Ricinovník (Ricinus communis)

Další názvy: Ricin, Skočec obecný, Ricinus communis seed oil, Castor oil, Gold bond

Ricinovník: více než jen nenápadná rostlina

Ricinovník obecný (Ricinus communis), známý také jako skočec obecný, je rychle rostoucí rostlina z čeledi pryšcovitých. Je ceněna především pro svá semena, z nichž se lisuje výrazně účinný ricinový olej. Přestože je ricinovník znám především v souvislosti se svým toxickým alkaloidem ricinem, jeho semena představují cenný surovinový zdroj v kosmetickém, farmaceutickém i průmyslovém sektoru.

V následujícím článku se podíváme nejen na chemické vlastnosti této rostliny, ale i na její využití, výrobu, potenciální rizika a zajímavosti z běžného i odborného světa. Klíčové spojení ricinovník obecný tak dostává zcela nový rozměr.

Chemické vlastnosti

I když samotný ricinovník (lat. Ricinus communis, anglicky castor bean plant) je botanickou entitou a nikoli samostatnou chemickou látkou, jeho význam spočívá v přítomnosti cenných i nebezpečných složek. Nejvýznamnějším produktem je ricinový olej, jehož hlavní složkou je triglycerid kyseliny ricinolejové (systematicky označovaná jako (R)-12-hydroxy-9-cis-octadecenoová kyselina).

Ricinový olej má hustou, viskózní konzistenci, je bezbarvý až slabě nažloutlý, s mírným zápachem. Je nerozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v alkoholech či éterech. Má vyšší hustotu než většina rostlinných olejů a díky přítomnosti hydroxylové skupiny na uhlíkovém řetězci vykazuje jedinečné chemické vlastnosti, které ho odlišují například od slunečnicového nebo olivového oleje.

Vedle oleje obsahují semena také extrémně toxický protein ricin (CAS číslo: 9009-86-5), který je schopný inhibovat syntézu bílkovin v buňkách a je smrtelný i v dávkách pod 1 mg pro dospělého člověka – což z něj činí jednu z nejtoxičtějších známých látek.

Využití a aplikace

Navzdory riziku spojenému s ricinem nachází ricinovník rozsáhlé využití, zejména díky svému oleji. Ricinový olej je vysoce ceněný ve farmaceutickém, kosmetickém, potravinářském i technickém průmyslu.

V kosmetice se používá jako složka hydratačních krémů, balzámů na rty, řasenek nebo čistících olejů. Díky vysokému obsahu kyseliny ricinolejové má protizánětlivé, antibakteriální a zvláčňující účinky, a je tedy ideálním pomocníkem při péči o suchou pokožku a lámavé vlasy. Na portálu Ferwer.cz je ricinový olej uveden jako jeden z přírodních olejů vhodných pro citlivou a suchou pleť.

Ve farmacii se ricinový olej používá jako laxativum – podporuje pohyblivost střev a usnadňuje vyprazdňování. Je také nosičem aktivních látek v měkkých tobolkách.

V technickém průmyslu je oblíbený pro svou odolnost vůči vysokým teplotám a chemické stálosti. Slouží při výrobě plastů (zejména Nylon 11), barviv, maziv a hydraulických kapalin. Díky svým jedinečným chemickým vlastnostem nenachází snadno nahraditelnou alternativu.

Přirozený výskyt a výroba

Ricinovník pochází z oblasti Afriky (zejména z oblasti Etiopie), ale dnes je již kultivován po celém světě v tropech a subtropech. Daří se mu převážně ve slunných, teplých podmínkách s dobrou půdou.

Semena se sklízejí ručně nebo mechanicky, poté jsou sušena a mechanicky lisována za studena nebo za zvýšené teploty za účelem získání oleje. Pro odstranění ricinu se používají speciální čistící procesy, neboť tento toxin zůstává v koláčích po lisovaní (tzv. ricinových výliscích) a nikdy nesmí proniknout do finální olejové fáze.

Ve výzkumu a průmyslu se zkoumají i syntetické deriváty kyseliny ricinolejové pro pokročilé biodegradovatelné polymery nebo ekologická maziva.

Bezpečnost a ekologie

Ačkoliv ricinový olej je zcela bezpečný pro vnější i vnitřní použití a neobsahuje žádný toxický ricin, samotná semena ricinovníku představují vážné riziko. Čtyři až pět semen může být pro dítě smrtelná dávka. Případy otravy se vyskytly jak u domácích zvířat, tak lidí, často z důvodu neinformovanosti o toxicitě rostliny.

Ekologicky má ricinovník pozitivní dopady – je schopný růst i na méně úrodných půdách a nepodporuje intenzivní zemědělství. Některé zdroje uvádějí, že jeho kořenový systém může pomáhat předcházet erozi půdy, a výzkumy zvažují jeho využití v agrolesnictví.

Zajímavosti a souvislosti

Ricinový olej byl používán již ve starověkém Egyptě – tropická rostlina se objevila i v hrobkách faraonů. V průběhu středověku byl využíván jako léčivo, především díky projímavému účinku.

Zajímavý je i jeho název „ricin" – získal ho kvůli vzhledu semen, která připomínají klíště Ricinus (lat. „ricinus" znamená klíště).

V moderní historii byl ricin zmiňován i v souvislosti s atentátem na bulharského disidenta Georgiho Markova v roce 1978, který byl zabit pomocí deštníku se špičkou obsahující mikrokapsli s ricinem. Tento případ vedl k zařazení ricinu mezi sledované bojové biologické látky.

Shrnutí

Ricinovník obecný je původně tropická rostlina, jejíž semena obsahují jak vysoce účinný, mnohostranně využívaný olej, tak extrémně toxický látku ricin. Díky své různorodosti využití – od kosmetiky přes farmacii až po průmyslové aplikace – se stal nepřehlédnutelným přínosem i výzvou pro chemii i medicínu. Jeho správné zpracování umožňuje podrobně využít jeho potenciál a současně minimalizovat rizika.

Z chemického hlediska představuje ricinovník bohatý zdroj bioaktivních sloučenin s unikátní strukturou. Ať už se s ním setkáte ve složení přírodní řasenky, nebo při čtení historických příběhů, jisté je jedno – Ricinus communis je fascinující rostlina, kterou rozhodně není radno podceňovat.