Proč jsou včely důležité a jak jim pomoct na balkoně
Kdyby ze světa zmizely včely, lidstvo by je přežilo jen několik let. Tato věta, přičítaná Albertu Einsteinovi – ačkoli její pravost historici zpochybňují – vystihuje něco zásadního: bez včel by se zhroutil ekosystém, který živí miliardy lidí. Přesto jejich počty v posledních dekádách dramaticky klesají. Pesticidy, úbytek přirozeného prostředí, nemoci, monokultury v zemědělství – to vše společně vytvořilo podmínky, v nichž včelám přežívat čím dál hůř. A zatímco velká politická a zemědělská řešení jsou v rukou institucí a vlád, každý z nás může udělat konkrétní krok. Dokonce i z balkonu v pátém patře.
Včely nejsou jen producenti medu. Jsou to klíčoví opylovači, kteří zajišťují reprodukci přibližně třetiny veškerých potravin, které lidé konzumují. Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) závisí na opylování hmyzem více než 75 % světových potravinových plodin. Jablka, třešně, borůvky, mandle, okurky, dýně – to vše by bez včel buď neexistovalo, nebo by jeho produkce prudce klesla. Včely přitom neopylují jen plodiny pěstované pro lidi, ale i rostliny, které tvoří základ potravy pro divoká zvířata. Jejich vliv tedy prostupuje celou potravní sítí.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Proč včelám ubývá prostoru i potravy
Problém není jen jeden. Je to souhra faktorů, které se navzájem posilují. Intenzivní zemědělství proměnilo krajinu v rozsáhlé lány jedné plodiny – pšenice, řepky nebo kukuřice – kde včely sice nacházejí potravu v době kvetení, ale po zbytek roku hladoví. Zmizel remízkový porost, meze porostlé divokými bylinami, staré sady s různorodými stromy. Místo toho se rozprostírají chemicky ošetřená pole, kde herbicidy likvidují „plevel" – tedy právě ty kvetoucí rostliny, které včely potřebují.
Pesticidy ze skupiny neonikotinoidů jsou přitom zvlášť zákeřné. Na rozdíl od starších insekticidů nezabíjejí včely okamžitě – narušují jejich orientaci, paměť a schopnost komunikovat. Včela, která se nemůže vrátit do úlu, nepřinese potravu ani nepředá informace o zdrojích pylu. Kolonie se pozvolna rozpadá. Tento jev, označovaný jako syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder), způsobil v posledních dvou dekádách zánik milionů včelstev po celém světě.
K tomu přistupuje ještě roztoč Varroa destructor, parazit, který se z Asie rozšířil po celém světě a napadá jak dospělé včely, tak jejich larvy. Evropské včely proti němu nemají přirozenou obranu, a tak jsou včelaři nuceni pravidelně zasahovat chemicky. Bez péče chovatele by dnes volně žijící kolonie medonosné včely v Evropě pravděpodobně nepřežily.
Je snadné si myslet, že tohle je problém zemědělců a ekologů, ne obyvatel měst. Ale právě tady přichází překvapivé zjištění: městské prostředí může být pro včely překvapivě příznivé. Města nabízejí rozmanitost, která na venkově chybí – parky, zahrady, střešní záhony, balkony s květinami. Výzkumy ukazují, že diverzita rostlin v městských oblastech je mnohdy vyšší než v zemědělské krajině. A kde je pestrost rostlin, tam je i pestrost opylovačů.
Jak pomoci včelám z balkonu nebo zahrady
Tady se dostáváme k tomu, co může udělat skutečně každý. Nepotřebujete pozemek ani zahradu. Stačí balkon, okno nebo byť jen jeden truhlík s vhodně zvolenými rostlinami.
Nejdůležitější pravidlo zní jednoduše: sázejte to, co včely skutečně potřebují. Ne všechny okrasné rostliny jsou pro ně užitečné. Plnokvěté odrůdy, šlechtěné pro svůj vzhled, mají často tolik okvětních lístků, že se k nektaru a pylu vůbec nedostanete. Včela tam prostě fyzicky nevleze. Volte raději jednoduché, přirozené tvary květů. Skvělou volbou jsou levandule, meduňka, mateřídouška, majoránka, tymián, saturejka nebo šalvěj – tedy bylinky, které jsou navíc užitečné v kuchyni. Na balkonu se výborně daří i heřmánku, slunečnici nebo čekance. Pokud máte místo pro větší nádoby, zkuste verbenu, agastache nebo echinaceu.
Důležité je myslet i na sezónní kontinuitu. Včely potřebují potravu od časného jara až do pozdního podzimu. Začněte krokusy nebo sněženkami v nádobách, které přezimují venku, pokračujte ovocnými stromy v květináčích (ano, i zakrslá jabloň nebo třešeň lze pěstovat v nádobě), a zakončete sezonou vřesem nebo astry. Tento přístup zajistí, že váš balkon bude zdrojem potravy po celou aktivní sezónu opylovačů, ne jen po dobu, kdy kvete jedna oblíbená rostlina.
