Když za únavou stojí štítná žláza
Málokdo si uvědomuje, jak obrovský vliv má malý orgán ve tvaru motýla uložený na přední straně krku na celkové fungování těla. Štítná žláza váží pouhých dvacet až třicet gramů, ale její hormony ovlivňují prakticky každou buňku v organismu – od srdečního tepu přes tělesnou teplotu až po náladu a schopnost soustředit se. Problém je v tom, že když začne pracovat příliš málo nebo naopak příliš mnoho, příznaky se často tváří jako něco úplně jiného. Únava, přibírání na váze, vypadávání vlasů, podrážděnost – to všechno si většina lidí vysvětlí stresem, věkem nebo nedostatkem spánku. A právě v tom spočívá záludnost onemocnění štítné žlázy.
Podle dat Endokrinologického ústavu v Praze trpí poruchami štítné žlázy v České republice přibližně každý desátý člověk, přičemž ženy jsou postiženy až pětkrát častěji než muži. Značná část z nich přitom o svém problému vůbec neví, protože příznaky přicházejí plíživě a snadno se zaměňují s běžnými projevy stárnutí nebo chronické únavy. Jak tedy poznat, že za vaším vyčerpáním nestojí jen hektický životní styl, ale skutečný zdravotní problém?
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Příznaky, které se snadno zamění s únavou a stárnutím
Představte si běžnou situaci. Čtyřicetiletá žena, říkejme jí třeba Jana, pracuje na plný úvazek, stará se o dvě děti a domácnost. Poslední rok si všímá, že je neustále unavená, i když spí dostatečně dlouho. Přibrala pět kilogramů, ačkoli jí nijak výrazně nezměnila. Vlasy jí řídnou, pleť je suchá a v zimě ji trápí neustálý pocit chladu, zatímco kolegové v kanceláři sedí v tričkách. Když o tom mluví s přáteli, slyší: „To je věk, to je stres, to je normální." Jenže normální to být nemusí.
Snížená funkce štítné žlázy, odborně nazývaná hypotyreóza, se projevuje souborem příznaků, které jsou každý sám o sobě poměrně banální. Únava, zvýšená citlivost na chlad, zácpa, suchá kůže, otoky v obličeji, chraplavý hlas, bolesti svalů a kloubů, zpomalené myšlení, depresivní nálady a právě ono nevysvětlitelné přibírání na váze. Každý z těchto symptomů by mohl mít desítky jiných příčin. Ale když se jich sejde několik najednou a přetrvávají týdny či měsíce, je na místě zpozornět.
Na opačném konci spektra stojí hypertyreóza, tedy nadměrná činnost štítné žlázy. Ta se paradoxně může maskovat úplně jinak – jako úzkostná porucha, srdeční arytmie nebo prostě jako „nervozita z přepracování". Člověk hubne, přestože jí normálně nebo dokonce více než dříve. Srdce mu buší i v klidu, třesou se mu ruce, špatně snáší horko, trpí průjmy a nespavostí. U starších lidí se hypertyreóza může projevovat především srdečními problémy, a proto bývá zaměňována za čistě kardiologické onemocnění. Americká asociace pro štítnou žlázu (American Thyroid Association) na svých stránkách uvádí, že až šedesát procent lidí s onemocněním štítné žlázy o své diagnóze neví – právě kvůli nespecifickým příznakům.
Zvláště zrádný je fakt, že příznaky přicházejí postupně. Tělo se na změny do určité míry adaptuje, a tak si člověk zvykne na svůj „nový normál". Říká si, že prostě stárne, že má náročné období, že to přejde. Jenže ono to nepřejde. Naopak – neléčená porucha štítné žlázy se časem prohlubuje a může vést k závažným komplikacím, od srdečních problémů přes poruchy plodnosti až po myxedémové kóma v případě těžké neléčené hypotyreózy, což je sice vzácný, ale život ohrožující stav.
Existuje ještě jeden rozměr, o kterém se mluví méně – vliv štítné žlázy na psychiku. Deprese, úzkosti, poruchy paměti a soustředění, emoční labilita – to všechno mohou být příznaky tyreopatie. Řada pacientů nejprve zamíří k psychiatrovi nebo psychologovi, kde dostane antidepresiva, aniž by kdokoli pomyslel na jednoduché vyšetření krve. Jak poznamenal profesor české endokrinologie Václav Zamrazil: „Štítná žláza je mistrem převleků – její onemocnění umí napodobit téměř jakoukoli jinou chorobu."
Zvláštní pozornost si zaslouží také období, kdy je štítná žláza obzvláště zranitelná. Puberta, těhotenství, porod a menopauza představují hormonální milníky, během nichž se poruchy štítné žlázy manifestují častěji. Poporodní tyreoiditida postihuje přibližně pět až deset procent žen a často se zaměňuje s poporodní depresí nebo prostě s vyčerpáním z péče o novorozence. Podobně v období menopauzy se příznaky hypotyreózy téměř dokonale překrývají s klimakterickými obtížemi – návaly horka se sice typicky pojí s menopauzou, ale nepravidelný tep, poruchy spánku, změny nálad a únava mohou signalizovat obojí.
Jak poznat problém se štítnou žlázou a co s tím
Dobrá zpráva je, že diagnostika onemocnění štítné žlázy je relativně jednoduchá a dostupná. Základním vyšetřením je odběr krve na hladinu hormonu TSH (tyreotropní hormon), který produkuje hypofýza a který řídí činnost štítné žlázy. Pokud je hladina TSH zvýšená, štítná žláza pracuje málo a hypofýza se ji snaží „popohnat". Pokud je TSH snížená, štítná žláza naopak pracuje příliš. K upřesnění diagnózy lékař obvykle doplní vyšetření volných hormonů T3 a T4 a protilátek proti štítné žláze, zejména anti-TPO a anti-TG, které mohou odhalit autoimunitní základ onemocnění.
