Oslabené pánevní dno hrozí i ženám co nerodily
Když se řekne „pánevní dno", většina lidí si okamžitě vybaví téma, které se týká žen po porodu. Rehabilitace, cvičení, návrat k normálnímu životu po narození dítěte – to jsou asociace, které se k tomuto pojmu nejčastěji váží. A přestože péče o pánevní dno po porodu je naprosto zásadní, existuje velká skupina žen, na kterou se v této diskusi zapomíná: ženy, které nikdy nerodily. Ať už proto, že se pro mateřství zatím nerozhodly, nebo proto, že se pro ně nerozhodnou nikdy. Právě pro ně platí, že téma pánevního dna není o nic méně důležité – jen se o něm mluví mnohem méně.
Pánevní dno je skupina svalů a vazů, která tvoří jakousi „hammock" – houpací síť – na spodní části pánve. Tyto svaly podpírají močový měchýř, dělohu a konečník, podílejí se na kontrole moči a stolice a hrají roli i v sexuálním prožívání. Jsou to svaly, které pracují neustále, aniž by si toho žena většinou všímala. A právě proto, že jejich práce probíhá tiše a nenápadně, je snadné je přehlédnout – až do chvíle, kdy začnou vysílat signály, že něco není v pořádku.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Mýtus, že problém nastane až po porodu
Jedním z nejrozšířenějších omylů je představa, že dysfunkce pánevního dna se týká výhradně žen, které prošly těhotenstvím nebo porodem. Výzkumy však ukazují něco jiného. Podle dat publikovaných v odborném časopise American Journal of Obstetrics and Gynecology trpí různými formami dysfunkce pánevního dna i ženy, které nikdy neotěhotněly. Inkontinence moči, chronická bolest v pánvi, potíže při pohlavním styku nebo naopak přehnaně napjaté svaly pánevního dna – to vše může postihnout ženu bez ohledu na to, zda někdy rodila.
Příčiny jsou přitom různorodé a mnohdy překvapivé. Sedavý způsob života patří mezi ty nejčastější. Moderní žena tráví velkou část dne v sedě – u počítače, v autě, na gauči. Svaly pánevního dna přitom potřebují pohyb, střídání poloh a vědomou aktivaci, jinak postupně ztrácejí tonus. Podobný efekt má paradoxně i přetrénování: ženy, které intenzivně cvičí, zejména pokud preferují silové sporty nebo vysokointenzivní intervalový trénink, mohou mít svaly pánevního dna naopak chronicky přetížené a zkrácené. A to je stav, který se cvičením Kegelových cviků – tedy posilováním – jen zhorší, nikoli zlepší.
Dalším faktorem, o kterém se příliš nemluví, je chronický stres. Psychické napětí se velmi často ukládá právě do oblasti pánve. Ženy, které dlouhodobě žijí ve stresu nebo prošly traumatickými zkušenostmi, mají zvýšené riziko hypertonicity pánevního dna – tedy stavu, kdy jsou svaly trvale stažené a neschopné se správně uvolnit. Tento stav pak způsobuje bolest, obtíže při sexu nebo problémy s vyprázdněním.
Hormonální faktory hrají svou roli také. I bez těhotenství a porodu procházejí ženská těla změnami – menstruační cyklus, hormonální antikoncepce, přechod. Každá z těchto fází ovlivňuje tkáně pánevního dna, jejich pružnost a schopnost regenerace.
Jak poznat, že pánevní dno nefunguje správně
Vezměme si příklad třicetileté ženy, která nikdy nerodila, pracuje v kanceláři, několikrát týdně chodí na crossfit a poslední rok prožívá náročné pracovní období. Začne si všímat, že ji bolí podbřišek při menstruaci víc než dřív, sex je občas nepříjemný a po intenzivním tréninku cítí tlak v oblasti pánve. Navštíví gynekologa, ten nenajde nic závažného, a ona situaci připíše stresu nebo přepracovanosti. Jenže příčina může být jinde – v pánevním dně, které je přetížené a potřebuje odbornou péči.
