Třemdava bílá (Dictamnus albus)

Další názvy: dyptam obecný, diptam, třemdava jasanovitá, třemdava bílá, bílý kořen, Dictamus fraxinella, Fraxinella dictamus

Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)

Třemdava bílá: aromatická rostlina s chemickým tajemstvím

Třemdava bílá (Dictamnus albus) je výrazná aromatická bylina z čeledi routovitých (Rutaceae), která je zajímavá nejen svým vzhledem a vůní, ale i bohatým chemickým složením. Tato rostlina je známá pod různými názvy, jako je hořící keř, diktam nebo popelivka bílá. Ve světě vědy i tradičního bylinářství si získala pozornost díky produkci těkavých olejů a biologicky aktivních látek, které působí na lidský organismus i na okolní prostředí.

Chemické vlastnosti

Hlavními chemickými složkami obsaženými v třemdavě bílé jsou těkavé esenciální oleje, kumariny, alkaloidy, flavonoidy a triterpenoidy. V rostlině byly identifikovány i specifické bioaktivní látky jako diktamnolakton, obsažený zejména v kořeni, a furanokumariny jako psoralen a bergapten, které mají schopnost ovlivňovat fotosenzitivitu pokožky.

Dictamnus albus neobsahuje jednu konkrétní převládající „látku" se samostatným CAS číslem jako syntetické chemikálie, protože jde o komplexní směs přírodních sloučenin. Například:

Bergapten (5-methoxypsoralen), jeden z hlavních furanokumarinů, má CAS číslo 484-20-8.
Diktamnolakton je méně dobře charakterizovaná látka, ale patří do skupiny laktonů se sedativními účinky.

Třemdava charakteristicky voní po citrusových plodech a její nápadné bílé až světle růžové květy tvoří vzpřímená květenství. Rostlina je bylinná, dosahuje výšky až 1 metru a produkuje v horkém létě silně těkavé silice, které mohou za určitých podmínek samovzplanout – odtud pochází název „hořící keř".

Využití a aplikace

Chemické látky obsažené v třemdavě bílé našly uplatnění v několika oblastech lidské činnosti.

Ve farmacii se její kořen a nať tradičně využívá v lidovém léčitelství – například jako žaludeční tonikum nebo při poruchách trávení a menstruace. Díky obsahu furanokumarinů však vyžaduje velmi opatrné použití, protože může způsobit zvýšenou citlivost na sluneční záření. Navíc byly zkoumány i její antimikrobiální a antifungální účinky, jak uvádí například článek ve vědeckém časopise Pharmaceutical Biology.

V kosmetice a aromaterapii si rostlina našla místo jako složka přírodních parfémů a éterických olejů – právě díky své výrazně citrusové a svěží vůni. Některé z látek získaných destilací nadzemní části rostliny se používají jako fixační a aromatizační složky.

Třemdava se zmiňuje také v souvislosti s přírodními přípravky pro domácnost. Například přírodní čisticí prostředky a repelenty využívají rostlinné extrakty s obsahem těchto aromatických olejů, jak popisuje článek na blogu Ferwer.cz.

Přirozený výskyt a výroba

Třemdava bílá přirozeně roste v teplejších oblastech Evropy a západní Asie, včetně jižní Moravy. Obvykle ji najdeme na slunných stráních, v lesních lemech a křovinách, kde preferuje vápenité půdy.

Její chemicky aktivní složky nejsou běžně vyráběny synteticky, ale získávají se především extrakcí ze sušené rostliny – nejčastěji pomocí parní destilace pro získání esenciálních olejů. Hlavním orgánem pro sběr účinných látek bývá kořen, jehož kvalita přímo ovlivňuje obsah diktamnolaktonu.

Bezpečnost a ekologie

Z hlediska bezpečnosti je nutné s třemdavou zacházet opatrně. Při kontaktu s rostlinou během slunečného počasí může dojít k fotodermatitidě, což je podráždění kůže způsobené furanokumariny. Citliví jedinci by se měli vyvarovat manipulace zejména s čerstvými částmi rostliny.

Přestože jde o přírodní látky, některé složky jako bergapten nebo psoralen mohou být toxické ve větších dávkách. Z toho důvodu je doporučováno konzumovat přípravky z třemdavy pouze pod odborným dohledem, pokud vůbec.

Ekologicky je příznivé, že se jedná o endemickou rostlinu evropského regionu, která je chráněná a není běžně pěstována pro masovou produkci. Na druhou stranu je důležité chránit její přirozené biotopy, protože je u nás řazena mezi zákonem chráněné druhy.

Zajímavosti a souvislosti

Třemdava bílá si vysloužila přezdívku „hořící keř" kvůli schopnosti v parném létě uvolňovat tolik těkavých látek, že může vznítit plamenem při přiblížení otevřeného ohně – aniž by samotná rostlina shořela. Tento jev inspiroval i biblický příběh o Mojžíšovi a hořícím keři.

Z botanického hlediska je blízce příbuzná s citrusy, což vysvětluje i vysoký obsah aromatických terpenických látek v její silici. Některé výzkumy se zabývaly její genetickou příbuzností a využily ji jako model pro studium biosyntézy furanokumarinů, jak prokázala publikace v časopise BMC Genomics.

Ve středověku byla třemdava součástí lékopisů a připisovaly se jí téměř mystické schopnosti – údajně měla působit proti malomocenství a jedovatým kousnutím.

Shrnutí

Třemdava bílá (Dictamnus albus) je nejen esteticky zajímavou rostlinou evropské přírody, ale i chemicky bohatým přírodním zdrojem, jehož esenciální oleje a bioaktivní látky si našly uplatnění ve farmacii, kosmetice i přírodní domácnosti. Díky své schopnosti ovlivňovat prostředí působí jako fascinující spojení mezi chemií a biologií. Vzhledem k jejím vlastnostem a účinkům si však zaslouží úctu a opatrnost při jakémkoliv kontaktu.