Sorbic acid

Další názvy: Kyselina sorbová, E200

Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)

Sorbic acid: přírodní konzervant s širokým využitím

Sorbic acid, česky kyselina sorbová, je organická sloučenina hojně využívaná jako přírodní konzervant v potravinářství, kosmetice i farmacii. Tato nenasycená monokarboxylová kyselina patří do skupiny mastných kyselin a pro svou účinnost proti mikrobiálnímu růstu si získala klíčové místo v ochraně spotřebních produktů. Z chemického hlediska je známá také pod systematickým názvem (2E,4E)-hexa-2,4-dienová kyselina a v mezinárodní databázi chemikálií má CAS číslo 110-44-1.

Chemické vlastnosti

Kyselina sorbová má chemický vzorec C₆H₈O₂ a od přírody se jedná o bezbarvou až bílou, krystalickou látku. Její molekula obsahuje dvě konjugované dvojnásobné vazby, což jí propůjčuje reaktivitu vůči oxidaci a mikroorganismům. Taje při teplotě kolem 135 °C a její bod varu (při rozkladu) je přibližně 228 °C. Je slabě rozpustná ve vodě (asi 1,6 g/l při 20 °C), avšak dobře rozpustná v ethanolu a tucích, což usnadňuje její aplikaci v širokém spektru produktů.

Kyselina sorbová nemá výraznou vůni, což je důležité při použití v potravinách nebo kosmetice – nezmění totiž organoleptické vlastnosti konečného výrobku. Ačkoli byla poprvé izolována z přírodního zdroje (plodů jeřábu – Sorbus aucuparia), dnes je vyráběna zejména synteticky.

Využití a aplikace

Hlavní důvod, proč se sorbic acid široce používá, je její výrazný antimikrobiální účinek. Účinně inhibuje růst plísní, kvasinek i některých bakterií, a to dokonce již v nízkých koncentracích. V této roli se uplatňuje především jako potravinářský konzervant, kde je označována jako přídatná látka E200.

V potravinářství je kyselina sorbová hojně využívána při výrobě sýrů, pečiva, fermentovaných nápojů, ovocných džusů nebo sušeného ovoce. Díky své schopnosti prodlužovat trvanlivost bez výrazné změny chuti či vůně produktu je preferovanou volbou i pro výrobce veganských a ekologických potravin, jak vyplývá z přehledu v blogovém článku Ferwer o ekologických přísadách.

V kosmetickém průmyslu bývá přidávána do krémů, šamponů či dekorativní kosmetiky, kde chrání před kontaminací a degradací. Ve farmacii pak slouží k uchování tekutých i polotuhých léčiv, zejména sirupů a mastí.

Další oblastí použití je obalový průmysl, kde se využívá k nátěrům prodlužujícím životnost potravin nebo jako součást antimikrobiálních povrchových úprav.

Přirozený výskyt a výroba

Přestože je dnes kyselina sorbová převážně syntetizována, její první izolace proběhla již v roce 1859 právě z bobulí jeřábu ptačího, jejichž latinský název je Sorbus aucuparia – odtud tedy pochází její název.

Výroba sorbic acid probíhá nejčastěji průmyslovou reakcí ketenkondenzace mezi kyselinou krotonovou a malonaldehydem. Tento proces poskytuje dostatečně velké množství látky pro globální použití, přičemž výsledná látka je chemicky identická s přirozeným originálem.

Díky tomu je kyselina sorbová považována nejen za vysoce účinný, ale i "přírodní" konzervant – dokáže nahradit syntetické konzervanty typu benzoát sodný (E211) či sorban draselný (E202).

Bezpečnost a ekologie

Sorbová kyselina patří mezi ty látky, o kterých se dá říct, že jsou ve světě potravin považované za poměrně bezpečné – a to i dlouhodobě. Její toxicita je velmi nízká a tělo si s ní umí snadno poradit, protože ji při běžném provozu jednoduše přemění na vodu a oxid uhličitý, tedy látky, které známe a které pro nás nejsou nijak škodlivé. Klíčové je ale samozřejmě to, že všechno má své meze – a právě proto hrají roli schválené dávky, které určují, kolik je ještě v pohodě a co už ne. Dobrou zprávou je, že v rámci těchto stanovených limitů není sorbová kyselina pro lidské zdraví nebezpečná, a to už potvrdilo i několik nezávislých přezkumů ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který se právě konzervanty a jejich dopadem na organismus pravidelně zabývá. Takže pokud si občas přečteš složení na etiketě a narazíš na sorbovou kyselinu, není hned důvod k panice – spíš naopak.

Vzhledem k tomu, že kyselina sorbová snadno degraduje a nezanechává toxické rezidua, je považována i za šetrnou k životnímu prostředí. Nepředstavuje vážné riziko pro vodní organismy ani nezvyšuje ekologickou toxicitu produktů, do kterých je přidávána.

Jediné možné riziko nastává u citlivých jedinců – při vyšších koncentracích může vyvolat mírné podráždění kůže nebo očí, což je však vzácné a závislé na konkrétní aplikaci.

Zajímavosti a souvislosti

Jedním z důvodů, proč se kyselina sorbová stala tak populární, je její kombinace efektivního antimikrobiálního účinku a příznivého profilu bezpečnosti. Na rozdíl od jiných konzervantů nepůsobí karcinogenně a nereaguje s dusitany, čímž se zamezuje tvorbě rizikových nitrosaminů.

V běžném životě se s ní setkáváme denně – například v sýrových pomazánkách, trvanlivých koláčích nebo ovocných jogurtech. Specifikem je dokonce i možnost její aplikace do obalových fólií, kde zpomaluje kontaminaci potravin i zvenčí.

Z hlediska historie chemie je zajímavé, že její izolace z jeřabin proběhla v 19. století, kdy ještě neexistovala běžná instrumentální analytika. Objev tak přispěl ke zrodu celé třídy přírodních konzervantů, které dnes nahrazují syntetické sloučeniny v tzv. „clean label" produktech – tedy potravinách bez umělých aditiv.

Shrnutí

Kyselina sorbová (sorbic acid) představuje efektivní, bezpečné a ekologicky šetrné řešení konzervace produktů v potravinářství, kosmetice i farmacii. Díky svému původu a širokým možnostem použití patří mezi nejčastější a nejlépe přijímané konzervanty moderního průmyslu. Její jednoduchá molekula dokazuje, že účinnost a šetrnost mohou jít ruku v ruce.