Braxton Hicks kontrakce a jak je rozeznat od porodních
Těhotenství přináší celou řadu tělesných změn, které mohou být pro nastávající maminky matoucí, a to zvláště pokud se jedná o první zkušenost s čekáním na miminko. Jedním z nejčastějších zdrojů nejistoty jsou tzv. Braxton Hicks kontrakce – stahy dělohy, které mnohé ženy zažívají v průběhu těhotenství, ale ne vždy vědí, co přesně znamenají a zda mají důvod k obavám. Pojďme se na tuto běžnou, ale často nepochopenou součást těhotenství podívat zblízka.
Název těchto kontrakcí pochází od britského gynekologa Johna Braxtona Hickse, který je popsal již v roce 1872. Přestože tedy jde o jev známý více než 150 let, stále patří k těm aspektům těhotenství, o nichž panuje mezi ženami řada mýtů a nedorozumění. Braxton Hicks kontrakce jsou ve své podstatě nepravidelné stahy děložní svaloviny, které nemají za cíl vyvolat porod – fungují spíše jako jakýsi „trénink" pro dělohu, která se připravuje na skutečnou práci, jež ji čeká při porodu.
Vyzkoušejte naše přírodní produkty
Jak Braxton Hicks kontrakce vlastně fungují?
Děloha je svalový orgán, a stejně jako každý jiný sval v těle potřebuje pravidelné procvičování. Právě k tomu slouží Braxton Hicks kontrakce – tělo si doslova zkouší, jak bude celý proces porodu jednou probíhat. Tyto stahy se mohou objevit již od druhého trimestru, tedy přibližně od 20. týdne těhotenství, i když mnoho žen si jich nevšimne nebo je nepociťuje vůbec. Naopak jiné ženy je vnímají poměrně intenzivně, zejména v pozdějším těhotenství, kdy se blíží termín porodu.
Fyzicky se Braxton Hicks kontrakce projevují jako náhlé zpevnění nebo stažení břicha, které trvá obvykle mezi 30 sekundami a dvěma minutami. Břicho může být na dotek tvrdé jako míč, ale celý pocit je spíše nepříjemný než bolestivý. Ženy je popisují různě – někdy jako tlak v podbřišku, jindy jako pocit, že se miminko „schovává" nebo mění polohu, nebo dokonce jako mírné menstruační křeče. Důležité je, že po odeznění stahy zcela vymizí a žena se cítí naprosto normálně.
Co tyto kontrakce spouští? Odborníci identifikovali několik typických spouštěčů. Patří mezi ně dehydratace, fyzická aktivita, plný močový měchýř, pohyby miminka v děloze nebo dokonce dotek na břicho. Zajímavé je, že se Braxton Hicks kontrakce mohou objevit i po sexuálním styku, protože oxytocin uvolňovaný během orgasmu může stimulovat děložní svalovinu. Pokud žena zpozoruje, že se stahy opakují po určité aktivitě, stačí si odpočinout, vypít sklenici vody a sledovat, zda odezní.
Představme si konkrétní situaci: Jana je ve 32. týdnu těhotenství a celý den strávila nakupováním výbavy pro miminko. Odpoledne si všimla, že jí břicho nepravidelně tuhne a cítí nepříjemný tlak. Po návratu domů si lehla, vypila velkou sklenici vody a za chvíli vše pominulo. Právě takový průběh je pro Braxton Hicks kontrakce typický – reagují na únavu a nedostatečný příjem tekutin a ustoupí po odpočinku.
Jak rozlišit Braxton Hicks kontrakce od skutečného porodu?
Toto je otázka, která trápí snad každou těhotnou ženu. A není divu – záměna tzv. falešného porodu za ten skutečný může být stresující jak pro nastávající maminku, tak pro celou rodinu. Naštěstí existuje několik spolehlivých způsobů, jak tyto dva stavy od sebe odlišit.
Klíčovým rozdílem je pravidelnost a intenzita. Braxton Hicks kontrakce jsou nepravidelné – přicházejí a odcházejí bez jasného vzorce, jejich intenzita se nemění a s časem se nezhoršují. Skutečné porodní kontrakce naopak přicházejí v pravidelných intervalech, které se postupně zkracují, a jejich síla narůstá. Porodní kontrakce jsou navíc typicky bolestivější a bolest vyzařuje z oblasti zad do podbřišku nebo do stehen – podobně jako velmi intenzivní menstruační křeče.
Dalším důležitým ukazatelem je reakce na pohyb a polohu těla. Braxton Hicks kontrakce obvykle ustoupí, pokud žena změní polohu – vstane, pokud seděla, nebo si lehne, pokud stála. Skutečné porodní kontrakce tímto způsobem neovlivníte – přetrvávají bez ohledu na to, co děláte. Podobně platí, že Braxton Hicks kontrakce odezní po vypití vody nebo teplého nápoje, zatímco skutečný porod se tímto způsobem zastavit nedá.
