Pohanka 6 způsoby které stojí za vyzkoušení
Existuje potravina, která po staletí sytila celé generace, léčila nemocné a živila rolníky od Sibiru až po Moravu – a přesto dnes většina lidí ani neví, jak ji správně uvařit. Pohanka je tichým hrdinou české kuchyně, superpotravinou, která se na čas ztratila ve stínu průmyslových cereálií a rychlých těstovin, ale nyní se s plnou silou vrací na talíře těch, kdo hledají skutečně výživné, čisté a přirozené jídlo. A není divu – pohanka toho umí překvapivě hodně.
Naše babičky to věděly dávno. Pohanka se v české a moravské kuchyni vařila jako kaše, přidávala se do polévek, plnily se jí knedlíky a pekl se z ní chléb. Nebyla považována za nic zvláštního – prostě patřila ke každodennímu stolu stejně přirozeně jako brambory nebo zelí. Pak přišla éra bílé mouky, instantních jídel a globalizace potravinového průmyslu a pohanka pomalu zmizela z jídelníčků. Dnes se ale ukazuje, že právě tato „zapomenutá" plodina patří k nejhodnotnějším věcem, které nám naši předkové zanechali.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Proč je pohanka skutečnou superpotravinou
Přestože se slovo „superpotravina" dnes skloňuje na každém rohu a mnohdy se za ním skrývají drahé exotické prášky dovezené z druhého konce světa, pohanka je superpotravinou v tom nejpřirozenějším slova smyslu. Roste u nás, je dostupná, levná a její výživová hodnota předčí většinu běžných obilovin. A přitom to není ani obilovin – botanicky se pohanka řadí mezi dvouděložné rostliny příbuzné reveňi a šťovíku. To mimo jiné znamená, že neobsahuje lepek, a je tak přirozeně vhodná pro lidi s celiakií nebo citlivostí na gluten.
Co pohanka skutečně nabízí? Její semena jsou bohatá na plnohodnotné bílkoviny s výborným spektrem esenciálních aminokyselin, včetně lysinu, který v klasickém obilí chybí nebo je zastoupen jen minimálně. Dále obsahuje hořčík, zinek, měď, mangan a vitamíny skupiny B. Zvláště výrazná je přítomnost rutinu – flavonoidu, který posiluje cévy, snižuje jejich propustnost a působí protizánětlivě. Výzkumy publikované v odborných databázích, jako je PubMed, opakovaně potvrzují, že rutin přispívá ke kardiovaskulárnímu zdraví a může hrát roli v prevenci cévních onemocnění. Naše babičky o rutinu samozřejmě nic nevěděly – ale věděly, že pohanka „dělá dobře na srdce". Měly pravdu.
Pohanka má také nízký glykemický index ve srovnání s bílou rýží nebo pšeničným pečivem, což znamená, že po jejím jídle nevznikají prudké výkyvy krevního cukru. Pro lidi s diabetem druhého typu nebo pro ty, kdo chtějí stabilizovat svou energii během dne, je to velmi praktická výhoda. Zasytí na dlouho, nezatěžuje trávení a přitom poskytuje tělu vše, co potřebuje k fungování.
Jak jednou řekla britská výživová poradkyně a autorka knih o rostlinné stravě Annabel Langbeinová: „Nejlepší potraviny nejsou ty nejdražší ani nejexotičtější – jsou to ty, které lidé jedli po staletí a které prošly testem času." Pohanka tento test s přehledem prošla.
Šest způsobů, jak pohanka obohatí váš stůl
Právě rozmanitost použití dělá pohanka tak výjimečnou. Není to potravina jednoho receptu – dá se připravit nesčetným způsoby a pokaždé překvapí jinak. Zde je šest přístupů, které stojí za to vyzkoušet, ať už jste v kuchyni začátečník nebo zkušený kuchař.
Nejznámější a nejjednodušší je pohanka jako příloha nebo kaše. Uvařená pohanka má oříškovou, zemitou chuť, která se skvěle hodí k dušené zelenině, luštěninovým gulášům nebo jednoduše s máslem a solí. Tajemství dobré pohankové kaše spočívá v poměru vody a pohanky – klasicky 2:1 – a v tom, že pohanka se nechá po uvaření ještě chvíli dojít pod pokličkou bez míchání. Výsledkem jsou nadýchané, oddělené zrníčka plná chuti. Taková kaše byla po staletí základní potravinou venkovského obyvatelstva střední a východní Evropy a dodnes se v Rusku, na Ukrajině a v Polsku jí pod názvem „kasha" jako každodenní pokrm.
