Žebratka bahenní (Hottonia palustris)

Další názvy: hotonka bahenní, perutník, vodní řebříček, water violet

Žebratka bahenní: zajímavá vodní rostlina s ekologickým a studijním významem

Žebratka bahenní (Hottonia palustris), známá také jako žebratka mokřadní či anglicky water violet, je vytrvalá vodní rostlina z čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Přestože nejde o látku v tradičním chemickém smyslu, je žebratka často zmiňována v ekologických a botanických kontextech kvůli svému významu pro zdraví vodních ekosystémů a indikaci kvality vody. Vzhledem ke svému složení a unikátním schopnostem nachází využití i v ekologických produktech a studiích čistoty vodních biotopů.

Chemické vlastnosti a složení

Jako vyšší rostlina nepatří žebratka bahenní mezi jednotlivé chemické látky, ale obsahuje řadu významných sloučenin. Ve svých pletivech koncentruje chlorofyl, celulózu a řadu sekundárních metabolitů, které mají ochrannou nebo adaptační funkci. Tyto látky zahrnují například flavonoidy, třísloviny nebo organické kyseliny typické pro vodní a mokřadní rostliny.

Žebratka je nenápadná, avšak esteticky působivá rostlina s jemně členěnými listy a nápadnými světle fialovými až růžovými květy. Ve vodě tvoří bohatý porost, přičemž spodní části rostliny jsou ponořené a listy tvoří rozvolněný, peřený vějíř.

Neexistuje CAS číslo pro celou rostlinu jako takovou, protože nejde o čistou chemickou látku. Pokud se ale zkoumají jednotlivé extrakty nebo metabolity, jsou vedeny samostatně.

Využití a aplikace žebratky

Přestože žebratka bahenní nemá přímé uplatnění ve farmaceutické či chemické výrobě jako izolovaná sloučenina, nachází své místo v ekologii, vodohospodářství a přírodní kosmetice. Ve studiích kvality vody slouží jako tzv. bioindikátor – tedy organismus, který svou přítomností či absencí signalizuje stav prostředí. Citlivost žebratky na znečištění dusíkatými látkami nebo těžkými kovy ji předurčuje pro monitorování eutrofizace nebo znečištění rybníků a toků.

Objevuje se také v přírodních čisticích systémech, jako jsou kořenové čistírny odpadních vod. Díky své schopnosti absorbovat některé nutrienty a lehké toxiny přispívá ke zlepšení mikroklimatu a kvality vody.

V oblasti přírodní kosmetiky a ekologických produktů se částí rostlin občas využívá jako extrakt s mírným adstringentním účinkem nebo ve směsích bylinných výluhů pro koupelové soli či přírodní mýdla. O této rostlině píše například článek na blogu Ferwer.

Přirozený výskyt a pěstování

Žebratka bahenní je původní druh v Evropě a částečně i v západní Asii. V České republice ji nalezneme roztroušeně, především v nížinách a podhorských oblastech – ve stojatých vodách, zavodněných příkopech nebo tůních. Vyžaduje čistou, slabě kyselou až neutrální vodu s dostatkem světla.

Mezi hlavní faktory ovlivňující její výskyt patří dostupnost živin, průhlednost vody a rušení biotopu (např. regulacemi toků, sečením nebo vysušováním mokřadů). Kvůli tomu je na mnoha lokalitách považována za ohrožený nebo ustupující druh. V České republice je chráněna jako silně ohrožená rostlina podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pěstovat se dá ve vhodných podmínkách i v okrasných zahradních jezírkách. Přispívá k estetickému vzhledu a zároveň zlepšuje kvalitu vody – podobně jako jiné ponořené vodní rostliny.

Bezpečnost a ekologie

Žebratka bahenní není toxická pro člověka ani pro většinu živočichů. V přírodě je významnou součástí rovnováhy mokřadních biotopů, protože poskytuje úkryt a potravu pro nežádoucí larvy komárů i pro obojživelníky, ryby a vodní hmyz. Reaguje však citlivě na znečištění pesticidy, dusičnany či těžkými kovy, což ji činí vhodnou pro environmentální sledování a včasnou diagnostiku ekologických problémů.

Díky své schopnosti rychle kolonizovat vodní plochy může v některých podmínkách výrazně ovlivnit dynamiku stanoviště – ať už pozitivně (zlepšení kvality vody), nebo negativně (přílišné zaplevelování menších nádrží).

Z pohledu ekologické bezpečnosti lze říct, že jde o neinvazivní, ale ekologicky velmi citlivý druh, který přispívá k biodiverzitě a stabilitě mokřadních systémů.

Zajímavosti a souvislosti

Žebratka bahenní zaujala botaniky už v 18. století, kdy ji evropské floristické školy začaly poprvé systematicky popisovat. Rod Hottonia byl pojmenován podle francouzského botanika P. Hottona.

Ve viktoriánské Anglii byla žebratka považována za symbol "čisté duše ve vodě", právě kvůli svým světlým květům a prostředí, které vyžaduje. Estetická hodnota květů přispěla k jejímu využití i v přírodní floristice a jako dekorativní prvek přírodních vodních zahrad.

Zajímavostí je, že roste téměř výhradně ve sladkovodních stanovištích – v brakických či solných vodách přežívá jen výjimečně. V některých lokalitách Evropy je předmětem přímé ochrany podle směrnice Evropské unie o stanovištích.

Výzkumy o její ekologické roli, například publikované ve vědeckém časopisu Hydrobiologia, ukazují značný význam této rostliny pro podporu biodiverzity pobřežních a mokřadních oblastí.

Shrnutí

Žebratka bahenní (Hottonia palustris) je působivá vodní rostlina s významnou ekologickou funkcí. Přestože nejde o klasickou chemickou látku, její chemické složení a přirozené vlastnosti ji činí cenným indikátorem čistoty vody a pomocníkem v přírodních čisticích systémech. Pro svou schopnost zlepšovat kvalitu vodního prostředí a přirozenou krásu si nachází své místo nejen v přírodě, ale i v zahradní architektuře, environmentálním výzkumu a ekologické osvětě.