Přestaň porovnávat svůj život s tím, co vidíš na Instagramu
Scrollování sociálních sítí se pro mnohé z nás stalo součástí každodenní rutiny stejně přirozenou jako ranní káva. Otevřeme telefon, přejedeme palcem přes desítky fotografií dokonale upravených snídaní, rodinných dovolených na Maledivách a úsměvů lidí, kteří jako by nikdy neznali špatný den – a než si to uvědomíme, začneme si klást otázku, proč náš vlastní život nevypadá stejně. Porovnávání vlastního života s tím, co vidíme na Instagramu, je dnes jedním z nejrozšířenějších zdrojů nespokojenosti, a přitom málokdo mluví o tom, jak z tohoto kruhu vystoupit.
Nejde přitom o slabost charakteru ani o přehnanou citlivost. Jde o mechanismus, který je do nás doslova zabudovaný. Psychologové mu říkají sociální srovnávání a popsal ho již v padesátých letech americký sociální psycholog Leon Festinger. Podle jeho teorie máme jako lidé přirozenou potřebu hodnotit své schopnosti, úspěchy a životní situaci – a děláme to právě srovnáváním se s ostatními. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou ti „ostatní" pečlivě vybraní influenceři a celebrity, jejichž životy prošly filtrem fotoaparátu, editačního softwaru a chytré marketingové strategie.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Co se skutečně skrývá za dokonalými fotografiemi
Instagram není deník. Je to výstavní vitrína, do které každý vkládá to nejlepší, co má – nebo spíše to, co chce, aby ostatní viděli. Fotografie zachycující „spontánní" snídani v posteli mohla vznikat hodinu, než bylo světlo správné, talíř dostatečně symetrický a filtr dostatečně teplý. To neznamená, že je taková fotografie nutně lží, ale rozhodně není celou pravdou.
Za každou idylickou rodinnou fotografií se může skrývat partnerská hádka z předchozího večera. Za dokonalou postavou v plavkách stojí roky omezování a úzkostná kontrola jídelníčku, o které autor nikdy nepíše. Za úsměvem podnikatele sdílejícího „freedom lifestyle" z pracovny s výhledem na moře se může skrývat dluh a chronický stres. Toto není cynismus – je to realita, kterou potvrzují i samotní tvůrci obsahu, kteří se odvážili mluvit otevřeně. Například britská influencerka Essena O'Neill se v roce 2015 proslavila tím, že přepsala popisky svých fotografií a odhalila, co se za nimi skutečně skrývalo – kolik pokusů bylo potřeba, jak moc se cítila nešťastná navzdory tisícům lajků.
Výzkumy z oblasti psychologie opakovaně ukazují, že čas strávený pasivním sledováním obsahu na sociálních sítích koreluje se zvýšenou mírou úzkosti, deprese a snížením sebevědomí. Americká psychologická asociace upozorňuje, že zejména u mladých lidí ve věku 18–35 let je tato závislost alarmující. Ale neplatí to jen pro mladou generaci – srovnávání se s digitálními ideály se nevyhne prakticky nikomu, kdo pravidelně tráví čas na sociálních sítích.
Představme si konkrétní situaci: Jana, třicetipětiletá učitelka z Brna, každé ráno otevírá Instagram ještě před tím, než vstane z postele. Vidí příspěvky kamarádky, která právě renovuje dům, cestuje na víkendy do Vídně a sdílí fotografie ze cvičení. Jana ví, že sama má smysluplnou práci, milující rodinu a stabilní zázemí – ale přesto se v ní začne plíživě usazovat pocit, že dělá něco špatně. Že nestačí. Že její život je nějak méně. Tento pocit nezpůsobila realita – způsobil ho algoritmus.
Proč je tak těžké přestat
Vědomě víme, že Instagram je sestříhaná verze reality. A přesto ten pocit méněcennosti přichází znovu a znovu. Proč? Protože vědomé poznání nestačí k tomu, aby přehlušilo emocionální reakci. Mozek zpracovává vizuální podněty rychleji a intenzivněji než racionální argumenty, a sociální sítě jsou navrženy přesně tak, aby tuto slabinu využívaly.
Platformy jako Instagram jsou záměrně navrženy tak, aby maximalizovaly dobu, kterou na nich trávíme. Systém odměňování prostřednictvím lajků, komentářů a notifikací aktivuje dopaminový systém v mozku – stejný mechanismus, který stojí za závislostí na hazardních hrách nebo sladkém jídle. Nejde o náhodu, jde o záměr. Bývalý prezident Facebooku Sean Parker to v roce 2017 přiznal v rozhovoru pro Axios: „Záměrně jsme zneužívali zranitelnost lidské psychologie."
