Zploštělá hlavička miminka aneb plagiocefalie a jak jí předcházet
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé a spokojené. Proto může být pohled na zploštělou nebo asymetrickou hlavičku miminka znepokojující. Plagiocefalie – zploštění hlavičky kojence – je dnes jedním z nejčastěji diagnostikovaných stavů u malých dětí a její výskyt v posledních desetiletích výrazně vzrostl. Přitom jde ve většině případů o stav, který lze úspěšně řešit, a pokud se zachytí včas, zanechá minimální nebo žádné trvalé následky.
Než se ale rodiče začnou zbytečně trápit, je dobré pochopit, co za zploštělou hlavičkou miminka vlastně stojí, proč k tomuto jevu dochází a co s tím lze rozumně dělat.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co vlastně plagiocefalie je a proč vzniká
Slovo plagiocefalie pochází z řečtiny – plagios znamená šikmý a kephalé hlava. Jde tedy doslova o šikmou nebo asymetrickou lebku. Lebka novorozence není pevná kost, ale skládá se z několika kostních destiček spojených měkkými tkáněmi zvanými švy a fontanely. Tento geniální biologický design umožňuje dítěti projít porodními cestami a zároveň poskytuje prostor pro rychlý růst mozku v prvních měsících života. Právě tato měkkost a poddajnost lebky je ale také důvodem, proč může relativně snadno změnit tvar pod vlivem vnějšího tlaku.
Nejčastěji mluvíme o takzvané poziční nebo posturální plagiocefálii, která vzniká tehdy, když miminko opakovaně leží nebo spí ve stejné poloze a tlak na jednu část hlavičky způsobí její zploštění. Tato forma nemá nic společného s růstem mozku ani s inteligencí dítěte – jde čistě o tvarový problém lebky. Méně častou variantou je symetrické zploštění zadní části hlavy, které se označuje jako brachycefalie, a pak existuje také skutečná strukturální plagiocefalie způsobená předčasným srůstem lebečních švů, která se nazývá kraniosynostóza a vyžaduje chirurgické řešení.
Proč ale poziční plagiocefalie v posledních třiceti letech tak dramaticky přibylo? Odpověď je překvapivě jednoduchá a přímo souvisí se záchranou životů. Od roku 1992, kdy americká pediatrická akademie spustila kampaň „Back to Sleep" (Spát na zádech), se výskyt syndromu náhlého úmrtí kojence snížil o více než padesát procent. Doporučení spát na zádech zachránilo tisíce dětských životů, ale zároveň způsobilo, že miminka tráví mnohem více času v poloze na zádech – a s tím přišel nárůst pozičního zploštění hlaviček. Rodiče tedy stojí před zdánlivým paradoxem: dělat to, co je bezpečné a zároveň předcházet nežádoucím vedlejším efektům.
Roli hrají i další faktory. Nedonošená miminka mají měkčí kosti a jsou náchylnější ke zploštění. Dvojčata nebo trojčata mají v děloze méně prostoru. Tortikollis – zkrácení nebo napětí svalů krku – způsobuje, že dítě otáčí hlavičku preferenčně na jednu stranu, a to pak vede k jednostrannému zploštění. Právě tortikollis je jedním z nejčastějších přidružených stavů, které plagiocefálii doprovázejí nebo způsobují.
Jak rozpoznat zploštělou hlavičku a kdy vyhledat odborníka
Mnozí rodiče si zploštění hlavičky všimnou sami, obvykle v prvních týdnech nebo měsících života dítěte. Když se na miminko podíváme shora, normálně tvarovaná hlavička připomíná symetrický ovál. Při plagiocefálii může být jedna strana zploštělá, ucho může být posunuté dopředu, čelo může být asymetrické nebo může celá lebka působit jako mírně deformovaná. U brachycefalie je zploštění rovnoměrné vzadu a hlava může vypadat nezvykle široká nebo plochá.
Pokud rodiče zaregistrují jakékoli asymetrie nebo odchylky od symetrického tvaru, je vhodné o tom mluvit s pediatrem. Důležité je nepodcenit ani zdánlivě drobné nálezy, protože čím dříve se stav zachytí, tím lépe. Mozek a lebka rostou nejrychleji v prvním roce života – přibližně polovina celkového objemu mozku se vytvoří do šesti měsíců věku – a právě toto okno je zároveň nejlepší příležitostí pro úspěšnou léčbu.
Pediatr při podezření na plagiocefálii většinou provede fyzikální vyšetření, zhodnotí pohyblivost krku dítěte a případně doporučí konzultaci s fyzioterapeutem nebo ortotikem. Zobrazovací metody jako rentgen nebo CT se indikují jen při podezření na kraniosynostózu, protože poziční plagiocefálie je klinická diagnóza, která nevyžaduje ozáření.
Jak řekl přední americký pediatrický neurochirurg Mark Dias: „Mozek je při poziční plagiocefálii zcela normální. Problémem je pouze tvar lebky, a to je stav, který lze ve většině případů výrazně zlepšit konzervativními metodami."
Jak plagiocefálii řešit a předcházet jí
Dobrou zprávou je, že poziční plagiocefálie je ve většině případů řešitelná bez chirurgického zásahu, a to zejména tehdy, pokud se začne léčit brzy. Základním pilířem léčby je takzvaná repositioning terapie – tedy vědomé střídání poloh a omezení tlaku na postiženou část hlavičky.
