Češi objevují bibliotherapii jako cestu k sobě
Existuje něco hluboce uklidňujícího na tom, když člověk otevře knihu a najednou zjistí, že příběh na stránkách popisuje přesně to, co sám prožívá. Ten pocit, že v tom není sám, že někdo jiný – třeba fiktivní postava nebo autor memoárů – prošel stejným tmavým tunelem a vyšel z něj na druhý konec. Právě tato zkušenost tvoří základ fenoménu, který se ve světě rozrůstá a pomalu si nachází cestu i do Česka: biblioterapie, tedy léčba prostřednictvím čtení.
Úzkostné poruchy patří v současnosti k nejrozšířenějším duševním onemocněním vůbec. Podle dat Světové zdravotnické organizace trpí úzkostí přibližně 301 milionů lidí na celém světě, přičemž pandemie covidu-19 tento počet ještě výrazně zvýšila. V Česku přitom přetrvává nedostatek psychiatrů a psychologů – čekací doby na odbornou pomoc se pohybují v řádu měsíců. Do tohoto prostoru vstupuje biblioterapie jako doplňková, dostupná a překvapivě účinná metoda.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co vlastně biblioterapie je a jak funguje
Biblioterapie není jen tak ledajaké čtení pro zábavu. Jde o záměrné využití literatury – ať už beletrie, poezie, nebo odborných knih s psychologickým obsahem – jako nástroje pro zpracování emocí, pochopení vlastního chování a rozvoj duševní odolnosti. Terapeut, knihovník nebo speciálně vyškolený průvodce doporučí konkrétní titul, který odpovídá aktuálnímu psychickému stavu nebo životní situaci čtenáře. Čtení pak může probíhat samostatně nebo ve skupině, přičemž klíčovým prvkem bývá následná reflexe – rozhovor o tom, co text vyvolal, jaké emoce přinesl a co si z něj čtenář odnáší.
Mechanismus, který za tím stojí, není žádná magie. Psychologové hovoří o tzv. narativní identifikaci – stavu, kdy se čtenář ztotožní s postavou nebo situací v knize a skrze tuto projekci dokáže lépe porozumět vlastním pocitům. Příběh vytváří bezpečnou vzdálenost: člověk může prozkoumávat bolest, strach nebo smutek, aniž by ho přímo zaplavily. Zároveň literatura nabízí nové perspektivy a způsoby myšlení, které si čtenář může postupně přivlastnit.
Britská organizace Reading Agency provozuje jeden z nejlépe zdokumentovaných programů biblioterapie na světě – projekt Reading Well, v jehož rámci lékaři v ordinacích doporučují pacientům knihy jako součást péče o duševní zdraví. Výsledky jsou přitom pozoruhodné: u lidí s mírnou až středně těžkou úzkostí nebo depresí se prokázalo výrazné zlepšení po absolvování strukturovaného čtenářského programu. Britský model přitom není izolovaným experimentem – podobné iniciativy existují v Irsku, Finsku nebo Austrálii.
Otázka zní: proč nám v Česku tak dlouho trvalo, než jsme si tohoto přístupu všimli?
Biblioterapie v Česku: pomalý, ale jistý nástup
Česká republika má k literatuře hluboký vztah. Stačí připomenout, že jsme národem, který si v roce 1989 zvolil za prezidenta dramatika. Přesto biblioterapie jako strukturovaná metoda péče o duševní zdraví u nás stále teprve hledá své pevné místo. Zatímco ve Velké Británii ji předepisují praktičtí lékaři a knihovny mají speciálně vyškolené biblioterapeuty, v Česku se tato praxe rozvíjí spíše zdola – na úrovni individuálních terapeutů, knihovníků nadšenců a neziskových organizací.
Průkopnicí oboru u nás je například Mgr. Veronika Štefanová, která biblioterapii využívá v práci s dětmi a dospívajícími a pravidelně školí pedagogy i psychology. Podobně pracují někteří knihovníci v rámci projektu Knihovna jako centrum vzdělávání, který koordinuje Národní knihovna ČR. Stále se však jedná spíše o ostrůvky dobré praxe než o systémový přístup.
Přitom zájem veřejnosti roste. Stačí se podívat na to, jak se v posledních letech rozmnožily čtenářské kluby zaměřené na psychologickou literaturu nebo jak se na sociálních sítích šíří komunity lidí sdílející knihy, které jim pomohly zvládnout úzkost, vyhoření nebo ztrátu. Neformální biblioterapie probíhá dnes a denně – lidé si ji jen dosud tak nenazývali.
