Proč se vyplatí vyzkoušet digitální minimalismus
Každý den se to opakuje. Ráno ještě v posteli palec automaticky sjede na ikonu sociální sítě, oči přelétnou pár příspěvků, pak notifikace z e-mailu, pak zprávy ve třech různých messangerech – a než člověk vstane z postele, uplyne dvacet minut. Během dne se tento vzorec zopakuje desítky- až stokrát. Podle dat společnosti Statista stráví průměrný Čech na smartphonu přibližně tři a půl hodiny denně, přičemž značná část z toho připadá na činnosti, které by sám označil za zbytečné. Právě tady vstupuje do hry digitální minimalismus – filozofie, která neslibuje, že se člověk vzdá technologií, ale že je začne používat vědomě. A jedním z jejích nejpraktičtějších výsledků je překvapivě prostý cíl: vyčistit si telefon a získat zpět až dvě hodiny denně.
Pojem digitální minimalismus zpopularizoval americký profesor informatiky Cal Newport ve své stejnojmenné knize z roku 2019. Newport definuje digitální minimalismus jako „filozofii používání technologií, ve které člověk zaměří svůj online čas na malý počet pečlivě vybraných a optimalizovaných aktivit, které silně podporují věci, jichž si váží, a vše ostatní s radostí vynechá." Není to tedy odpojení se od světa, žádný návrat ke svíčkám a poštovním holubům. Je to spíše vědomé rozhodnutí o tom, co si zaslouží naši pozornost – a co ne. A právě telefon, který nosíme všude s sebou, je logickým místem, kde s touto změnou začít.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Proč je telefon plný aplikací tak problematický
Většina lidí má v telefonu nainstalovaných mezi šedesáti a devadesáti aplikacemi. Aktivně jich přitom používá kolem patnácti. Zbytek tam buď zůstal z dob, kdy je člověk jednou vyzkoušel, nebo se jedná o předinstalované programy, o kterých uživatel ani neví. Jenže i nepoužívané aplikace mají vliv – zabírají místo, posílají notifikace a vytvářejí vizuální šum na domovské obrazovce. Každá ikona je drobný podnět, který mozek musí zpracovat, a každá notifikace je přerušení, ze kterého se naše soustředění vzpamatovává v průměru dvacet tři minut, jak ukázal často citovaný výzkum profesorky Glorie Markové z University of California.
Představte si to jako pracovní stůl. Když je zavalen papíry, hrnky, kabely a poznámkami, je těžké se soustředit, i když většina těch věcí nemá s aktuální prací nic společného. Telefon funguje úplně stejně. Digitální nepořádek odvádí pozornost, i když si to člověk neuvědomuje. A co je horší, mnoho aplikací je záměrně navrženo tak, aby pozornost nejen přitahovaly, ale také udržovaly co nejdéle. Nekonečné scrollování, automatické přehrávání videí, červené bubliny s čísly – to vše jsou designové vzory, které bývalý designový etik Googlu Tristan Harris přirovnal k výherním automatům. Nejde o náhodu, jde o záměr.
Právě proto pouhé „omezení času na telefonu" často nestačí. Člověk si nastaví limit na sociální sítě, ale pak ho obejde, protože v tu chvíli mu to připadá jako dobrý nápad. Digitální minimalismus nabízí hlubší přístup – nejde o to nastavit si časovač, ale o to změnit samotné prostředí tak, aby pokušení vůbec nevznikalo.
Vezměme si příklad Kateřiny, třicetileté grafičky z Brna, která si jednoho víkendu sedla a spočítala, kolik času denně stráví na telefonu. Výsledek ji šokoval – čtyři hodiny a dvanáct minut, z toho téměř dvě hodiny na Instagramu a TikToku. Přitom neměla pocit, že by na telefonu trávila tolik času. „Vždycky to bylo jen chvilku, pár minut tady a tam," popsala svůj zážitek. Právě tato neviditelnost je na nadměrném používání telefonu to nejzákeřnější. Jednotlivé chvilky se zdají nevinné, ale v součtu tvoří hodiny. Kateřina se rozhodla vyzkoušet radikální vyčištění telefonu a za měsíc hlásila, že získala zpět přibližně hodinu a čtyřicet minut denně – čas, který začala věnovat čtení a procházkám se psem.
Jak tedy na to? Jak si vyčistit telefon způsobem, který skutečně funguje a nevydrží jen tři dny?
Jak si vyčistit telefon a získat zpět dvě hodiny denně
Prvním krokem je audit. Než člověk začne mazat aplikace, měl by se podívat na tvrdá data. Jak Android, tak iPhone nabízejí funkci sledování času stráveného na obrazovce – na iPhonu ji najdete pod názvem „Čas u obrazovky", na Androidu jako „Digitální rovnováhu". Stačí se podívat na statistiky za poslední týden a výsledky bývají výmluvné. Většina lidí zjistí, že tři až pět aplikací spotřebovává drtivou většinu jejich času – a že tyto aplikace zpravidla nejsou ty, které by označili za důležité.