Představte si třeba Markétu, která žije v brněnském bytě ve čtvrtém patře. Ještě před třemi lety měla na balkonu jen pár muškátů, které zalévala víceméně ze zvyku. Pak se dozvěděla o úbytku opylovačů a rozhodla se zkusit něco jiného. Dnes má na balkonu přes dvacet druhů rostlin ve čtyřech truhlících a dvou větších nádobách. Každé odpoledne na ně přilétají čmeláci, samotářské včely i motýli. „Poprvé v životě jsem si uvědomila, že moje okno je součástí krajiny," říká. Její příklad ukazuje, že změna nemusí být velká, aby byla smysluplná.
Kromě rostlin lze včelám pomoci ještě jedním způsobem – hmyzím hotelem nebo broukovníkem. Medonosná včela je jen jedním z přibližně 700 druhů včel žijících v České republice. Většina z nich jsou samotářské druhy, které nehnízdí v úlech, ale v dutinách stonků, v zemních norách nebo v trhlinách dřeva. Tyto druhy jsou pro opylování přirozené vegetace mnohdy ještě důležitější než medonosná včela, přitom se o ně mluví mnohem méně. Hmyzí hotel – i ten jednoduchý, domácí, sestavený z bambusových tyčinek a šišek – jim nabídne místo k přezimování a hnízdění. Umístěte ho na slunné místo, chráněné před deštěm, ve výšce aspoň metru nad zemí.
Stejně důležité jako to, co děláte, je to, co neděláte. Přestaňte stříkat balkonové rostliny insekticidy. I přípravky označené jako „přírodní" mohou být pro hmyz toxické. Pokud bojujete s mšicemi, zkuste nejprve mechanické metody – omytí vodou, ruční sbírání – nebo přirozené predátory jako slunéčka. Vyhněte se také příliš čistému a upraveném balkonu: trocha „nepořádku" v podobě suchých stonků nebo hromádky klacíků je pro hmyz cenné útočiště.
Dobrou inspirací může být projekt Zachraňte opylovače, který v Česku mapuje lokality vhodné pro opylovače a nabízí praktické rady pro zahrádkáře i majitele balkonů. Podobně funguje evropská iniciativa Bee Life, která sleduje legislativu ovlivňující včely a vzdělává veřejnost o jejich ochraně.
Někdo by mohl namítnout, že jeden balkon nic nezmění. A matematicky vzato, má pravdu – jeden truhlík s levandulí nezachrání včelí populaci. Ale příroda nefunguje jako součet izolovaných akcí. Funguje jako síť. Každý balkon, každá střešní zahrada, každý neposečený trávník se stává uzlem v té síti. Britská organizace Bumblebee Conservation Trust dokonce mluví o konceptu „bee corridors" – koridorů pro opylovače, které mohou vzniknout propojením soukromých zahrad a balkonů přes celé město. Každý přispěvatel je součástí něčeho většího, i když to na první pohled nevidí.
V neposlední řadě stojí za zmínku, že pomoc včelám není jen ekologický, ale i estetický a psychologický akt. Zahrady a balkony plné kvetoucích rostlin jsou hezčí, voňavější a živější. Sledovat, jak čmelák obratně prohledává květ levandule, je svým způsobem meditativní zážitek. Výzkumy v oblasti environmentální psychologie ukazují, že kontakt s přírodou – i v té nejmenší, balkonové formě – snižuje stres a zlepšuje náladu. Pomáhat přírodě a pečovat o vlastní pohodu nejsou protichůdné cíle. Jsou to dvě strany téhož rozhodnutí.
Pokud vás téma zaujalo natolik, že uvažujete o dalším kroku, zvažte podporu lokálních včelařů – nákupem medu přímo od chovatele z vašeho regionu přispíváte k udržení tradice, která má v Čechách staletou historii a která je dnes pod ekonomickým tlakem levného importovaného medu. Lokální med navíc obsahuje pyly z místní krajiny, což mu dává specifickou chuť i potenciální zdravotní benefity, které průmyslově zpracovaný med z druhého konce světa nabídnout nemůže.
Včely jsou zrcadlem zdraví krajiny. Tam, kde se jim daří, daří se i ostatním – rostlinám, ptákům, hmyzu, lidem. A pokud se jim nedaří, je to signál, že něco v ekosystému nefunguje tak, jak má. Naslouchat tomuto signálu a reagovat na něj – třeba jen tím, že na balkon přibyde truhlík s mateřídouškou – je malý, ale skutečný způsob, jak se postavit na správnou stranu.
