Sociální sítě a přijetí vlastního těla
Každý den se na nás z obrazovek valí stovky obrázků – dokonale nasvícené postavy, bezchybná pleť, pečlivě vybrané úhly fotek. Stačí pár minut scrollování na Instagramu nebo TikToku a člověk se může začít ptát: „Proč nevypadám takhle?" Je to otázka, kterou si v tichosti klade překvapivě mnoho lidí, a to bez ohledu na věk, pohlaví nebo životní styl. Tělesný obraz a sociální sítě spolu totiž souvisejí mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát, a jejich vzájemný vztah si zaslouží pozornost.
Pojem „tělesný obraz" označuje to, jak člověk vnímá, cítí a hodnotí své vlastní tělo. Nejde přitom o objektivní realitu – jde o subjektivní prožitek, který se formuje od dětství a průběžně se mění pod vlivem okolí, kultury, mezilidských vztahů a právě i médií. Psycholožka Dr. Phillippa Diedrichsová z University of the West of England, která se dlouhodobě věnuje výzkumu tělesného sebevnímání, upozorňuje, že negativní tělesný obraz není jen kosmetický problém – může vést k úzkostem, depresím, poruchám příjmu potravy a celkovému snížení kvality života. A právě digitální prostředí, ve kterém dnes trávíme značnou část dne, tento problém umocňuje způsobem, jaký dřívější generace neznaly.
Sociální sítě samy o sobě nejsou nepřítelem. Umožňují nám zůstat v kontaktu s blízkými, objevovat inspiraci, učit se nové věci a nacházet komunity, do kterých patříme. Problém nastává ve chvíli, kdy se z pasivního konzumování obsahu stane neustálé srovnávání sebe sama s ostatními. Americká psychologická asociace (APA) publikovala v roce 2022 rozsáhlou zprávu o vlivu sociálních médií na dospívající, ve které mimo jiné konstatovala, že intenzivní používání sociálních sítí je spojeno s vyšší nespokojeností s vlastním tělem, a to zejména u dívek a mladých žen. Ale zdaleka se to netýká jen jich – rostoucí počet studií ukazuje, že i muži a lidé středního věku čelí podobným tlakům, jen se o tom mluví méně.
Jak to vlastně funguje? Mechanismus je poměrně prostý, ale o to zákeřnější. Algoritmy sociálních sítí jsou navrženy tak, aby nám ukazovaly obsah, u kterého se zastavíme, který lajkneme nebo okomentujeme. A lidský mozek se přirozeně zastavuje u vizuálně atraktivního obsahu – u krásných těl, luxusního životního stylu, dokonalých jídel. Čím více takového obsahu konzumujeme, tím více nám ho algoritmus servíruje. Vzniká tak bublina, ve které se zdá, že celý svět vypadá jako z titulní stránky časopisu. Jenže to, co vidíme, je pečlivě kurátorovaný výběr. Filtry, retuš, desítky pokusů o jednu fotku, profesionální osvětlení – to vše vytváří iluzi, kterou si racionálně uvědomujeme, ale emocionálně ji přesto vstřebáváme jako normu.
Zajímavý experiment provedli výzkumníci z Macquarie University v Austrálii, kteří rozdělili skupinu mladých žen na dvě části. Jedna skupina strávila čas prohlížením idealizovaných fotek na Instagramu, druhá prohlížela neutrální obsah – fotky přírody a architektury. Už po pouhých deseti minutách vykazovala první skupina výrazně vyšší nespokojenost s vlastním tělem. Deset minut. To je méně, než kolik většina z nás stráví ranním scrollováním v posteli, než vůbec vstane.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Proč se neustále srovnáváme a co s tím
Srovnávání je hluboce zakořeněný lidský instinkt. Sociální psycholog Leon Festinger formuloval už v padesátých letech 20. století teorii sociálního srovnávání, podle které lidé přirozeně hodnotí své schopnosti a názory tím, že se poměřují s ostatními. V době, kdy žil Festinger, se člověk srovnával s lidmi ve svém bezprostředním okolí – se sousedy, spolupracovníky, spolužáky. Dnes se ale díky sociálním sítím srovnáváme s miliony lidí z celého světa, a to často s těmi, kteří reprezentují naprostou špičku v oblasti fyzického vzhledu, fitness nebo životního stylu. Je to, jako bychom svůj amatérský pokus o vaření porovnávali s výtvory michelinského šéfkuchaře a cítili se kvůli tomu jako špatní kuchaři.
Tento druh srovnávání směrem nahoru – tedy s těmi, které vnímáme jako „lepší" – má prokazatelně negativní dopad na sebevědomí. A sociální sítě jsou na tomto typu srovnávání prakticky postavené. Neukazují nám průměrné pondělní ráno někoho jiného, neukazují nám jeho špatné dny, pochybnosti nebo momenty, kdy se necítí ve své kůži. Ukazují nám sestříhaný highlight reel, nejlepší momenty vybrané z tisíců okamžiků. A my je porovnáváme se svou nefiltrovanou, každodenní realitou.