Klíčovou roli hraje čas strávený na bříšku, anglicky označovaný jako „tummy time". Jde o dobu, kdy je miminko za bdění a pod dohledem rodičů položeno na bříško. Tato poloha nejenže snižuje tlak na zadní část hlavičky, ale také posiluje svaly krku, ramen a zad, které dítě potřebuje k pozdějšímu převracení, lezení a chůzi. Odborníci doporučují začít s tummy time již od prvních dnů po návratu z porodnice, nejprve jen na pár minut denně a postupně dobu prodlužovat. Americká pediatrická akademie doporučuje dosáhnout celkem třiceti minut tummy time denně do třetího měsíce věku dítěte.
Praktická rada pro rodiče, kteří se s tummy time trápí: mnoho miminek tuto polohu zpočátku nesnáší a protestuje. Pomáhá pokládat dítě na hruď rodiče, na pevný povrch s barevnou hračkou nebo zrcátkem před obličejem, nebo využít polohu na předloktí rodiče. Čím více je tummy time zábavou a součástí přirozené interakce, tím lépe ho dítě přijme.
Dalším důležitým opatřením je střídání polohy hlavičky při krmení, přenášení a spánku. Pokud dítě preferuje otáčení hlavy na jednu stranu, lze stimulovat otočení na druhou stranu umístěním hraček, světelných zdrojů nebo samotného rodiče na opačnou stranu. Při přenášení v náručí je vhodné střídat ruce. Při krmení z lahve lze alternovat strany podobně jako při kojení.
Pokud jde o speciální polštáře nebo polohovací pomůcky, jejich používání je třeba konzultovat s lékařem. Žádná polštářová pomůcka nesmí být používána během spánku dítěte – bezpečné spánkové prostředí musí zůstat prioritou. Existují nicméně speciálně tvarované podložky pro bdělé dítě, které mohou pomoci s rozložením tlaku.
Fyzioterapie hraje zásadní roli zejména tehdy, když je plagiocefálie spojena s tortikollis. Zkrácené nebo napjaté svaly krku lze uvolnit speciálními cvičeními, která fyzioterapeut naučí rodiče provádět doma. Jde o jemné protahovací techniky, které jsou bezbolestné a při pravidelném provádění velmi účinné.
V případech středně těžké až těžké plagiocefálie, nebo pokud konzervativní léčba nezabírá, přichází na řadu helmetová terapie – nošení speciální ortopedické přilby, která je vyrobena na míru konkrétnímu dítěti. Přilba funguje na principu řízeného růstu: v místech, kde je lebka zploštělá, poskytuje volný prostor pro růst, zatímco v místech, kde lebka vyčnívá, jemně omezuje tlak. Miminko přilbu nosí obvykle dvacet tři hodin denně po dobu tří až šesti měsíců, nejlépe mezi čtvrtým a dvanáctým měsícem věku. Výsledky helmetové terapie jsou při správném načasování velmi dobré, i když léčba je časově i finančně náročná a ne vždy ji hradí pojišťovny.
Rodiče se někdy ptají, zda plagiocefálie „zmizí sama". U mírných forem se tvar hlavičky skutečně může s růstem dítěte a zvyšující se pohybovou aktivitou výrazně zlepšit, zejména jakmile dítě začne samo sedět, lézt a stát. Těžší formy bez léčby však mohou přetrvávat do dospělosti a způsobovat mimo jiné asymetrie obličeje, problémy s brýlemi nebo čepicemi, a v některých případech i potíže se skusem nebo ušními infekcemi.
Prevence zploštělé hlavičky miminka začíná vlastně ještě před tím, než se jakékoli zploštění projeví. Vědomé střídání poloh od prvních dnů života je tou nejjednodušší a nejúčinnější investicí do zdravého vývoje hlavičky dítěte. Rodiče, kteří pravidelně praktikují tummy time, střídají strany při krmení a přenášení a dbají na to, aby dítě netrávilo příliš mnoho času v autosedačkách, houpačkách nebo lehátcích mimo auto, výrazně snižují riziko vzniku pozičního zploštění.
Zajímavé je, že autosedačky a různá lehátka jsou jedním z méně diskutovaných rizikových faktorů. Mnoho rodičů dnes nechává děti spát v autosedačce i mimo auto, protože dítě v ní klidně usne. Jenže tvrdá zakřivená podložka vyvíjí konstantní tlak na záhlaví a při dlouhodobém používání může přispívat ke zploštění. Autosedačka je bezpečnostní pomůcka do auta – a pokud dítě v autě usne, je to v pořádku. Jako alternativa ke spánku v postýlce by však sloužit neměla.
Celý příběh plagiocefálie je v jistém smyslu příběhem o tom, jak moderní péče o dítě přináší nové výzvy, které předchozí generace neznaly. Naše babičky a prababičky o plagiocefálii příliš neslyšely – jednak proto, že se o ní tolik nemluvilo, jednak proto, že děti trávily více času v různých polohách a méně času v sedačkách a lehátcích. Dnes máme na jedné straně mnohem bezpečnější spánkové podmínky a na druhé straně nový úkol: aktivně pečovat o tvarový vývoj hlavičky dítěte. A to je nakonec úkol, který zvládne každý rodič, pokud má správné informace a podporu.
