Pšenice (Wheat)
Další názvy: Triticum vulgare
Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)
Pšenice: cenná surovina a komplexní biochemická látka
Pšenice (latinsky Triticum), známá také pod anglickým názvem wheat, je jednou z nejrozšířenějších obilovin a zároveň chemicky rozmanitou zemědělskou surovinou. Pochází z čeledi lipnicovitých (Poaceae) a její zrna obsahují pestrou směs sacharidů, bílkovin – zejména lepku – a dalších přírodních sloučenin. V roli biochemické látky zaujímá pšenice důležité místo nejen v potravinářství, ale i při výrobě bioplastů, bioethanolu a dalších produktů na bázi biomasy.
Pšenice je nejen základní potravinou pro miliardy lidí, ale i významným biochemickým zdrojem. Díky svému složení a širokému spektru využití si zaslouží podrobnou analýzu z pohledu chemie, technologie i udržitelnosti.
Chemické vlastnosti pšenice
Jelikož se u pšenice nejedná o jednoduchou chemickou látku, ale o komplexní směs přírodních molekul, nelze ji popsat jediným chemickým vzorcem. Hlavními složkami jsou však:
- Sáhodlouhé polysacharidy, především škrob (chemický vzorec (C6H10O5)n)
- Jednoduché a komplexní bílkoviny, zejména glutenin a gliadin (souhrnně označované jako lepek)
- Lipidy, minerální látky, vláknina a antinutriční látky, jako jsou lektiny nebo fytáty
Zrna mají hnědozlatou barvu, suché a tvrdé skupenství, bez specifického výrazného zápachu. Obsah vody se pohybuje mezi 10–14 % v závislosti na typu a způsobu skladování. Pšenice není ve své přirozené formě rozpustná ve vodě, ale její mleté složky – jako jemná mouka – vodou bobtnají.
Kromě základních složek obsahují zrna i další bioaktivní látky, například fenolické kyseliny, tokoferoly (forma vitamínu E) nebo steroly – sloučeniny přispívající ke zdravotním účinkům diet bohatých na celozrnné produkty.
Využití a aplikace
Pšenice má mimořádně široké uplatnění v různých průmyslových a spotřebních oblastech:
1. Potravinářský průmysl
Jednoznačně největší význam má pšenice jako zdroj mouky. Obsah lepku (glutenu) z pšenice dává těstu pružnost a schopnost kynout – naprosto klíčovou vlastnost při výrobě chleba, těstovin a pečiva. Rafinovaná pšeničná mouka se používá v pekařství, cukrářství, ale i jako zahušťovadlo a plnidlo v celé řadě potravin.
Podle [FAO] tvoří pšenice přibližně 20 % všech kalorií spotřebovaných lidstvem.
2. Biotechnologie a chemický průmysl
Hydrolýzou škrobu ze pšenice lze získat glukózový sirup, ethanol či kyselinu mléčnou – suroviny důležité např. pro výrobu biopaliv, bioplastů a fermentačních produktů. Využitelnost pšenice v bioekonomice roste spolu s tlakem na ekologizaci průmyslu.
3. Farmaceutický průmysl
Pšeničný škrob či modifikovaná pšeničná vláknina se používají jako plnidla v tabletách nebo jako nosná látka v kapslích. V některých případech se extrakty z pšeničných klíčků využívají jako antioxidanty v doplňcích stravy.
4. Kosmetika a drogerie
Extrakt z pšeničných klíčků obsahuje vitamín E, lecitin a další antioxidanty, které působí ochranně na pokožku i vlasy. Například Ferwer.cz v blogovém článku o přírodní kosmetice zmiňuje použití pšeničného oleje ve vlasové a pleťové péči.
Přirozený výskyt a výroba
Pšenice je zemědělsky domestikovaná plodina s historií sahající do doby neolitu na Blízkém východě. Dnes se pěstuje na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
Nejvíce pěstovaných forem zahrnuje:
- Pšenici setou (Triticum aestivum): běžný druh pro chléb a těstoviny
- Pšenici tvrdou (Triticum durum): vhodná pro semolinové těstoviny
Výroba pšeničných produktů začíná sklizní, následuje čištění, mletí a případné chemické úpravy mouky či škrobu. Vedlejší produkty – otruby, klíčky a plevy – nacházejí využití v krmivech nebo jako substrát pro fermentaci.
Moderní šlechtění i genetická editace pšenice se zaměřuje na vyšší výnos, nemocem odolné odrůdy i snížení allergenních složek.
Bezpečnost a ekologie
Z hlediska lidského zdraví je pšenice bezpečná pro většinu populace. Přesto se v posledních letech diskutuje o jejím vlivu v souvislosti s:
- Celiakií: autoimunitní reakcí na lepek
- Ne-celiakální glutenovou senzitivitou
- Potenciálním obsahem pesticidů (pokud není pěstována ekologicky)
Ekologický dopad pěstování pšenice závisí na intenzitě zemědělství. Průmyslové agrotechniky mohou zatěžovat půdu a vodní zdroje, zatímco organické způsoby pěstování – jak upozorňuje například blog Ferwer o udržitelném zemědělství – mohou tento dopad výrazně zmírnit.
Biotechnologické využití pšenice jako obnovitelného zdroje uhlíku přispívá k snížení závislosti na fosilních surovinách.
Zajímavosti a souvislosti
- První domestikaci pšenice lidstvo provedlo již před 10 000 lety v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce, a právě tato plodina umožnila vznik první usedlé civilizace.
- Klíčová role pšenice v historii vedla k zavedení výkupních cen obilovin jako regulace trhu již ve starověkém Egyptě.
- Ve výživě sportovců se pšeničné otruby oceňují pro vysoký obsah vlákniny a minerálů.
- Moderní forma pěstování pšenice je jedním z pilířů tzv. zelené revoluce, která v druhé polovině 20. století vedla k výraznému zvýšení produkce potravin ve světě.
Shrnutí
Pšenice je víc než jen základní potrava – je chemicky mnohovrstevnatou surovinou s rozmanitým využitím v potravinářství, průmyslu, bioekonomice i kosmetice. Její složení nabízí cenné živiny, biopolymery a přírodní látky s významnými fyzikálními a biochemickými vlastnostmi.
Díky své dostupnosti, adaptabilitě a potenciálu jako obnovitelné suroviny zůstává pšenice důležitou látkou nejen pro náš každodenní život, ale i pro budoucnost udržitelné výroby a výživy.
Pšenice (Wheat) můžete nalézt v následujících produktech
Energy Bar - Berries
Detail produktu
Pregna-Plan Multivitamin pro těhotné i kojící matky, 60 tablet
Detail produktu
Energy Bar - Apple & Ginger
Detail produktu
Protein 30% peanut&cocolate 50g
Detail produktu
Protein 30% Salty Caramel 50g
Detail produktu