Představte si třeba Kláru, třicetiletou učitelku z Brna, která se snaží žít zdravě – cvičí třikrát týdně, jí vyváženě a snaží se dostatečně spát. Přesto pokaždé, když otevře Instagram, zaplavují ji fotky fitness influencerek s dokonalými břišními svaly, přesnými makry a energií, která jako by nikdy nekončila. Klára ví, že ty fotky nereprezentují realitu. Ví, že mnoho z těch žen tráví cvičením hodiny denně, že je to jejich práce, že fotky jsou pořízené za ideálních podmínek. A přesto se v ní pokaždé ozve ten tichý hlásek: „Nejsi dost dobrá." Klářin příběh není výjimečný – je překvapivě univerzální.
Co tedy pomáhá? Prvním a možná nejdůležitějším krokem je vědomé budování povědomí o tom, co s námi konzumovaný obsah dělá. Nejde o to sociální sítě démonizovat nebo se jich úplně vzdát – to pro většinu lidí není realistické ani nutné. Jde o to přistupovat k nim s otevřenýma očima. Všímat si, jak se cítíme po dvaceti minutách scrollování. Všímat si, které účty v nás vyvolávají pocit nedostatečnosti a které nás naopak inspirují zdravým způsobem. Tento rozdíl je klíčový – inspirace by měla člověka pozvednout, ne srazit na kolena.
Velmi účinným nástrojem je také aktivní kurátorství vlastního feedu. Sociální sítě nám dávají možnost ovlivnit, co vidíme – stačí přestat sledovat účty, které v nás vyvolávají negativní pocity, a naopak začít sledovat ty, které propagují rozmanitost těl, realistický pohled na zdraví a pozitivní vztah k vlastnímu tělu. Hnutí body positivity a body neutrality přineslo na sociální sítě vlnu obsahu, který ukazuje těla všech tvarů, velikostí a podob – a připomíná nám, že krása nemá jednu jedinou podobu.
Tipy na zdravý vztah k tělu v digitálním věku
Budování zdravého vztahu k vlastnímu tělu je proces, ne jednorázové rozhodnutí. Vyžaduje trpělivost, laskavost k sobě a často i odvahu jít proti proudu kultury, která nás učí, že naše hodnota je přímo úměrná našemu vzhledu. Existuje ale několik konkrétních kroků, které mohou tento proces podpořit:
- Pravidelné digitální detoxy – i jeden den v týdnu bez sociálních sítí může výrazně snížit úzkost spojenou se vzhledem a posílit pocit spokojenosti.
- Všímavost při scrollování – zastavit se a zeptat se sám sebe: „Jak se teď cítím? Cítím se po tomto obsahu lépe, nebo hůře?"
- Sledování rozmanitých účtů – záměrně vyhledávat obsah, který zobrazuje různá těla, různé životní styly a různé definice krásy.
- Pohyb pro radost, ne pro trest – přestat vnímat cvičení jako nástroj na „nápravu" těla a začít ho vnímat jako způsob, jak se cítit dobře.
- Omezení srovnávání – připomínat si, že každý člověk má jiný genetický základ, jiné životní podmínky a jiný příběh.
- Otevřený rozhovor – mluvit o svých pocitech s blízkými, případně s odborníkem, pokud negativní tělesný obraz výrazně ovlivňuje kvalitu života.
Jak jednou řekla spisovatelka a aktivistka Sonya Renee Taylorová: „Tvé tělo není problém, který je třeba vyřešit." Tato jednoduchá věta v sobě nese hlubokou pravdu – příliš často přistupujeme ke svému tělu jako k projektu, který potřebuje neustálé vylepšování, místo abychom ho vnímali jako domov, ve kterém žijeme celý život.
Za zmínku stojí i to, že zdravý vztah k tělu neznamená nutně neustálou lásku ke svému vzhledu. Koncept body neutrality, který v posledních letech získává na popularitě, nabízí alternativu k někdy nerealistickému požadavku „miluj své tělo za každých okolností". Místo toho navrhuje přistupovat k tělu s respektem a vděčností za to, co dokáže – že nás nese životem, umožňuje nám objímat blízké, vnímat svět kolem nás a prožívat radost z pohybu. Tento přístup může být pro mnohé lidi přístupnější a udržitelnější než tlak na bezpodmínečnou sebelásku.
Důležitou roli hraje i to, jak přistupujeme ke zdravému životnímu stylu jako celku. Zdraví není jen o tom, jak člověk vypadá – je to komplexní stav fyzické, duševní a sociální pohody, jak ho definuje Světová zdravotnická organizace. Když se zaměříme na to, jak se cítíme, kolik máme energie, jak dobře spíme a jak zvládáme stres, místo toho, abychom posuzovali svou hodnotu podle čísla na váze nebo odrazu v zrcadle, otevíráme si cestu k mnohem autentičtějšímu a udržitelnějšímu pojetí zdraví.
A právě tady se uzavírá kruh. Sociální sítě nám mohou sloužit jako nástroj inspirace a propojení, nebo jako zdroj neustálého srovnávání a nespokojenosti. Volba je do značné míry na nás – ne v tom smyslu, že bychom měli vinu za to, jak se cítíme, ale v tom smyslu, že máme větší moc nad svým digitálním prostředím, než si často uvědomujeme. Každý unfollow toxického účtu, každá vědomá pauza od obrazovky, každý moment, kdy se rozhodneme být k sobě laskaví místo kritičtí – to vše jsou malé kroky, které se postupně sčítají. A právě z těchto malých kroků se skládá zdravý vztah k vlastnímu tělu – ne dokonalý, ne bezchybný, ale lidský a skutečný.
