Veslovací trenažér patří k nejpodceňovanějším kardio strojům
Existuje jedno kardio cvičení, které se v posilovnách ocitá v koutě, málokdo po něm sáhne jako první, a přesto patří mezi nejefektivnější pohybové aktivity vůbec. Veslovací trenažér - nebo jak mu někteří říkají ergometr - stojí tiše vedle řad běžeckých pásů a eliptických trenažérů a čeká. Zatímco lidé trpělivě obsazují každý volný běžecký pás, veslovací trenažér zeje prázdnotou. Je to paradox moderních fitnesscenter, protože právě toto zařízení nabízí to, co většina cvičenců hledá: komplexní trénink celého těla, minimální zátěž kloubů a překvapivě vysoký kalorický výdej.
Proč tedy veslovací trenažér patří mezi nejpodceňovanější kardio cvičení současnosti? A proč by se to mělo změnit?
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co se vlastně děje, když sednete na veslovací trenažér
Mnoho lidí si myslí, že veslování je záležitostí paží. Tento mýtus je pravděpodobně jedním z důvodů, proč veslovací trenažér budí dojem, že je vhodný jen pro veslařské nadšence nebo vrcholové sportovce. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Správná technika veslování zapojuje přibližně 60 % svalů dolní části těla, zejména hýždě, stehenní svaly a lýtka, a zbývající část práce odvádějí záda, ramena a paže. Jde tedy o jeden z mála kardio strojů, který skutečně pracuje s celým tělem najednou.
Pohyb na veslovacím trenažéru se skládá ze čtyř fází: záběr nohama, zapojení trupu dozadu, tah paží a návrat do výchozí polohy. Každá z těchto fází aktivuje jinou svalovou skupinu, přičemž celý cyklus probíhá plynule a rytmicky. Výsledkem je cvičení, které buduje sílu i vytrvalost zároveň - kombinace, jíž se většina kardio strojů ani zdaleka nepřibližuje. Jak uvádí Cleveland Clinic, veslování na trenažéru je jedním z nejkomplexnějších kardiovaskulárních cvičení, protože současně posiluje svaly a zlepšuje kondici srdce a plic.
Zajímavé je také to, jak moc se liší vnímání námahy oproti skutečnému výkonu. Veslování působí subjektivně méně vyčerpávající než běh, ale měřeno tepovou frekvencí nebo kalorickým výdejem se jim vyrovná nebo je dokonce překoná. To z veslovacího trenažéru dělá ideální volbu pro ty, kteří chtějí trénovat intenzivně, ale bez pocitu, že je cvičení ničí.
Vezměme si jako příklad Martinu, třicetipětiletou účetní z Brna, která po letech přerušovaného cvičení hledala aktivitu, jež by ji nezatěžovala bolavými koleny po starém zranění z volejbalu. Běhání bylo bolestivé, cyklistika nudná a skupinové lekce jí časově nevyhovovaly. Po doporučení fyzioterapeuta zkusila veslovací trenažér. Za tři měsíce pravidelného tréninku třikrát týdně zlepšila svou kondici natolik, že zvládla první půlmaraton - chůzí a během, ale zvládla ho. Kolena ji nebolela. Tato zkušenost není výjimečná; podobné příběhy sdílejí tisíce lidí, kteří veslovací trenažér objevili jako svou druhou šanci na pohyb.
Proč ho tolik lidí přehlíží
Odpověď je překvapivě jednoduchá: technika. Na rozdíl od běžeckého pásu, kde stačí nastoupit a začít šlapat nohama, veslovací trenažér vyžaduje určitou základní znalost správného pohybu. A právě tato zdánlivá bariéra odrazuje velkou část potenciálních uživatelů. Nikdo nechce vypadat v posilovně nešikovně, a pokud člověk neví, jak správně sedět, jak vést záběr nebo jak dýchat, raději sáhne po stroji, který zná.
Přitom se naučit základy veslování zabere doslova patnáct minut. Existuje nespočet instruktážních videí, fitness trenéři veslovací techniku vysvětlují ochotně a výrobci jako Concept2 - světový standard v oblasti veslovacích trenažérů - nabízejí podrobné návody přímo na svých stránkách. Jakmile člověk základní pohybový vzorec pochopí a zautomatizuje, veslování se stává přirozeným a intuitivním.
Dalším faktorem je vizuální atraktivita. Běžecký pás nebo spinningové kolo evokují dynamiku, rychlost, modernost. Veslovací trenažér vypadá staticky, méně vzrušivě. Jenže právě tato „nuda" je jeho silnou stránkou - veslování nevyžaduje koordinaci, balancování ani složité nastavování. Stačí sednout, zapnout odpor a začít.