Druhým krokem je rozhodování na základě hodnot, ne zvyku. Digitální minimalismus doporučuje u každé aplikace položit si jednoduchou otázku: Přináší mi tato aplikace něco, co hluboce podporuje mé hodnoty a cíle? Pokud odpověď není jasné „ano", aplikace by měla zmizet. To neznamená, že člověk přijde o kontakt s přáteli – znamená to, že si možná vybere jeden komunikační kanál místo pěti. Že si nechá mapy a podcast přehrávač, ale smaže třetí hru, kterou hraje jen při čekání u lékaře.
Třetím krokem, a možná tím nejúčinnějším, je změna prostředí telefonu. I když člověk nesmaže všechny rozptylující aplikace, může výrazně omezit jejich vliv. Vypnutí všech notifikací kromě hovorů a zpráv od blízkých je změna, kterou odborníci na produktivitu doporučují prakticky jednomyslně. Dále pomáhá přesunutí sociálních sítí z domovské obrazovky do složky na druhé nebo třetí stránce – čím více kroků je potřeba k otevření aplikace, tím menší je pravděpodobnost, že ji člověk otevře ze zvyku. Někteří lidé jdou ještě dál a přepínají telefon do černobílého režimu, čímž zmizí barevné podněty, které mozek přitahují.
Čtvrtým krokem je vytvoření alternativ. Jedním z důvodů, proč lidé sahají po telefonu tak často, je to, že nemají po ruce nic jiného. Chvíle nudy, čekání, přechody mezi činnostmi – to vše jsou momenty, kdy ruka automaticky míří do kapsy. Digitální minimalismus doporučuje tyto momenty zaplnit vědomě. Kniha v tašce, zápisník na stole, krátká procházka místo scrollování během přestávky. Nejde o to být neustále produktivní, ale o to nahradit pasivní konzumaci něčím, co člověka skutečně naplňuje.
Někdo by mohl namítnout, že dvě hodiny denně zní jako přehnaný slib. Ale stačí si to spočítat. Pokud člověk stráví na telefonu tři a půl hodiny denně a po vyčištění a reorganizaci to klesne na hodinu a půl, je výsledek jasný. A těch dvě hodiny denně znamená čtrnáct hodin týdně, tedy skoro dva celé pracovní dny. Za rok je to více než sedm set hodin – čas, za který se dá naučit nový jazyk, přečíst padesát knih nebo uběhnout tisíce kilometrů.
Je důležité zmínit, že digitální minimalismus není jednorázový úklid, ale průběžný proces. Aplikace se časem znovu hromadí, zvyky se vracejí, nové služby lákají k vyzkoušení. Proto Cal Newport doporučuje pravidelný „digitální úklid" – například jednou za měsíc projít telefon a znovu vyhodnotit, co tam patří a co ne. Stejně jako se pravidelně uklízí byt, měl by se pravidelně uklízet i digitální prostor.
Zajímavé je, že lidé, kteří digitální minimalismus praktikují, často hlásí nejen více volného času, ale také lepší kvalitu spánku, nižší úzkost a vyšší spokojenost. Studie publikovaná v Journal of Social and Clinical Psychology v roce 2018 ukázala, že omezení sociálních sítí na třicet minut denně vedlo k významnému snížení pocitů osamělosti a deprese. To dává smysl – méně času stráveného porovnáváním se s ostatními a více času věnovaného reálným vztahům a aktivitám přirozeně vede k lepšímu psychickému stavu.
„Klíčem k šťastnějšímu životu s technologiemi není méně technologií, ale lepší technologie – pečlivě vybrané a vědomě používané," napsal Cal Newport. A právě v tom spočívá jádro digitálního minimalismu. Nejde o askezi, nejde o to být proti pokroku. Jde o to převzít kontrolu nad nástrojem, který by měl sloužit nám, a ne naopak.
Praktické tipy se dají shrnout do několika bodů, které fungují jako kontrolní seznam pro každého, kdo chce začít:
- Projděte si statistiky času u obrazovky a identifikujte největší „žrouty času"
- Smažte aplikace, které jste nepoužili za posledních třicet dní
- Vypněte všechny notifikace kromě hovorů a důležitých zpráv
- Přesuňte sociální sítě z domovské obrazovky
- Odhlaste se z aplikací, abyste museli při každém otevření zadat heslo
- Nabijte telefon mimo ložnici a pořiďte si klasický budík
- Naplánujte si konkrétní časy na kontrolu e-mailů a zpráv místo průběžného sledování
Každý z těchto kroků sám o sobě ušetří jen pár minut. Ale dohromady vytvářejí prostředí, ve kterém je vědomé používání telefonu výchozím nastavením a bezmyšlenkovité scrollování výjimkou. A právě to je cíl.
Na závěr stojí za zmínku, že digitální minimalismus přirozeně souvisí s širším trendem vědomějšího životního stylu. Stejně jako si lidé začínají vybírat, co jedí, co nosí a čím si čistí domácnost, začínají si vybírat i to, čemu věnují svou pozornost. Telefon je jen jeden kousek skládačky, ale je to kousek, který má v kapse každý z nás – a který ovlivňuje, jak prožíváme každý den. Dvě hodiny denně navíc nezní jako revoluce, ale zkuste si představit, co všechno byste s nimi mohli dělat. Možná je to právě ta změna, která stojí za vyzkoušení.
