše ovlivňuje, jak intenzivně a kde se člověk potí.
Jak uvádí Mayo Clinic, nadměrné pocení – odborně zvané hyperhidróza – postihuje přibližně tři procenta populace a může výrazně snižovat kvalitu života. Existuje přitom primární hyperhidróza, která nemá jasnou organickou příčinu a projevuje se typicky na dlaních, chodidlech a v podpaží, a sekundární hyperhidróza, která je příznakem jiného onemocnění nebo vedlejším účinkem léků.
Na druhém konci spektra stojí anhidróza – neschopnost se potit, která je z lékařského hlediska mnohem nebezpečnější, protože tělo přichází o svůj hlavní chladicí mechanismus.
Pro běžného člověka, který nepotřebuje lékařskou intervenci, ale chce lépe zvládat každodenní pocení, existuje řada praktických přístupů. V oblasti tepelného pocení pomáhá přirozené větrání, lehké prodyšné oblečení a dostatečný příjem tekutin. Oblíbenou volbou jsou přírodní materiály jako bavlna, len nebo bambus, které odvádějí vlhkost od těla a umožňují kůži dýchat. Syntetická vlákna naproti tomu vlhkost zadržují a mohou nepříjemné pocení ještě zhoršovat.
U stresového pocení je situace složitější, protože řešení nestačí hledat na povrchu kůže, ale hlouběji – ve zvládání stresových reakcí samotných. Techniky jako hluboké dýchání, meditace nebo pravidelná fyzická aktivita pomáhají regulovat aktivitu sympatického nervového systému a snižovat intenzitu stresové odpovědi. Psycholog a spisovatel Daniel Goleman, autor knihy Emoční inteligence, to vystihuje slovy: „Schopnost zvládat vlastní emoce je základem veškerého úspěchu v životě." Platí to i doslova – kdo se naučí pracovat se stresem, ten bude doslova i méně páchnoucí.
Nezanedbatelnou roli hraje také péče o pokožku a hygiena. Pravidelná sprcha, používání antiperspirantů nebo přírodních deodorantů a výběr vhodného oblečení mohou výrazně snížit nepříjemné důsledky pocení – zejména tělesný pach. Antiperspiranty fungují na principu zablokování potních žláz pomocí solí hliníku, zatímco deodoranty pouze maskují nebo neutralizují zápach, aniž by ovlivňovaly samotnou produkci potu. Kdo dává přednost přírodním alternativám, může sáhnout po produktech s obsahem jedlé sody, esenciálních olejů nebo minerálních kamínků, které jsou stále populárnější v komunitách zaměřených na ekologický životní styl.
Strava přitom hraje větší roli, než si mnozí uvědomují. Kořeněná jídla, alkohol, kofein a silně aromatické potraviny jako česnek nebo cibule mohou intenzitu pocení zvyšovat a ovlivňovat jeho zápach. Naopak strava bohatá na zeleninu, ovoce a dostatek vody přispívá k tomu, že pot je méně výrazný a méně nepříjemný.
Je fascinující uvědomit si, že pot – tak banální a každodenní jev – je ve skutečnosti oknem do toho, co se děje uvnitř našeho těla i mysli. Tepelný pot říká: „Jsem přehřátý, pomoz mi se ochladit." Stresový pot říká něco úplně jiného: „Jsem ve střehu, připravuji tě na akci." Každý z nich mluví svým vlastním jazykem a reaguje na jiné podněty, jiné hormony a jiné části nervového systému. Pochopit tento rozdíl neznamená jen uspokojit vědeckou zvědavost – může to pomoci lépe pečovat o vlastní tělo, vybírat vhodnější oblečení, upravit jídelníček nebo věnovat více pozornosti zvládání každodenního stresu. A to jsou věci, které se vyplatí vědět.
