Zeaxanthin

Další názvy: Zeaxantol

Zeaxanthin: přírodní karotenoid s klíčovou rolí pro lidské oko

Zeaxanthin je žlutě zbarvená látka patřící do skupiny karotenoidů, konkrétně xantofylů. Tento pigment je známý pro své silné antioxidační vlastnosti a pozoruhodnou roli v ochraně zraku. Zeaxanthin, systematicky nazývaný (3R,3′R)-β,β-karoten-3,3′-diol, je blízce příbuzný látce lutein, se kterou často spolupůsobí v lidské sítnici. Jeho anglický název je také zeaxanthin a jeho CAS číslo je 144-68-3.

Chemické vlastnosti

Zeaxanthin má chemický vzorec C40H56O2 a patří mezi kyslíkaté deriváty karotenoidů. Strukturně se jedná o symetrickou molekulu s dvěma hydroxyskupinami, což ji řadí mezi xantofyly – rozdíl oproti čistě uhlovodíkovým karotenům, jako je β-karoten. V čisté podobě jde o oranžově až červeně zbarvený prášek bez výrazného zápachu.

Je nerozpustný ve vodě, ale rozpouští se v tukových rozpouštědlech jako je chloroform či hexan, což odpovídá jeho přirozenému výskytu v tukových strukturách rostlinných a živočišných buněk. Bod tání se pohybuje mezi 215–216 °C. V přírodě se zeaxanthin hojně vyskytuje v rostlinné říši, zvláště v zelené a žluté zelenině, jako je kukuřice, paprika, špenát nebo třeba pomeranče.

Využití a aplikace

Zeaxanthin je cennou bioaktivní látkou používanou především v oblasti výživových doplňků, oftalmologie a potravinářského průmyslu. Jeho hlavní význam spočívá ve schopnosti chránit sítnici oka před poškozením světlem a oxidačním stresem. Spolu s luteinem se koncentruje v tzv. žluté skvrně (makule), která je klíčová pro ostré centrální vidění.

V doplňcích stravy se zeaxanthin často kombinuje s dalšími antioxidanty – zejména vitamínem E, C a zinkem – jako součást komplexní péče o zrak, zejména u populace starší 50 let, která je ohrožena věkem podmíněnou makulární degenerací (VPMD). Studie publikovaná v Archives of Ophthalmology potvrzuje, že pravidelný příjem luteinu a zeaxanthinu je spojen s nižším rizikem vývoje této choroby.

Kromě zdravotních doplňků se zeaxanthin používá jako barvivo v potravinářském průmyslu, kde je evidován pod kódem E161h. Využívá se k obarvení margarínů, sýrů, nápojů nebo cukrovinek. Díky stabilitě v olejovém médiu je vhodný do produktů s vyšším obsahem tuků.

Přirozený výskyt a výroba

Zeaxanthin je sekundární metabolit rostlin produkovaný v rámci jejich ochrany před nadměrným zářením a oxidačním stresem. V přírodním prostředí se vyskytuje v mnoha druzích zeleniny a ovoce – obzvláště vysoký obsah má žlutá kukuřice, červené papriky, kiwi a listová zelenina. Významným přírodním zdrojem je i vaječný žloutek u volně chovaných slepic, kde jeho koncentrace závisí na zbarvení krmiva.

Výroba zeaxanthinu pro průmyslové účely probíhá hlavně dvěma způsoby: extrakcí z přírodních zdrojů (např. z květů měsíčku lékařského) nebo fermentací pomocí mikroorganismů, jako je Blakeslea trispora. Moderní biotechnologie umožňují efektivní produkci s vysokou čistotou, čímž se zeaxanthin stává komerčně dostupným ve velkém měřítku. Vzhledem k jeho přírodnímu původu je oblíbený zejména mezi zastánci čistých a ekologických produktů, jak uvádí např. článek na Ferwer Blogu o přírodní kosmetice a antioxidantech.

Bezpečnost a ekologie

Zeaxanthin je považován za bezpečný pro lidské zdraví i životní prostředí. Jako přirozeně se vyskytující sloučenina v potravinách byl důkladně studován a schválen regulačními orgány, včetně Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který potvrzuje jeho netoxicitu i při vyšších denních dávkách. Ve srovnání s jinými barvivy nebo antioxidanty má zeaxanthin velmi dobrou biologickou snášenlivost a nespouští alergické reakce.

Ekologicky je jeho produkce nezatěžující, zejména v případě přirozené extrakce a mikrobiální biosyntézy. Nevyžaduje použití těžkých chemikálií ani vysokých teplot, což jej činí šetrným i z hlediska udržitelného zemědělství nebo výroby doplňků stravy.

Zajímavosti nebo souvislosti

Možná si neuvědomujeme, že se zeaxanthinem setkáváme téměř denně. Je přítomen ve žloutcích vajec, kde nejen ovlivňuje barvu, ale i nutriční kvalitu. U kuřat chovaných na volném výběhu je tento pigment výsledkem pestré rostlinné stravy.

Zajímavé je, že lidské tělo si nedokáže zeaxanthin syntetizovat samo, a proto je nutné jej přijímat v potravě. Nedostatek této látky se může dlouhodobě projevit únavou očí, zhoršeným viděním a zvýšeným rizikem degenerace sítnice. Obliba potravinových doplňků obsahujících lutein a zeaxanthin proto stále stoupá, zejména mezi seniory a lidmi pracujícími s obrazovkami.

Historie objevu zeaxanthinu sahá až do 19. století, kde byl poprvé izolován z kukuřičného zrna. Jeho název skutečně pochází z latinského názvu této rostliny – Zea mays. Teprve moderní výzkum v oblasti oftalmologie však definitivně potvrdil jeho klíčový význam pro ochranu zraku.

Shrnutí / závěr

Zeaxanthin je významný přírodní karotenoid s řadou pozitivních účinků na lidské zdraví, zejména v souvislosti s ochranou zraku. Díky svým antioxidačním vlastnostem nachází uplatnění nejen ve výživových doplňcích, ale i jako přírodní barvivo.

Jeho bezpečnost, biologická dostupnost a široká přítomnost v potravinách z něj činí cennou složku nejen pro zdravý životní styl, ale i udržitelnou a šetrnou volbu pro potravinářský a farmaceutický průmysl.