Mnohem méně známou, ale velmi zajímavou možností je pohanka jako základ pro kváskový chléb nebo placky. Pohankovou moukou lze zcela nebo částečně nahradit pšeničnou mouku, výsledkem je tmavší, aromatičtější pečivo s charakteristickou chutí. Pohankové palačinky, ve Francii slavné jako „galettes bretonnes", jsou tam národním jídlem a podávají se plněné sýrem, šunkou nebo vejcem. Doma je příprava jednoduchá: pohankovou mouku smícháme s vodou nebo rostlinným mlékem, přidáme špetku soli a necháme těsto odpočinout. Výsledné placky jsou křupavé, sytné a přirozeně bezlepkové.
Třetím způsobem, jak pohanka překvapí, je její využití jako základ pro saláty a studené mísy. Vychladlá vařená pohanka se chová podobně jako quinoa nebo bulgur – absorbuje zálivky, kombinuje se se zeleninou, bylinkami a luštěninami a tvoří výborný základ pro výživné pokrmy, které se dají připravit předem a vzít s sebou do práce nebo na výlet. Klasická kombinace pohanka–pečená řepa–kozí sýr–vlašské ořechy je příkladem toho, jak jednoduché ingredience mohou vytvořit sofistikovaný a výjimečně chutný pokrm.
Čtvrtou možností, která mnohé překvapí, je pohanka naklíčená. Surová pohanka, která nebyla tepelně zpracována (tzv. „živá" nebo „zelená" pohanka), dokáže klíčit a klíčky jsou mimořádně výživné – plné enzymů, vitamínů a antioxidantů. Naklíčená pohanka se přidává do smoothies, salátů nebo se jí přímo jako svačinka. Je to způsob přípravy, který zachovává maximum živin a přitom nevyžaduje žádné vaření.
Pátou cestou je pohanka jako základ pro dezerty a sladké pečení. Pohankové sušenky, muffiny nebo dokonce brownies mají stále více příznivců mezi těmi, kdo hledají alternativy k běžnému sladkému pečení. Pohankový škrob a mouka dávají dezertům zajímavou chuťovou hloubku, která se skvěle doplňuje s čokoládou, javorovým sirupem nebo sušeným ovocem. Pro rodiče, kteří chtějí svým dětem dopřát sladké bez zbytečné prázdné energie, je pohankové pečení skvělou volbou.
A konečně šestým způsobem, jak pohanka může obohatit jídelníček, je její použití ve formě pohankového čaje nebo odvaru. V Japonsku se pod názvem „sobacha" pije pohankový čaj připravený z pražených pohankových zrn – má jemnou, oříškovou chuť, neobsahuje kofein a je bohatý na antioxidanty. V některých asijských kulturách je tento nápoj považován za prostředek k podpoře trávení a celkové vitality. Je to možná nejméně očekávaný způsob, jak pohanka může vstoupit do každodenního života, ale rozhodně stojí za vyzkoušení.
Pohanka v každodenním životě: od teorie k talíři
Vezměme si příklad z reálného života: Jana, čtyřicátnice z Prahy, začala před dvěma lety řešit chronickou únavu a nestabilní hladinu energie během dne. Po konzultaci s výživovým poradcem postupně nahradila bílou rýži a těstoviny pohankou a quinoou. Výsledek? Sama říká, že se „konečně cítí sytá i tři hodiny po obědě" a že přestala sahat po sladkých svačinkách odpoledne. Nejde o žádný zázrak – jde jednoduše o to, že pohanka zasytí jinak než rychlé sacharidy a tělo na ni reaguje stabilněji.
Podobných příběhů je celá řada a nejsou náhodné. Pohanka je potravina, která funguje – ne proto, že je módní, ale proto, že je výživově komplexní a tělo ji dokáže dobře využít. Není náhodou, že v zemích s tradičně vysokou konzumací pohankových produktů, jako je Japonsko nebo Rusko, je pohanka pevnou součástí kulturní identity kolem jídla.
Při nákupu pohankových produktů stojí za to věnovat pozornost původu a způsobu zpracování. Celozrnná pohanka nebo pohanka loupaná jsou výživově hodnotnější než předvařené instantní varianty. Pohanka ekologického původu, pěstovaná bez pesticidů, je navíc ideální volbou pro ty, kdo dbají nejen na vlastní zdraví, ale i na zdraví půdy a životního prostředí. Pohanka je totiž rostlina, která se přirozeně dobře daří i bez chemických vstupů – je odolná, nenáročná a prospěšná pro biodiverzitu, protože její květy jsou výborným zdrojem nektaru pro včely.
Je možná trochu smutné, že jsme na tuto nenápadnou plodinu na několik desetiletí téměř zapomněli. Ale možná je to také příležitost – znovu ji objevit, ocenit ji jinak než jako „selské jídlo" a uvědomit si, že to, co naše babičky dávaly na stůl z nutnosti, my dnes dáváme na stůl ze svobodné volby a s vědomím, že jde o jednu z nejlepších věcí, které pro své tělo můžeme udělat. Pohanka si to zaslouží.