Takových příběhů je mnohem víc, než by se zdálo. Problém spočívá v tom, že příznaky dysfunkce pánevního dna jsou často nespecifické a snadno se zaměňují za jiné obtíže. Mezi nejčastější signály, které by žena neměla přehlížet, patří:
- únik moči při smíchu, kašli nebo skákání (stresová inkontinence)
- bolest nebo nepříjemné pocity při pohlavním styku
- chronická bolest v oblasti pánve, podbřišku nebo bederní páteře
- pocit tlaku nebo těžkosti v pánvi
- obtíže s vyprázdněním močového měchýře nebo střev
- opakující se záněty močových cest bez zjevné příčiny
Žádný z těchto příznaků by neměl být bagatelizován ani přijímán jako „normální součást ženského života". Jak říká fyzioterapeutka Kari Bø, jedna z předních světových odbornic na pánevní dno: „Inkontinence není normální – je pouze běžná. A to jsou dvě velmi různé věci."
Co s tím a kde hledat pomoc
Dobrá zpráva je, že dysfunkce pánevního dna jsou léčitelné – a čím dříve se žena o svůj problém začne zajímat, tím snazší a efektivnější léčba bývá. Klíčovou roli zde hraje fyzioterapie zaměřená na pánevní dno. V České republice tato specializace v posledních letech výrazně roste, a přestože stále existují regionální rozdíly v dostupnosti, odborníků přibývá.
Fyzioterapeut specializovaný na pánevní dno provede nejprve důkladnou anamnézu a funkční vyšetření. To může zahrnovat i vnitřní vyšetření, které umožní přesně posoudit stav svalů – jejich sílu, tonus, schopnost uvolnění a koordinaci. Na základě toho pak sestaví individuální plán péče. Důležité je zdůraznit, že plán pro ženu s hypotonickým (ochabnutým) pánevním dnem bude vypadat úplně jinak než plán pro ženu s hypertonickým (přetíženým) pánevním dnem. Paušální doporučení „cvičte Kegely" tedy zdaleka nestačí – a v některých případech může být dokonce kontraproduktivní.
Vedle fyzioterapie hraje roli i životní styl. Pravidelný pohyb s důrazem na funkční cvičení, správné dýchání – zejména bránicové – a vědomá práce s tělem přispívají ke zdraví pánevního dna zásadním způsobem. Jóga, pilates nebo metoda hypopresivních cviků jsou přístupy, které se zaměřují na celkové napětí v těle a mohou být pro mnohé ženy velmi přínosné. Stejně tak je důležité věnovat pozornost tomu, jak žena sedí, jak zvedá těžká břemena nebo jak dýchá při fyzické zátěži.
Psychologická složka nesmí být opomíjena. Pokud jsou obtíže spojeny s chronickým stresem nebo traumatem, může být součástí péče i spolupráce s psychologem nebo terapeutem. Tělo a mysl jsou v oblasti pánve propojeny mnohem těsněji, než si většina z nás uvědomuje. Přístup, který pracuje s oběma rovinami zároveň, přináší dlouhodobě lepší výsledky než čistě mechanické cvičení.
Informace a edukace jsou přitom prvním krokem. Organizace jako International Urogynecological Association nebo česká Společnost fyzioterapie nabízejí zdroje, které pomáhají ženám zorientovat se v problematice a najít kvalifikovanou pomoc. Nestydět se zeptat, nehledat výmluvy a nevěřit mýtu, že tyto problémy jsou výhradně záležitostí matek nebo starších žen – to jsou postoje, které mohou změnit kvalitu života k lepšímu.
Pánevní dno u žen, které nikdy nerodily, je téma, které si zaslouží mnohem více prostoru ve veřejné diskusi i v ordinacích. Každá žena – bez ohledu na věk, životní styl nebo reprodukční historii – má pánevní dno, které potřebuje pozornost, péči a respekt. A rozpoznat jeho signály včas je jedním z nejdůležitějších kroků k dlouhodobému zdraví a pohodě.
