Ptačí krmítko v zimě prospěje jen při správné péči
Zima je pro venkovní ptáky jedním z nejnáročnějších období roku. Kratší dny znamenají méně času na hledání potravy, mráz ztěžuje přístup k přirozeným zdrojům a sníh zakrývá semena, bobule i hmyz, na které jsou ptáci zvyklí spoléhat. Právě proto se každý rok miliony lidí rozhodnou postavit na zahradu nebo na parapet krmítko. Je to krásný zvyk, který přináší radost oběma stranám – člověku pohled na pestrou sbírku pěvců, ptákům záchranné lano v podobě spolehlivého zdroje energie. Jenže ptačí krmítko v zimě není jen tak nějaká skřínka plná chleba. Špatně zvolená potrava nebo nevhodně umístěné krmítko může ptákům více uškodit než pomoci, a to je věc, o které se příliš nemluví.
Začněme tím, co se na první pohled zdá samozřejmé: ne každé krmivo je pro ptáky vhodné. Mnoho lidí sahá po tom, co mají doma – zbytky pečiva, sušenky, slané tyčinky nebo ochucené ořechy. Jenže ptačí organismus je výrazně odlišný od lidského a to, co nám přijde jako neškodný odpad, může ptákovi způsobit vážné zdravotní potíže. Sůl je pro malé ptáky přímo toxická – jejich ledviny nejsou schopny ji efektivně zpracovat, a i malé množství může vést k dehydrataci nebo poškození nervové soustavy. Podobně nebezpečné jsou slazené pochutiny, čokoláda nebo kořeněná jídla. Pravidlo číslo jedna tedy zní: nikdy do krmítka nedávejte nic, co bylo ochuceno, osoleno nebo jinak upraveno pro lidskou spotřebu.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co ptáci v zimě skutečně potřebují
Ptáci v chladném období potřebují především energii. Jejich metabolismus je v zimě nastaven na přežití – musí si udržet tělesnou teplotu, která se u většiny druhů pohybuje kolem 40 °C, a zároveň zvládnout pohyb, hledání úkrytu a sociální interakce v hejnech. Energeticky nejbohatší potravou jsou tuky a oleje v přírodní podobě. Proto jsou lojové koule, které lze koupit v každém zahradnickém centru nebo připravit doma z čistého hovězího loje, semínek a obilnin, jedním z nejlepších zimních krmiv vůbec. Poskytují koncentrovanou energii v malém objemu a většina druhů – od sýkor přes brhlíky až po datly – je miluje.
Slunečnicová semínka jsou dalším klasickým a spolehlivým krmivem. Nejlépe v neloupané podobě, protože loupání samotné slouží ptákům jako mentální stimulace a zároveň je zahřeje pohybem. Konopná semínka jsou výjimečně výživná a oblíbená zejména u stehlíků. Proso bílé zase přitahuje vrabce, strnadce a pěnkavy. Lněná semínka, ovesné vločky (nezpracované, bez příchutí) nebo sušené bobule bez přidaného cukru jsou dalšími bezpečnými volbami, které lze do krmítka zařadit bez obav.
Pokud jde o ořechy, vlašské ořechy nebo arašídy bez soli a bez ochucení jsou pro ptáky výborným zdrojem bílkovin a zdravých tuků. Důležité je ale dbát na jejich kvalitu – plesnivé ořechy obsahují aflatoxiny, které jsou pro ptáky smrtelně nebezpečné. Krmivo by mělo být vždy čerstvé a suché. To platí jako obecný princip pro celé krmítko: vlhkost je nepřítel. Mokrá potrava se rychle kazí, plísní a stává se živnou půdou pro bakterie, které mohou způsobit hromadná onemocnění celých hejn.
Zajímavý pohled na zimní krmení nabízí ornitologická organizace RSPB, která dlouhodobě monitoruje populace ptáků ve Velké Británii a vydává podrobné pokyny pro zimní přikrmování. Podle jejich doporučení je klíčové nejen to, co ptákům nabízíme, ale také jak a kde.
Umístění a údržba krmítka: detaily, na kterých záleží
Představte si situaci, která se každou zimu odehrává v tisících zahrad. Někdo s dobrými úmysly pověsí krmítko přímo k oknu obývacího pokoje, aby mohl pozorovat ptáky zblízka. Jenže krmítko je umístěné jen dvacet centimetrů od skla – a sýkorka, která se lekne pohybu za oknem, narazí plnou rychlostí do průhledné překážky. Nárazy do oken jsou jednou z nejčastějších příčin úhynu zahradních ptáků v zimě. Krmítko by mělo být buď velmi blízko okna (méně než půl metru, aby ptáci neměli čas nabrat rychlost), nebo naopak minimálně dva metry daleko. Zlatá střední cesta v tomto případě neexistuje.