Právě autoimunitní tyreoiditida, známá také jako Hashimotova tyreoiditida, je nejčastější příčinou snížené funkce štítné žlázy v oblastech s dostatečným příjmem jódu, kam Česká republika patří. Imunitní systém v tomto případě mylně napadá tkáň štítné žlázy a postupně ji ničí. Proces může trvat roky, během nichž se střídají období relativně normální funkce s epizodami zhoršení. To je další důvod, proč pacienti často dlouho netuší, že něco není v pořádku.
Kromě krevních testů hraje důležitou roli ultrazvukové vyšetření štítné žlázy, které dokáže odhalit strukturální změny – uzly, zvětšení, zánětlivé změny nebo podezřelé útvary. Uzly na štítné žláze jsou přitom extrémně časté, vyskytují se u třiceti až padesáti procent dospělé populace, a naprostá většina z nich je benigní. Přesto je důležité je sledovat, protože malé procento z nich může být maligních.
Co tedy dělat, když člověk pojme podezření, že jeho štítná žláza nefunguje správně? Prvním krokem by měla být návštěva praktického lékaře s žádostí o vyšetření TSH. Tento test je nenáročný, levný a jeho výsledek je k dispozici obvykle do několika dní. Pokud hodnoty vyjdou mimo normu, praktický lékař zpravidla odešle pacienta k endokrinologovi, který provede podrobnější vyšetření a navrhne léčbu.
Léčba hypotyreózy spočívá v substituci chybějícího hormonu – pacient užívá syntetický levotyroxin (známý pod obchodními názvy jako Euthyrox nebo Letrox), který nahrazuje hormon, jejž štítná žláza nedokáže v dostatečném množství vyrobit. Dávkování se postupně upravuje podle kontrolních odběrů krve, dokud se hladiny nedostanou do optimálního rozmezí. Pro většinu pacientů to znamená celoživotní užívání jedné tablety denně nalačno, což je poměrně nenáročný režim s minimálními vedlejšími účinky, pokud je dávka správně nastavena.
U hypertyreózy je paleta léčebných možností širší – od tyreostatik, která tlumí nadměrnou produkci hormonů, přes léčbu radioaktivním jódem až po chirurgické odstranění části nebo celé štítné žlázy. Volba závisí na příčině, závažnosti a individuální situaci pacienta.
Vedle klasické medicínské léčby existují i podpůrné kroky, které může člověk udělat sám. Strava bohatá na jód, selen a zinek podporuje správnou funkci štítné žlázy. Jód je základní stavební kámen tyreoidálních hormonů a jeho zdrojem jsou mořské ryby, mořské řasy, jodidovaná sůl a mléčné výrobky. Selen, který se hojně vyskytuje v para ořechách, rybách a vejcích, hraje klíčovou roli v přeměně hormonu T4 na aktivnější T3 a zároveň chrání štítnou žlázu před oxidativním stresem. Studie publikované v časopise Nutrients opakovaně potvrzují souvislost mezi nedostatkem selenu a zvýšeným rizikem autoimunitní tyreoiditidy.
Stejně tak je důležité věnovat pozornost látkám, které mohou funkci štítné žlázy narušovat. Nadměrná konzumace syrových brukvovitých zelenin (zelí, brokolice, květák, kapusta) může u predisponovaných jedinců s nedostatečným příjmem jódu interferovat s tvorbou tyreoidálních hormonů, i když v běžném množství a při vyvážené stravě nepředstavují problém. Větší pozornost si zaslouží některé doplňky stravy a léky – například biotin, hojně užívaný pro zdraví vlasů a nehtů, může falešně ovlivnit výsledky laboratorních testů štítné žlázy, a proto je důležité o jeho užívání informovat lékaře před odběrem krve.
Vraťme se ještě k Janě z našeho příkladu. Po měsících váhání nakonec zašla k praktické lékařce, která jí nechala udělat krevní testy. Výsledek ukázal výrazně zvýšené TSH a pozitivní protilátky anti-TPO – klasický obraz Hashimotovy tyreoiditidy. Jana začala užívat levotyroxin a během několika týdnů pocítila výrazné zlepšení. Únava ustoupila, váha se stabilizovala, vlasy přestaly vypadávat a konečně se zase cítila jako ona sama. Příběhy jako ten Janin jsou v ordinacích endokrinologů naprosto běžné a téměř vždy doprovázené stejnou větou: „Kdybych to věděla dřív, šla bych k lékaři mnohem dříve."
A právě v tom tkví hlavní poselství. Onemocnění štítné žlázy jsou dobře léčitelná, ale pouze pokud se na ně přijde. Žádná únava, která trvá měsíce, není „normální". Žádné nevysvětlitelné přibírání na váze není nutně důsledkem věku. A žádná chronická podrážděnost nebo depresivní nálada nemusí být jen otázkou psychiky. Stačí jednoduchý krevní test, aby se ukázalo, zda za tím vším nestojí malý orgán ve tvaru motýla, který se rozhodl pracovat jinak, než by měl. Kdo má pochybnosti, neměl by čekat – cesta k odpovědi začíná jedním odběrem krve a může změnit kvalitu života od základů.