A tak se dostáváme do situace, kdy nestačí jen říct si: „Budu se méně srovnávat." Je potřeba aktivně měnit návyky, prostředí a způsob, jakým k sociálním sítím přistupujeme.
Jedním z nejúčinnějších kroků je takzvaný digitální detox – vědomé omezení nebo přerušení používání sociálních sítí na určitou dobu. Nemusí jít o dramatické gesto smazání všech účtů. Stačí začít menšími kroky: vypnout notifikace, nastavit si denní časový limit nebo si vyhradit první hodinu po probuzení a poslední hodinu před spaním jako čas bez telefonu. Tyto zdánlivě malé změny mohou mít překvapivě velký vliv na celkovou pohodu.
Důležité je také vědomě pečovat o to, co sledujeme. Algoritmy nám servírují obsah, který generuje reakce – a silné emoce, včetně závisti nebo touhy, jsou přesně tím, co platformy potřebují. Odsledovat účty, které v nás vyvolávají pocity nedostatečnosti, a nahradit je obsahem, který nás inspiruje nebo baví, je jedním z nejpřímočařejších způsobů, jak změnit zážitek ze sociálních sítí. Není to sobecké – je to mentálně hygienické.
Cesta zpět k vlastnímu životu
Přestat se srovnávat s Instagramem neznamená zavrhnout sociální sítě jako takové nebo se stát digitálním poustevníkem. Znamená to změnit vztah k nim – z pasivního konzumenta se stát vědomým uživatelem. A k tomu je potřeba přesunout pozornost zpět k vlastnímu životu, hodnotám a tomu, co nám skutečně přináší radost.
Psychologové v tomto kontextu často hovoří o pojmu „gratitude practice" – záměrném zaměřování pozornosti na to, za co jsme vděční. Výzkumy publikované například v časopise Journal of Positive Psychology ukazují, že pravidelná praxe vděčnosti prokazatelně snižuje míru sociálního srovnávání a zvyšuje celkovou životní spokojenost. Nemusí jít o složité rituály – stačí si každý večer zapsat tři věci, které ten den proběhly dobře.
Stejně důležité je vědomě investovat čas do aktivit, které probíhají mimo obrazovku. Pohyb v přírodě, vaření, ruční práce, setkávání s přáteli tváří v tvář – to vše jsou aktivity, které přinášejí pocit naplnění právě proto, že jsou skutečné a přítomné. Žádný Instagram příspěvek nedokáže zprostředkovat pocit, který přijde po hodině procházky lesem nebo po rozhovoru s blízkým člověkem, který nás skutečně zná.
Stojí za to zamyslet se také nad tím, co nás k sociálním sítím vlastně táhne. Hledáme inspiraci? Zábavu? Spojení s ostatními? Nebo spíše útěk od nudy, úzkosti nebo nepříjemných pocitů? Pokud je Instagram způsobem, jak se vyhnout vlastním emocím, je porovnávání se s ostatními jen symptomem hlubšího vzorce. V takovém případě může být velmi přínosné promluvit si s psychologem nebo terapeutem, kteří mohou pomoci tyto vzorce rozpoznat a změnit.
Velkou roli hraje také prostředí, ve kterém žijeme a tvoříme svoji každodennost. Zdravý životní styl není jen o tom, co jíme nebo jak cvičíme – je to také o tom, jakými podněty krmíme svoji mysl. Vědomý výběr obsahu, který konzumujeme, je stejně důležitý jako vědomý výběr potravin na talíři. Obklopit se věcmi, které nás skutečně těší – ať už jde o knihy, hudbu, přírodu nebo kvalitní produkty, které odrážejí naše hodnoty – vytváří pevnější zázemí pro to, abychom se cítili dobře ve vlastní kůži, bez potřeby porovnávat se s někým na obrazovce.
Jak řekl spisovatel a filozof Alain de Botton: „Kdo srovnává, trpí." A i když je tato myšlenka stará, v době sociálních sítí nabývá zcela nového rozměru.
Nakonec jde o jednoduchou, ale hlubokou pravdu: náš život se neodehrává na displeji telefonu. Odehrává se v okamžicích, které nesdílíme, ve vztazích, které nepotřebují lajky, a v tiché spokojenosti, která nevyžaduje publikum. Čím dříve se naučíme vracet pozornost právě tam, tím méně místa zbude pro srovnávání s životy, které jsou ze své podstaty vždy jen výřezem, nikdy celým obrazem.
