Sacharin
Další názvy: Sodium saccharin, Saccharine, E954
Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)
Co je sacharin a k čemu slouží?
Sacharin je umělé nekalorické sladidlo používané jako náhrada cukru v potravinách a nápojích. Patří mezi sulfonamidy, což je skupina organických sloučenin obsahujících sulfo skupinu (-SO₂NH₂). Tato látka je známá také pod anglickým názvem saccharin nebo systematickým názvem 1,2-benzisothiazol-3(2H)-on 1,1-dioxid. Její CAS číslo je 81-07-2.
Sacharin byl historicky prvním umělým sladidlem a dodnes je hojně využíván díky své několikasetnásobné sladivosti oproti sacharóze. V potravinářském průmyslu se využívá zejména pro výrobu nízkokalorických a dietních produktů, včetně nápojů, žvýkaček, cukrovinek a léků.
Chemické vlastnosti
Sacharin je bílá až bezbarvá krystalická látka s mírně hořkou kovovou pachutí v čisté formě, i když v nízkých koncentracích působí čistě sladce. Jeho chemický vzorec je C₇H₅NO₃S. V molekule je přítomen benzenový kruh navázaný na imidovou skupinu a sulfonylovou skupinu, což zajišťuje vysokou stabilitu látky.
Sacharin je termo- a pH stabilní, což znamená, že si zachovává svou strukturu i při vyšších teplotách a kyselém/slabě zásaditém pH. Tato vlastnost je klíčová pro použití v pečení a konzervovaných potravinách. Není rozpustný v tucích a ve vodě je rozpustný jen omezeně, proto se často používá ve formě sodné soli (sodium saccharin), která má lepší rozpustnost.
V přírodě se sacharin nevyskytuje přirozeně – jedná se o čistě syntetickou látku vytvořenou laboratorně.
Využití a aplikace
Největší uplatnění nachází sacharin v potravinářství, kde slouží jako sladidlo bez kalorií. Je ideálním řešením pro diabetiky, osoby na redukčních dietách nebo spotřebitele hledající alternativy k běžnému cukru. Často bývá kombinován s jinými umělými sladidly (např. cyklamátem, aspartamem nebo sukralózou) pro zvýšení sladivého efektu a zamaskování případné nepříjemné pachuti.
V lékových formách se sacharin přidává zejména pro zlepšení chuti sirupů, žvýkacích tablet a ústních sprejů. Externě jej lze nalézt i v některých kosmetických výrobcích či ústních vodách.
Díky své vysoké stabilitě a zanedbatelným nákladům je častou volbou v levnějších potravinách a ve výživě pro domácí mazlíčky, kde plní funkci sladidla, aniž by zatěžoval zvíře energií či sacharidy.
Přirozený výskyt a výroba
Sacharin byl poprvé syntetizován v roce 1879 chemikem Constantinem Fahlbergem při výzkumu derivátů toluenu. Výroba sacharinu probíhá dnes průmyslově několika způsoby, z nichž nejrozšířenější vychází ze sulfanilamidu nebo fthalimidu.
Zjednodušeně lze popsat syntézu sacharinu jako cyklizační reakci aromatických sloučenin obsahujících sulfonylové a amidové funkční skupiny. Výsledkem je stabilní heterocyklická struktura, která dodává produktu finální sladivý účinek.
Sacharin není produktem přírodních procesů, a proto ho ve volné přírodě nenajdeme. Je zcela vytvořen lidským zásahem, a to obvykle v chemických závodech specializujících se na výrobu potravinářských aditiv.
Bezpečnost a ekologie
Bezpečnost sacharinu byla v minulosti předmětem mnoha diskuzí. Některé studie na laboratorních potkanech v minulosti naznačovaly spojitost mezi vysokými dávkami sacharinu a zvýšeným výskytem karcinomu močového měchýře. Tento efekt byl však později vyhodnocen jako neaplikovatelný na člověka, neboť byl spjatý s fyziologickými zvláštnostmi u potkanů, které u lidí neexistují.
Dnes je sacharin považován za bezpečné sladidlo, schválené k použití institucemi jako Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) či americká FDA. Pro jeho konzumaci byl stanoven ADI (acceptable daily intake) na úrovni 5 mg/kg tělesné hmotnosti denně.
Z ekologického hlediska je sacharin celkem stabilní a nerozkládá se snadno. V odpadních vodách může přetrvávat, ale v malých koncentracích nepředstavuje významné riziko pro životní prostředí. Studie publikovaná v časopise PLOS ONE ale upozorňuje, že reziduální sladidla v odpadních vodách mohou v určitých ekosystémech působit nežádoucími vlivy, například změnou chování vodních organismů.
Zajímavosti a souvislosti
Sacharin se v 20. století velice rychle rozšířil zejména v období válek a ekonomických krizí, kdy byl cukr vzácný či drahý. V USA během druhé světové války byl sacharin široce populární jako levná náhrada cukru, i když v pozdějších letech musel čelit obavám veřejnosti o jeho bezpečnost.
Dnes se sacharin zpravidla nepoužívá jako jediné sladidlo, ale v kombinacích, díky čemuž se eliminuje jeho mírně kovová pachuť. V některých případech sahají výrobci k sacharinu i kvůli jeho schopnosti zvýraznit sladivost jiných látek.
Zajímavostí je, že ačkoliv sacharin již nehraje hlavní roli mezi sladidly jako dříve, v některých oblastech je stále důležitý, například v dietologii, při výrobě léčiv nebo v případě domácích zvířat.
Shrnutí
Sacharin je syntetické umělé sladidlo s dlouhou historií a širokým využitím. Je oblíbený pro svou intenzivní sladivost bez přídavku kalorií a stabilitu v různých chemických podmínkách. Ačkoli byl v minulosti spojován s možnými zdravotními riziky, dnešní výzkumy potvrdily jeho bezpečné použití v běžné konzumaci. Svou roli hraje stále v oblasti potravinářství, farmacii i průmyslové výrobě, a zůstává tak důležitým nástrojem v poskytování alternativ ke klasickému cukru.
Sacharin můžete nalézt v následujících produktech
