Neiontové tenzidy

Další názvy: Nonionic surfactants

Skóre škodlivosti: 2 (Deriváty přírodních látek)

Co jsou neiontové tenzidy a k čemu slouží?

Neiontové tenzidy jsou povrchově aktivní látky bez elektrického náboje, které se hojně využívají v čisticích prostředcích, kosmetice i průmyslových aplikacích. Na rozdíl od aniontových nebo kationtových tenzidů nemají v molekule ionizovanou skupinu, což jim propůjčuje specifické vlastnosti — zejména dobré smáčení, pěnivost a nízkou dráždivost. Mezi jejich alternativní označení patří neiontové surfaktanty, anglicky pak "nonionic surfactants”.

Díky své chemické struktuře patří tyto látky k nejběžněji používaným složkám ekologických čisticích prostředků, kde se uplatňují pro svou šetrnost k životnímu prostředí i lidské pokožce.

Chemické vlastnosti

Neiontové tenzidy patří do heterogenní skupiny látek, a proto nemají jednotný chemický vzorec ani systematický název. Obvykle se jedná o sloučeniny tvořené hydrofobním uhlovodíkovým řetězcem (např. mastné alkoholy nebo alkylfenoly) a hydrofilní polární skupinou, která není ionizována. Mezi časté typy patří například ethoxylované alkoholy, sorbitanové estery nebo alkylpolyglukosidy.

Fyzikální vlastnosti se liší podle použité sloučeniny, ale obecně jsou:

skupenství: kapalné nebo pastovité
barva: průhledná až mírně zakalená
vůně: obvykle slabá nebo neutrální
bod varu: různé, často nad 200 °C
rozpustnost: velmi dobře rozpustné ve vodě i v organických rozpouštědlech

Neiontové tenzidy se nevyskytují v přírodě ve své syntetické podobě, ale některé jejich složky (například mastné alkoholy nebo cukerné jednotky) pocházejí z obnovitelných surovin, jako jsou rostlinné oleje či škrob.

Využití a aplikace

Díky svým specifickým vlastnostem mají neiontové tenzidy velmi široké využití v každodenním životě i průmyslu. Fungují jako emulgátory, smáčedla, dispergátory a pěnidla, přičemž jsou šetrnější než běžné aniontové tenzidy.

Nejčastější oblasti použití:

Kosmetika a hygienické produkty: Jsou součástí šamponů, sprchových gelů, čisticích mlék či odličovačů. Neiontové tenzidy dráždí kůži méně a pomáhají jemně rozpouštět nečistoty i mastnotu.
Domácí čisticí prostředky: Jsou běžnou součástí ekologických prostředků na mytí nádobí, úklid nebo praní, kde napomáhají odstranění tuků a pigmentů bez agresivního působení na materiály.
Potravinářství: Některé typy jako polysorbáty se používají jako emulgátory v potravinách.
Průmyslové aplikace: Využívají se v textilním a papírenském průmyslu, zemědělství (např. jako smáčedla v pesticidech) či metalurgii.

Například alkylpolyglukosidy (APG), což jsou neiontové tenzidy na bázi cukrů, se využívají v řadě bio-čisticích prostředků pro svou biologickou odbouratelnost a nízkou toxikologii — více v článku na blogu Ferwer.

Přirozený výskyt a výroba

Neiontové tenzidy se v přírodě většinou nenacházejí ve své konečné formě, ale jejich základní stavební kameny (například mastné alkoholy a cukry) lze extrahovat z přírodních zdrojů. Proto se část těchto látek vyrábí takzvanou polopřírodní cestou.

Syntéza obvykle zahrnuje dvě hlavní složky:

Hydrofobní část – vyrábí se z mastných alkoholů nebo uhlovodíků, často z kokosového oleje, palmového oleje nebo ricinového oleje;
Hydrofilní část – pochází z etoxylace (napojení řetězců ethylenoxidu) nebo propojení s cukernými jednotkami (např. glukóza).

Výsledkem je látka, která propojuje nenabité polární skupiny se schopností dobře interagovat s vodní i mastnou fází, což je ideální pro emulgaci či čištění povrchů.

Bezpečnost a ekologie

Obecně platí, že neiontové tenzidy jsou méně dráždivé a bezpečnější než aniontové tenzidy typické pro konvenční čisticí prostředky. Záleží ovšem na konkrétní chemické struktuře a surovinách.

Některé typy (např. ethoxylované alkylfenoly) byly kritizovány pro svůj negativní vliv na hormonální systém vodních organismů a jsou dnes v mnoha zemích regulovány či zakázány Evropská chemická agentura ECHA.

Naopak ekologičtější varianty, jako alkylpolyglukosidy, se rychle biologicky odbourávají a nezanechávají toxické rezidua. Studie publikovaná ve vědeckém časopise Journal of Surfactants and Detergents potvrzuje jejich dobrou odbouratelnost a environmentální kompatibilitu.

Přesto je vhodné sledovat certifikace jako Ecocert nebo Ecolabel, které garantují, že látky splňují přísná kritéria zdravotní i ekologické nezávadnosti.

Zajímavosti a souvislosti

S neiontovými tenzidy se setkáváme téměř denně – například když si myjeme nádobí, používáme odličovací mléko nebo ekologický prací gel. Tyto látky tvoří páteř mnoha přípravků, aniž bychom o tom věděli.

Historicky se první neiontové tenzidy začaly vyrábět ve 30. letech 20. století jako méně agresivní alternativa k mýdlům a detergentům. Postupně se díky vývoji syntetické chemie rozšířily do tisíců formulací po celém světě.

Zajímavostí je také využití biotechnologií při výrobě nových typů neiontových tenzidů, například fermentací mikroorganismy. Tento směr umožňuje vytvářet látky ještě šetrnější pro životní prostředí a zároveň účinnější.

Shrnutí

Neiontové tenzidy představují důležitou třídu povrchově aktivních látek, které se díky své šetrnosti, univerzálnímu použití a nižší toxicitě široce uplatňují v čisticích prostředcích, kosmetice i průmyslu. Jejich role při náhradě tradičních tenzidů je klíčem k udržitelnějšímu přístupu v domácnosti i výrobě. Výběr konkrétního typu by měl být vždy založen na ekologickém dopadu, biologické odbouratelnosti a bezpečnosti, což podporuje trend směrem k přírodnějším a zdraví šetrnějším alternativám.