Konkrétní příklad: Jana, třiatřicetiletá projektová manažerka z Brna, popisuje, jak jí po covidu začaly přicházet záchvaty panické úzkosti. Čekala čtyři měsíce na místo u psychologa. Mezitím jí kamarádka doporučila knihu Síla zranitelnosti od Brené Brown a později román Muž jménem Ove od Fredrika Backmana. „Nebylo to místo terapie, ale bylo to jako drát, za který jsem se mohla chytit," říká Jana. „Pochopila jsem, že moje pocity nejsou abnormální, a to mi dalo sílu počkat." Tento příběh není ojedinělý – a právě takové zkušenosti pomáhají biblioterapii budovat reputaci, kterou si zaslouží.
Které knihy se předepisují místo léků na úzkost
Je samozřejmě důležité zdůraznit, že biblioterapie nenahrazuje odbornou psychiatrickou nebo psychologickou péči. U závažných úzkostných poruch zůstává kombinace psychoterapie a případně farmakoterapie zlatým standardem. Biblioterapie však může fungovat jako cenný doplněk – nebo jako první krok v době, kdy odborná péče ještě není dostupná.
Jaké knihy se tedy v tomto kontextu nejčastěji doporučují? Odborníci i zkušení biblioterapeuté zpravidla pracují se dvěma kategoriemi. První jsou populárně-naučné tituly z oblasti psychologie a mindfulness – například práce Roberta L. Leppa o kognitivně-behaviorální terapii, knihy o všímavosti vycházející z výzkumů Jona Kabat-Zinna nebo česky vydaná díla jako Úzkost od Daniela Smitha. Tyto knihy nabízejí konkrétní nástroje: dechová cvičení, techniky přerámování myšlenek, způsoby práce s tělesnými projevy úzkosti.
Druhá kategorie je možná překvapivější: beletrie a poezie. Výzkumy opakovaně ukazují, že čtení kvalitní literatury rozvíjí empatii, snižuje kortizol (hormon stresu) a aktivuje části mozku spojené s relaxací. Studie publikovaná v časopise PLOS ONE prokázala, že šest minut čtení snižuje hladinu stresu o 68 procent – více než hudba, procházka nebo šálek čaje. Z beletrie se v kontextu úzkosti osvědčují zejména příběhy o překonání obtíží, nalezení smyslu nebo přijetí sebe sama. V českém prostředí se v tomto ohledu dobře pracuje například s dílem Michala Viewegha nebo s poezií Karla Šiktance.
Důležitá je ale vždy individualizace. To, co pomůže jednomu čtenáři, může druhého nechat chladným nebo dokonce zhoršit jeho stav – například pokud se příliš ztotožní s negativními aspekty příběhu. Právě proto je ideální, když doporučení knihy provází odborník nebo alespoň proškolený průvodce, který zná konkrétního člověka a jeho situaci. Jak říká britský psychiatr a průkopník biblioterapie Neil Frude: „Správná kniha ve správný čas může změnit perspektivu člověka stejně efektivně jako hodina v ordinaci."
Kromě čistě terapeutického využití stojí za zmínku také preventivní rozměr čtení. Pravidelné čtení beletrie prokazatelně zvyšuje emoční inteligenci a odolnost vůči stresu – tedy přesně ty vlastnosti, které člověku pomáhají zvládat každodenní tlaky dřív, než přerostou v plnohodnotnou úzkostnou poruchu. Z tohoto pohledu je podpora čtenářských návyků vlastně veřejnozdravotní záležitostí, nikoliv jen kulturní.
V Česku se k tomuto tématu začíná přistupovat stále vážněji. Některé základní školy zavádějí biblioterapeutické prvky do výuky jako součást programů duševního zdraví. Několik nemocnic a léčeben experimentuje s čtenářskými skupinami pro pacienty s depresí nebo úzkostí. A v knihovnách se pomalu objevují speciálně označené police s tituly doporučenými pro různé životní situace – od vyhoření přes smutek po zvládání vztahových krizí.
Cesta k tomu, aby biblioterapie v Česku dosáhla stejného systémového zakotvení jako třeba ve Velké Británii, je ještě dlouhá. Chybí standardizované vzdělávání biblioterapeutů, chybí úhrada z veřejného zdravotního pojištění, chybí větší osvěta mezi praktickými lékaři. Zároveň ale platí, že základní podmínka pro rozkvět tohoto přístupu je splněna: Češi čtou. Podle průzkumů Národní knihovny ČR si přečte alespoň jednu knihu ročně přibližně 79 procent obyvatel. To je obrovský potenciál, který čeká na smysluplné využití.
Možná je čas přestat vnímat knihu jako pouhý zdroj zábavy nebo vzdělání a začít ji brát také jako to, čím ve skutečnosti vždy byla: jako nástroj k porozumění sobě samému, druhým lidem a světu, který nás obklopuje. V době, kdy je duševní zdraví stále větší výzvou a kdy se kapacity odborné péče nestačí rozrůstat dostatečně rychle, může mít taková změna perspektivy skutečně léčivou sílu.