Třetím důvodem je nedostatek osvěty. Fitness průmysl masivně propaguje běhání, cyklistiku a HIIT tréninky. Veslovací trenažér zůstává ve stínu, přestože odborné studie opakovaně potvrzují jeho výjimečné benefity. Podle výzkumu publikovaného v Journal of Strength and Conditioning Research veslování na trenažéru při střední intenzitě aktivuje více svalových skupin a dosahuje srovnatelného kardiorespiračního zatížení jako běh, přičemž výrazně šetří pohybový aparát.

Kdo z veslovacího trenažéru těží nejvíce
Bylo by chybou tvrdit, že veslovací trenažér je ideální pro každého za každých okolností. Ale seznam lidí, pro které je mimořádně vhodný, je překvapivě dlouhý. V první řadě jsou to lidé s problémy s klouby - koleny, kyčlemi nebo kotníky. Veslování je nízkozátěžová aktivita, při níž chodidla spočívají na pevných podložkách a tělo nevytváří nárazy jako při běhu. To z něj dělá oblíbený rehabilitační nástroj fyzioterapeutů po operacích nebo při léčbě chronických bolestí.
Dále jsou to lidé, kteří chtějí hubnout efektivně a bez monotonie. Hodinové veslování při střední intenzitě může spálit mezi 400 a 600 kaloriemi v závislosti na hmotnosti a tempu - srovnatelně s během, ale bez kloubního stresu. Navíc zapojení většího množství svalů znamená, že tělo pokračuje ve spalování kalorií i po skončení tréninku díky takzvanému efektu EPOC (excess post-exercise oxygen consumption), tedy zvýšené spotřebě kyslíku po cvičení.
Veslovací trenažér je také skvělou volbou pro silové sportovce a vyznavače posilování, kteří potřebují kardio, ale nechtějí přijít o svalovou hmotu. Běh ve vysoké intenzitě může být katabolický - tedy za určitých podmínek přispívá k odbourávání svalové tkáně. Veslování v umírněném tempu naopak podporuje regeneraci, prokrvuje svaly a zlepšuje kardiovaskulární kapacitu, aniž by ohrožovalo výsledky silového tréninku.
A pak jsou tu začátečníci. Lidé, kteří se do pohybu teprve dostávají a hledají aktivitu, která je nezničí hned první den, ale přinese viditelné výsledky. Veslovací trenažér lze nastavit na minimální odpor a tempo přizpůsobit vlastním možnostem. Neexistuje žádné „špatné" tempo - každý záběr je přínosný.
Jak jednou řekl britský olympijský veslař Steve Redgrave, pětinásobný olympijský vítěz: „Veslování je nejkomplexnější sport, jaký existuje - zapojuje mysl i tělo najednou a nezná zkratky." Tato slova platí i pro trénink na veslovacím trenažéru: výsledky přicházejí, ale vyžadují pravidelnost a správný přístup.
Prakticky vzato, pro ty, kdo uvažují o pořízení domácího kardio vybavení, stojí veslovací trenažér za vážné zvážení. Na rozdíl od běžeckého pásu zabírá méně místa - většina modelů se skládá a uloží pod postel nebo do skříně - a pořizovací cena kvalitního stroje je srovnatelná s průměrným eliptickým trenažérem. Značky jako Concept2, WaterRower nebo Hydrow nabízejí různé cenové kategorie i technologické vybavení od jednoduchých mechanických modelů po propojené stroje s online tréninkovými programy.
Pokud jde o strukturu tréninku, veslovací trenažér nabídne obrovskou variabilitu. Základní možnosti zahrnují například:
- Vytrvalostní veslování - konstantní tempo po dobu 20–45 minut, ideální pro spalování tuků a zlepšení kondice
- Intervalový trénink - střídání intenzivních úseků s aktivním odpočinkem, vhodné pro zlepšení výkonu a zvýšení metabolismu
- Silové veslování - vysoký odpor, pomalé tempo, zaměřené na budování svalové síly
- Pyramidový trénink - postupné zvyšování a snižování intenzity, oblíbené u pokročilých sportovců
Klíčem k úspěchu je, jako u každého tréninku, konzistence. Třikrát týdně po třiceti minutách přinese za měsíc výsledky, které budou viditelné i měřitelné - ať už v podobě lepší kondice, nižší klidové tepové frekvence, nebo prostě jen příjemnějšího pocitu při chůzi do schodů.
Veslovací trenažér není módní výstřelek ani niche záležitost pro sportovní nadšence. Je to osvědčený, vědecky podložený nástroj pro zlepšení fyzické kondice, který si zaslouží mnohem větší pozornost, než jakou mu fitness komunita dosud věnovala. Možná je nejvyšší čas přejít kolem prázdného ergometru v posilovně, zastavit se a sednout si. Výsledky by mohly být překvapivé.