Příznaky prediabetesu a co s nimi udělat pro zdravější život

Co tělo říká dřív, než přijde cukrovka - příznaky prediabetu, které není radno přehlížet

Cukrovka 2. typu se v posledních desetiletích stala jednou z nejrozšířenějších chronických nemocí moderní doby. Málokdo ale ví, že jí často předchází tiché období, kdy tělo začíná vysílat signály, že něco není v pořádku. Tato fáze, známá jako prediabetes, je nejen varováním, ale i šancí. Šancí zasáhnout – změnit životní styl, přehodnotit jídelníček nebo zapojit více pohybu – a tím zabránit vzniku diabetu. Otázkou je, zda tyto signály poznáme včas.

Prediabetes, česky často označovaný jako "předcukrovka”, je stav, kdy hladina glukózy v krvi dlouhodobě přesahuje normální hodnoty, ale ještě nedosahuje prahu pro diagnózu diabetu 2. typu. Podle odhadů trpí prediabetem až jeden z deseti Čechů, přičemž většina z nich o tom vůbec neví. A právě v tom je ten háček – příznaky bývají natolik nenápadné nebo rozptýlené, že snadno zapadnou mezi každodenní únavu, stres a shon.

Jak poznat prediabetes dřív, než se projeví naplno?

Většina lidí se domnívá, že zvýšená hladina cukru v krvi se musí projevit dramatickými symptomy. Ale realita je jiná. Prediabetes je často tichý, pomalý a nenápadný proces. Přesto existují určité varovné signály, které tělo vysílá – jen je potřeba jim věnovat pozornost.

Jedním z hlavních ukazatelů je dlouhodobá únava bez zjevné příčiny. Pokud člověk i po dostatku spánku cítí vyčerpání nebo se opakovaně potýká s nízkou energií během dne, může se jednat o důsledek kolísající hladiny cukru v krvi. Buňky totiž kvůli inzulínové rezistenci, která je typická pro prediabetes, nejsou schopny správně využívat glukózu jako zdroj energie.

Dalšími příznaky může být časté močení, zvýšený pocit žízně, zhoršující se zrak nebo pomalejší hojení drobných ran. Občas se vyskytují i drobné změny na pokožce – například tmavší zbarvení v oblasti krku, podpaží nebo třísel – což může signalizovat hormonální nerovnováhu spojenou s inzulinovou rezistencí.

Možná vás to překvapí, ale mezi méně známé varovné signály těla patří třeba neobvyklá chuť na sladké nebo pocit hladu hned po jídle, pořádná mozková mlha, časté kvasinkové infekce, a taky nenápadné, zato vytrvalé přibírání – hlavně kolem břicha.

Zatímco jednotlivě se mohou tyto symptomy jevit jako běžné potíže, jejich kombinace by měla být důvodem k zamyšlení – a ideálně i k vyšetření hladiny glukózy v krvi, například tzv. glukózovým tolerančním testem.

Když diagnóza není verdikt, ale příležitost

Představme si 42letou Janu, která pracuje jako účetní a většinu dne tráví u počítače. V posledních měsících si všimla, že se po obědě cítí velmi ospalá, má potíže se soustředěním a přibrala několik kilogramů, přestože její jídelníček se nijak zásadně nezměnil. Po upozornění svého praktického lékaře na výsledky krevních testů se dozvěděla, že má zvýšenou hladinu glukózy nalačno – tedy jasný signál prediabetu. Tato zpráva jí změnila život. Začala se více věnovat pohybu, omezila průmyslově zpracované potraviny, přidala zeleninu a luštěniny do každodenního jídelníčku. O půl roku později byly její hodnoty opět v normě a cítila se plná energie.

Tento příklad ukazuje, že prediabetes není nemoc, ale upozornění – signál, že je třeba něco změnit. Podle Americké diabetes asociace může úprava životního stylu snížit riziko vzniku diabetu až o 58 %. To je víc, než dokážou některé léky.

Co může každý z nás udělat už dnes?

V první řadě je dobré znát své rizikové faktory. Mezi ty nejvýznamnější patří:

• genetická predispozice (pokud má diabetes někdo z blízké rodiny),
• nadváha nebo obezita,
• nedostatek pohybu,
• věk nad 45 let,
• vysoký krevní tlak nebo cholesterol,
• syndrom polycystických ovarií u žen.

Pokud se některý z těchto faktorů týká i vás, není třeba panikařit – naopak. Stále je čas jednat. Významnou roli hraje nejen složení stravy, ale i její pravidelnost a kvalita. Průmyslově zpracované potraviny s vysokým obsahem cukru a jednoduchých sacharidů způsobují prudké výkyvy hladiny glukózy v krvi, které tělo dlouhodobě vyčerpávají. Oproti tomu vyvážený jídelníček s dostatkem vlákniny, bílkovin a zdravých tuků podporuje stabilní hladinu cukru a snižuje chuť na sladké.

Pohyb nemusí znamenat hodiny v posilovně. I pravidelné procházky, jóga nebo tanec mohou být velmi účinné. Klíčem je pravidelnost – i 30 minut denně dokáže výrazně snížit inzulinovou rezistenci.

A konečně, psychická pohoda. Chronický stres zvyšuje hladinu kortizolu, což má přímý vliv na metabolismus cukrů. Praktiky jako meditace, dechová cvičení nebo prosté „vypnutí" od obrazovek mohou mít nečekaný přínos.

Prediabetes a udržitelný životní styl – jak spolu souvisejí?

Možná vás překvapí, že prevence prediabetu jde ruku v ruce s udržitelným životním stylem. Konzumace lokálních, čerstvých a minimálně zpracovaných potravin nejen prospívá zdraví, ale i planetě. Omezením průmyslově vyráběných sladkostí a instantních pokrmů snižujeme nejen příjem škodlivých látek, ale i množství odpadu, který po těchto produktech zůstává.

Podobně je to s pohybem – místo jízdy autem krátké úseky obejít pěšky nebo na kole. Tělo se rozhýbe, emise klesnou. Malé změny ve zvycích tak mohou mít velký dopad. Jak říká známý lékař a popularizátor zdravého životního stylu MUDr. Jan Vojáček: „Naše zdraví je každodenním výsledkem našich rozhodnutí." A prediabetes je jedním z těch signálů, kdy máme ještě šanci rozhodovat.

V dnešní době, kdy jsme neustále obklopeni rychlým občerstvením, sedavým zaměstnáním a digitálním světem, je snadné přehlédnout, jak se postupně mění naše tělo. Ale právě včasné rozpoznání drobných příznaků může být rozdílem mezi zdravím a celoživotní léčbou. Prediabetes není konec, ale výzva – a někdy i začátek cesty k lepšímu, vědomějšímu životu.