Stejně důležité je umístění z hlediska bezpečnosti před predátory. Kočky jsou pro zahradní ptáky vážnou hrozbou – podle odhadů zabijí jen v České republice každý rok miliony ptáků. Krmítko by proto mělo stát na tyči nebo být zavěšeno tak, aby k němu kočka neměla snadný přístup, a zároveň by v blízkosti neměly být větve nebo ploty, ze kterých by mohla snadno skočit. Ideální výška krmítka je zhruba 1,5 až 2 metry nad zemí.
Pravidelná údržba je absolutní nutností. Krmítko by mělo být čištěno minimálně jednou za dva týdny, ideálně týdně. Zbytky potravy, trus a vlhkost vytvářejí podmínky pro šíření salmonely a dalších nebezpečných bakterií. Právě proto ornitologové doporučují mít raději více menších krmítek než jedno velké – snižuje se tím hustota ptáků na jednom místě a zároveň riziko přenosu nemocí. K čištění stačí horká voda s trochou octa nebo speciální dezinfekční prostředek bezpečný pro zvířata.
Jak říká britský přírodovědec a spisovatel Mark Cocker: „Krmení ptáků není jen o ptácích. Je to o naší potřebě spojit se s přírodou, která nás obklopuje, i když jsme za sklem." A právě tato potřeba spojení by měla být vedena zodpovědností – protože ptáci, kteří si na krmítko zvyknou, se na něj začnou spoléhat. Pokud krmítko v průběhu zimy náhle přestane být zásobováno, může to pro místní populaci znamenat vážný problém, zvláště při silném mrazu nebo sněžení.
Kromě potravy je v zimě pro ptáky kriticky důležitá i voda. Zamrzlé louže a potoky jim nedají šanci se napít ani vykoupat – a ptáci se koupou i v mraze, protože zdravé peří je jejich nejdůležitější izolační vrstva. Mělká miska s čistou vodou, která se pravidelně obměňuje a rozmrazuje, je proto stejně cenná jako plné krmítko. Nikdy do vody nepřidávejte sůl, glycerin ani alkohol, jak se někdy mylně doporučuje – tyto látky ptákům poškozují peří a trávicí soustavu.
Stojí za zmínku, že ne všechny druhy ptáků využívají krmítka stejně. Drozdovití jako kosi nebo drozdi obecně preferují potravu na zemi – jablka, hrozny nebo bobule rozložené přímo na trávník nebo na nízkou podložku jsou pro ně mnohem přístupnější než závěsné krmítko. Červenky jsou sice oblíbenými hosty zahrad, ale i ony raději krmí na nižších površích. Naproti tomu sýkory, brhlíci nebo strakapoudi jsou mistři akrobacie a bez problémů zvládnou i závěsné lojové koule nebo sítky s arašídy.
Zajímavým fenoménem posledních let je také to, že se díky mírnějším zimám mění druhy ptáků, kteří zůstávají přes zimu v Česku místo aby odlétali na jih. Podle České společnosti ornitologické se například výskyt některých druhů, které bývaly výhradně tažnými, v zimním období postupně zvyšuje. To klade nové nároky na krmení – různé druhy mají různé nutriční potřeby a různé preference.
Co se týče načasování, zimní přikrmování by mělo začít nejpozději v listopadu, ideálně již v říjnu, kdy ptáci začínají hledat spolehlivé zdroje potravy před příchodem mrazů. Ukončit by se mělo postupně až na jaře, přibližně v březnu nebo dubnu, kdy se přirozená potrava opět stává dostupnou. Náhlé přerušení krmení uprostřed zimy, zvláště při mrazu, je jednou z nejčastějších chyb, které jinak dobře míněná péče o ptáky provázejí.
Ptačí krmítko v zimě je malý, ale smysluplný způsob, jak se jako lidé podílet na péči o přírodu ve svém bezprostředním okolí. Stačí se vyvarovat nejčastějších chyb – nevhodné potravy, špinavého krmítka nebo nebezpečného umístění – a odměnou bude nejen pohled na živou přírodu za oknem, ale i vědomí, že v těch nejtěžších zimních dnech pomáháme tam, kde to skutečně záleží.