Světová zdravotnická organizace i odborné gynekologické společnosti doporučují, aby ženy sledovaly tzv. „pravidlo 5-1-1": pokud kontrakce přicházejí každých 5 minut, trvají alespoň 1 minutu a tento vzorec trvá déle než 1 hodinu, je čas zavolat lékaře nebo porodnici. Více informací o průběhu těhotenství a rozpoznání příznaků porodu nabízí například web Světové zdravotnické organizace.
Existují také situace, kdy je třeba vyhledat lékařskou pomoc bez ohledu na to, zda jde o Braxton Hicks kontrakce nebo skutečný porod. Pokud jsou stahy doprovázeny krvácením, odtokem plodové vody, silnou bolestí nebo poklesem pohybů miminka, je nutné okamžitě kontaktovat lékaře. Stejně tak by pozornost měly věnovat ženy, u nichž se výraznější kontrakce objeví před 37. týdnem těhotenství, protože by mohlo jít o příznaky předčasného porodu.
Jak se říká mezi porodními asistentkami: „Tělo ví, co dělá – naším úkolem je mu naslouchat a rozumět jeho signálům." A právě porozumění rozdílu mezi přípravnými a skutečnými porodními stahy je jedním z nejdůležitějších kroků k tomu, aby se žena cítila v těhotenství sebejistě a klidně.
Mnohé ženy se ptají, zda Braxton Hicks kontrakce nějak ovlivňují miminko. Odpověď je uklidňující – tyto stahy jsou pro dítě zcela bezpečné a nijak ho neohrožují. Naopak, někteří odborníci se domnívají, že mohou přispívat k lepšímu prokrvení placenty a tím i k lepšímu zásobování plodu živinami a kyslíkem. Nejde tedy o nic, čeho by se nastávající maminky měly obávat, pokud kontrakce splňují popsané charakteristiky nepravidelnosti a mírnosti.
Co se týče frekvence, Braxton Hicks kontrakce jsou v pozdním těhotenství zcela normální a jejich výskyt může být i několikrát denně. Pokud žena pociťuje více než čtyři až šest kontrakcí za hodinu, nebo pokud jsou stahy bolestivé, je vždy lepší situaci konzultovat s lékařem nebo porodní asistentkou. Není třeba se stydět za to, že zavolá na porodnici „zbytečně" – zdravotnický personál je na takové dotazy zvyklý a vždy raději odpoví na preventivní dotaz, než aby se žena trápila zbytečnými obavami doma.
Zajímavé je také to, že ženy, které již rodily, si Braxton Hicks kontrakcí všímají dříve a intenzivněji než prvorodičky. Děloha, která již prošla porodem, je na tyto signály citlivější a „trénink" může být výraznější. Prvorodičky naopak někdy Braxton Hicks kontrakce vůbec nezaznamenají nebo je přisuzují jiným těhotenským nepohodlím, jako je pohyb miminka nebo napínání vazů.
Jak tedy s Braxton Hicks kontrakcemi co nejlépe žít? Především je důležité udržovat dostatečný pitný režim – dehydratace je jedním z nejčastějších spouštěčů těchto kontrakcí a její prevence je přitom velmi jednoduchá. Doporučuje se vypít alespoň dva litry tekutin denně, přičemž v létě nebo při fyzické aktivitě by měl být příjem tekutin ještě vyšší. Dále pomáhá pravidelný odpočinek, vyhýbání se přílišné fyzické zátěži a relaxační techniky, jako je hluboké dýchání nebo jemná prenatální jóga.
Teplá koupel nebo sprcha může také přinést úlevu při nepříjemných stahy, stejně jako změna polohy těla. Pokud kontrakce přicházejí v noci a brání ve spánku, může pomoci poloha na levém boku, která zlepšuje prokrvení dělohy a celkově snižuje napětí v těle. Některé ženy také oceňují lehkou masáž zad nebo použití hřejivého polštářku na oblast břicha, který pomůže svalům se uvolnit.
Informovanost je v těhotenství klíčová. Ženy, které vědí, co Braxton Hicks kontrakce jsou a jak se projevují, jsou méně náchylné k panickým reakcím a lépe dokáží rozlišit, kdy je situace skutečně vážná. Kvalitní prenatální kurzy, konzultace s porodní asistentkou nebo ověřené online zdroje, jako je například web České gynekologické a porodnické společnosti, mohou v tomto ohledu výrazně pomoci.
Těhotenství je jedinečné období plné změn a nových zkušeností. Braxton Hicks kontrakce jsou jen jednou z mnoha připomínek toho, jak úžasně pracuje lidské tělo při přípravě na jeden z největších životních okamžiků. Místo strachu z neznámého stojí za to tuto část těhotenství přijmout jako přirozený signál, že se tělo pečlivě připravuje na příchod nového života – a to je přece důvod k úsměvu, ne k obavám.
