facebook
Kdo dřív přijde, ten to má. Neopakuje se.
Objednávky do 12:00 odesíláme ihned | Doprava zdarma nad 1800 Kč | Výměny a vrácení do 90 dnů zdarma

Každý z nás někdy uniká do vlastních myšlenek. Při nudné poradě, v přeplněném metru nebo při mytí nádobí se mysl přirozeně zatoulá jinam – do vzpomínek, plánů nebo fantazií. Tohle lehké snění je součástí lidské psychiky a ve většině případů nám nijak nevadí, ba naopak. Pomáhá nám zpracovávat emoce, plánovat budoucnost nebo si jednoduše odpočinout od reality. Existuje ale hranice, za níž se tato zdánlivě nevinná aktivita mění v něco mnohem složitějšího. A právě tam vstupuje na scénu takzvané maladaptivní denní snění.

Tento fenomén není jen o tom, že někdo „příliš sní". Jde o intenzivní, opakující se a do značné míry nekontrolovatelné ponoření do propracovaných vnitřních světů, které může člověku výrazně komplikovat každodenní život. A přestože se o něm v české společnosti mluví jen zřídka, odborníci i lidé, kteří tím sami procházejí, potvrzují, že jde o reálný a nezanedbatelný psychologický jev.


Vyzkoušejte naše přírodní produkty

Co přesně maladaptivní denní snění je – a co není

Pojem „maladaptivní denní snění" poprvé zavedla izraelská psycholožka Eli Somer začátkem dvacátých let tohoto století. Popsala ho jako stav, kdy člověk tráví extrémně dlouhé hodiny v živých, filmových fantaziích, které mají vlastní postavy, příběhy a děje. Tito lidé si nejsou pasivními pozorovateli svých snů – jsou jejich aktivními tvůrci i herci. Mnozí přitom popisují, že při snění gestikulují, chodí sem a tam po místnosti nebo si potichu mumlají dialogy.

Důležité je odlišit maladaptivní snění od běžné kreativity nebo například od psaní beletrie. Spisovatel, který vymýšlí příběhy, má nad svými fantaziemi kontrolu – může kdykoli odejít od stolu a věnovat se jiným věcem. Člověk s maladaptivním sněním tuto kontrolu ztrácí. Fantazie ho pohlcují bez jeho vědomého souhlasu, přicházejí v nevhodnou chvíli a trvají tak dlouho, že zasahují do práce, vztahů i spánku. Podle výzkumu publikovaného v odborném časopise Frontiers in Psychiatry může někdo s tímto stavem strávit denním sněním čtyři až osm hodin denně – nebo i více.

Není to tedy pouhá roztržitost ani lenost, jak bývá zvenčí někdy hodnoceno. Je to psychický stav s konkrétními důsledky, který si zaslouží pozornost a pochopení.

Kdy se ze snění stává únik z reality

Přirozeně vyvstává otázka: proč se vůbec taková forma úniku z reality vyvíjí? Psychologové se shodují, že maladaptivní denní snění velmi často vzniká jako reakce na bolestivé životní zkušenosti. Trauma z dětství, šikana, citové zanedbávání, chronická osamělost nebo pocit, že člověk ve svém reálném životě nikam nepatří – to jsou nejčastější spouštěče. Vnitřní svět se pak stává bezpečným útočištěm, kde platí jiná pravidla, kde je člověk přijímán, milován nebo úspěšný.

Představme si konkrétní příklad: dítě, které vyrůstá v dysfunkční rodině a ve škole nemá přátele, začne trávit hodiny u okna a ve své mysli budovat paralelní svět, kde má věrné přátele, laskavou rodinu a dobrodružný život. Zpočátku mu to pomáhá přežít těžké období. Ale jak roky plynout, tento mechanismus se upevňuje natolik, že jako dospělý člověk nedokáže sedět u pracovního stolu déle než pár minut, aniž by ho mysl nestáhla zpět do své fantazijní říše. Reálné vztahy mu připadají ploché a nenaplňující ve srovnání s těmi vymyšlenými. A právě zde leží jádro problému.

Jak výstižně poznamenal švýcarský psycholog Carl Gustav Jung: „Kdo hledí ven, sní. Kdo hledí dovnitř, probouzí se." V případě maladaptivního snění je však paradox v tom, že pohled dovnitř nevede k probuzení, ale k ještě hlubšímu spánku – k úniku, který se časem stává závislostí.

Mnozí odborníci přirovnávají tento stav k behaviorálním závislostem, jako je závislost na videohráních nebo sociálních sítích. Mozek se naučí vyhledávat příjemné pocity spojené se sněním a začne je upřednostňovat před méně stimulujícími, ale reálnými aktivitami. Každý stres, nuda nebo nepříjemná emoce se stává spouštěčem útěku do fantazie. Kruh se uzavírá.

