Tis červený (Taxus baccata)

Další názvy: Taxus communis

Tis červený: toxická krása a přírodní zdroj významných alkaloidů

Tis červený (Taxus baccata), známý také jako evropský tis nebo anglicky European Yew, je stálezelený jehličnatý strom s výraznými červenými plody a bohatou chemickou složkou. Jde o rostlinu z čeledi tisovité (Taxaceae), charakteristickou vysokým obsahem alkaloidů, zejména taxinů, a cenného diterpenoidu paclitaxelu (známého také jako taxol). Tato látka je mimořádně významná ve farmaceutickém průmyslu, především v oblasti onkologie. Přestože je tis červený krásnou součástí parků a zahrad, téměř celá rostlina – s výjimkou dužnatých míšků plodů – je pro člověka i zvířata prudce jedovatá.

Chemické vlastnosti

Z hlediska chemie je pro tis červený nejzajímavější právě obsahem diterpenoidních sloučenin, mezi které patří především paclitaxel (systematický název: (2α,4α,5β,7β,10β,13α)-4,10-bis(acetyloxy)-13-{[(2R,3S)-3-(benzoylamino)-2-hydroxy-3-phenylpropanoyl]oxy}-1,7-dihydroxy-9-oxo-5,20-epoxytax-11-en-2-yl-benzoát). Jeho molekulární vzorec je C47H51NO14 a CAS číslo 33069-62-4. Tato látka je bezbarvá až slabě nažloutlá krystalická pevná látka, prakticky nerozpustná ve vodě, rozpustná v dichlormethanu a ethanolu.

Další významné sloučeniny obsažené v tisu zahrnují taxiny A a B – velmi toxické alkaloidy ovlivňující srdeční činnost. Tyto alkaloidy působí jako blokátory sodíkových a vápníkových kanálků myokardu, což může vést až k zástavě srdce.

Sám strom je sytě zelený, listy jsou jehlicovité a plody mají jasně červený míšek obklopující tmavé semeno. Tisové listy ani semena nemají výraznou vůni, ale jejich konzumace může být smrtelná.

Využití a aplikace

Hlavní využití tisového extraktu spočívá v medicíně, zejména v oblasti onkologické léčby. Paclitaxel je v současnosti široce používané cytostatikum, které inhibuje buněčné dělení tím, že stabilizuje mikrotubuly a znemožňuje tak disociaci dělících struktur. Používá se při léčbě rakoviny prsu, vaječníků, plic a Kaposiho sarkomu. Jeho účinnost byla potvrzena v řadě klinických studií, například podle výzkumu publikovaného National Cancer Institute.

Ve farmaceutickém průmyslu se paclitaxel původně získával pouze z tisu, což neslo ekologická rizika, neboť pro výrobu léčivé dávky bylo třeba pokácet velké množství stromů. Dnes se využívá částečně syntetická varianta, která vychází z prekurzoru 10-deacetylbaccatinu III, získávaného z tisových jehlic.

Kromě farmacie se tis využívá i v zahradnictví jako okrasná dřevina – jeho hustá koruna a trvanlivost mu zajistily místo v mnoha parcích, hřbitovech či živých plotech. Dřevo tisu je tvrdé, pružné a má typickou narůžovělou barvu, což se dříve využívalo například k výrobě luků nebo vyřezávaných dekorativních předmětů.

Přirozený výskyt a výroba

Tis červený pochází z Evropy, severní Afriky a jihozápadní Asie. Roste nejčastěji ve stinných, vlhkých lesích a je pomalu rostoucím stromem, který se může dožít i více než 2000 let. Používá se buď extrakce přímo z mladých výhonků taxusu nebo pěstování tkáňových kultur. Moderní farmaceutické společnosti spoléhají na polosyntetickou cestu výroby paclitaxelu – například přes semisyntézu z látek izolovaných z jiných druhů tisu, jako je Taxus brevifolia nebo Taxus wallichiana.

Ekologicky odpovědným přístupem je také využívání tkáňových kultur buňky tisu, které umožňují produkci paclitaxelu ve fermentorech bez nutnosti ničit vzrostlé stromy. Tento způsob výroby byl popsán například v odborných článcích Elsevieru, kde se rozebírá efektivita biotechnologií v získávání sekundárních metabolitů z rostlinných buněk.

Bezpečnost a ekologie

Z hlediska bezpečnosti je tis červený prudce jedovatý. Smrtelná dávka pro dítě se může pohybovat již v jednotkách plodů nebo jehlic. Taxiny obsažené v listech a semenech narušují vedení srdečních impulzů, což vede k bradykardii, hypotenzím až k zástavě srdce. Otrava tisem je nebezpečná také proto, že příznaky nastupují nenápadně – například nevolnost, závratě, zmatenost – a následky mohou být tragické.

Všechny části rostliny kromě dužnatého míšku (arilu) jsou toxické. Tis je smrtelný pro koně, skot i domestikovaná zvířata. Jeho přítomnost ve veřejných parcích vyžaduje značnou opatrnost a informovanost.

Co se týče ekologie, samotný strom není invazivní ani škodlivý vůči prostředí, naopak mnohdy slouží jako útočiště ptákům i hmyzu. Výroba taxanů však historicky vedla k nadměrnému kácení tisů, což vyvolalo obavy o udržitelnost. Dnes se proto hledají šetrnější způsoby zpracování, například prostřednictvím bioreaktorové kultivace nebo ekologické sklizně. V této oblasti existuje také zvýšený zájem o rostlinnou udržitelnost, která podporuje šetrné získávání přírodních složek.

Zajímavosti a souvislosti

Tis červený se objevuje nejen v přírodní medicíně, ale i v mytologii a historii. Ve starověkých kulturách byl považován za strom smrti i nesmrtelnosti – jeho dlouhověkost a jedovatost mu propůjčily mysteriózní status. Ve starořecké mytologii byl spojován s bohyní Hekaté a ve středověku se jeho větve používaly na ochranu před zlem.

Jedním z nejstarších žijících tisů v Evropě je tzv. Fortingall Yew ve Skotsku, jehož stáří se odhaduje až na 5000 let. Tis zanechal nesmazatelnou ekologickou i kulturní stopu – jeho role při výrobě slavného chemoterapeutika paclitaxelu z něj dělá unikátní spojení mezi tradiční přírodou a moderní vědou.

Shrnutí

Tis červený (Taxus baccata) je výjimečný strom s temnou krásou a obrovským potenciálem. Navzdory své jedovatosti je ceněný pro obsah účinných látek – především paclitaxelu –, které vedly ke vzniku významných léků proti rakovině. Díky pokroku ve vědě dnes umíme tyto cenné sloučeniny získávat šetrně a udržitelně. Tis tak zůstává důležitou součástí nejen botanických zahrad, ale i moderní medicíny.