Flat-lay of mindfulness and wellness items including a journal, lavender, stone, and succulent

Jak maladaptivní snění rozpoznat a co s ním dělat

Rozpoznání maladaptivního denního snění v sobě nebo v blízkých lidech není vždy snadné, protože navenek může vypadat jako pouhá zasnění nebo nepozornost. Existují však určité charakteristické znaky, na které stojí za to se zaměřit:

  • Fantazie jsou velmi detailní, mají opakující se postavy a příběhové linie, které se vyvíjejí v průběhu měsíců i let.
  • Snění je spouštěno konkrétními podněty – hudbou, filmy, knihami nebo určitými pohyby.
  • Člověk se při snění fyzicky pohybuje, gestikuluje nebo vydává zvuky.
  • Přerušení fantazie vyvolává podrážděnost nebo úzkost.
  • Reálný život se ve srovnání s vnitřním světem jeví jako nudný a nenaplňující.
  • Snění negativně ovlivňuje produktivitu, vztahy nebo spánek.

Pokud se v těchto bodech někdo poznává, první a nejdůležitější krok je zbavit se studu. Mnoho lidí s maladaptivním sněním o svém stavu nikomu neřekne roky, protože se bojí, že budou označeni za „blázny" nebo „infantilní". Přitom výzkumy naznačují, že jde o poměrně rozšířený jev – jen o něm většina odborné i laické veřejnosti dosud příliš nevěděla.

Psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální přístup, může být velmi účinná. Terapeut pomáhá klientovi pochopit, jaké emoční potřeby snění plní, a hledat zdravější způsoby, jak tyto potřeby naplňovat. Důležitou součástí terapie je také práce s původním traumatem nebo zdroji nespokojenosti, které snění jako únikový mechanismus původně nastartovaly.

Vedle terapie hraje klíčovou roli také celkový životní styl. Vědecké studie opakovaně potvrzují, že pravidelný pohyb, dostatečný spánek a vyvážená strava mají přímý vliv na psychickou rovnováhu a schopnost regulovat myšlenky i emoce. Pohyb v přírodě, meditace nebo jóga mohou pomoci ukotvit mysl v přítomném okamžiku a snížit frekvenci nekontrolovaného snění. Nejde o zázračné recepty, ale o postupné budování návyků, které dávají psychice pevnější základ.

V kontextu zdravého životního stylu stojí za zmínku i vliv prostředí, ve kterém člověk žije a pracuje. Přeplněné, chaotické nebo chemicky zatížené prostředí může zvyšovat stres a tím nepřímo posilovat tendenci k úniku z reality. Naopak klidné, přirozené a vědomě uspořádané prostředí – ať už díky přírodním materiálům, bylinným produktům nebo ekologicky šetrnému přístupu k domácnosti – přispívá k celkové pohodě mysli. Nejde o módní trend, ale o praktický přístup k péči o sebe.

Zajímavé je také to, jak s maladaptivním sněním souvisí kreativita. Mnoho lidí, kteří tímto stavem procházejí, má mimořádně bohatou fantazii a výrazný tvůrčí potenciál. Výzva nespočívá v tom tuto schopnost potlačit, ale naučit se ji směřovat konstruktivně – do psaní, výtvarného umění, hudby nebo jiné formy tvorby, která vnitřní světy přetaví v něco sdílitelného a hodnotného. Někteří terapeuti tento přístup přímo podporují jako součást léčebného procesu.

Přestože maladaptivní denní snění zatím není zařazeno do hlavních diagnostických příruček jako DSM-5 nebo MKN-11, zájem odborné komunity o tento fenomén v posledních letech výrazně roste. Mezinárodní asociace pro studium maladaptivního snění sdružuje výzkumníky i lidi se zkušeností s tímto stavem a aktivně pracuje na jeho lepším pochopení a uznání. To je dobrá zpráva pro všechny, kteří se s tímto tématem potýkají – nejsou v tom sami a věda se jejich zkušenostmi začíná vážně zabývat.

Maladaptivní denní snění jako únik z reality je fascinujícím i bolestivým fenoménem zároveň. Ukazuje, jak mocná je lidská mysl ve svém úsilí ochránit nás před bolestí, ale také jak snadno se ochranný mechanismus může stát pastí. Pochopení tohoto stavu – bez odsuzování, s empatií a zvědavostí – je prvním krokem k tomu, aby vnitřní svět přestal být únikem a stal se zdrojem síly.

Sdílejte