Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)

Další názvy: řeřicha potoční, řeřišnice bílá, zelí svatého Patrika, watercress, Radicula nasturtium, Rorippa nastusrtium-aqaticum

Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)

Potočnice lékařská: vodní rostlina s překvapivým chemickým profilem

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale), známá také pod anglickým názvem watercress, je vytrvalá vodní rostlina patřící do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Patří mezi jedlé léčivé byliny s bohatým chemickým složením a vysokým nutričním obsahem. Díky obsahu bioaktivních látek se o ni dlouhodobě zajímá jak tradiční fytoterapie, tak i moderní farmakologie. Rostlina se někdy zaměňuje s lichořeřišnicí větší (Tropaeolum majus), nicméně jde o zcela odlišné druhy.

Chemické vlastnosti

Potočnice lékařská není izolovaná sloučenina, ale komplexní organismus s řadou biologicky aktivních látek. Mezi nejvýznamnější patří glukonasturtiin (glukosinolát), který je prekurzorem izothiokyanátu fenetylu, dále vitamin C (kyselina askorbová), vitamin K a různé flavonoidy. Chemicky je glukonasturtiin popsán sumárním vzorcem C10H17NO9S2.

Z fyzikálně-chemického hlediska jde o svěže zelenou rostlinu se silně aromatickými lístky, jejichž chuť je štiplavě peprná až hořčicová. Má schopnost růst ve vodě – často se přirozeně vyskytuje v čistých potocích a pramenech – a může dosahovat výšky až 50 cm. Díky vysokému obsahu vody (více než 90 %) je choulostivá na dlouhodobé skladování.

Glukosinoláty, hlavní biologicky aktivní látky, jsou ve vodě rozpustné. Aktivují se hydrolýzou enzymem myrosinázou na ostře ochucené isothiokyanáty, které mají antimikrobiální a protinádorové účinky, jak potvrzují například výsledky publikované v časopise Molecules.

Využití a aplikace

Díky svým zdravotním benefitům a výjimečné chuti nachází potočnice lékařská široké uplatnění v různých oblastech:

V gastronomii se používá především jako salátová bylina nebo k dochucení pokrmů. Její štiplavá chuť připomíná řeřichu nebo křen, což z ní dělá oblíbený prvek ve studené kuchyni.
V přírodní medicíně a fytoterapii se uplatňuje kvůli detoxikačním, diuretickým a antioxidačním účinkům. Doporučuje se např. při jarních očistách organismu.
V kosmetickém průmyslu se extrakty z potočnice přidávají do přípravků pro problematickou pleť, zejména díky přítomnosti sírových sloučenin, které působí antibakteriálně a redukují tvorbu kožního mazu.
Ve farmaceutickém výzkumu probíhá řada studií zaměřených na protizánětlivé a protinádorové vlastnosti isothiokyanátů obsažených v potočnici. Tyto látky jsou perspektivní v oblastech prevence i podpůrné léčby chronických onemocnění.

Na blogu internetového obchodu Ferwer se potočnice řadí mezi tzv. zelené superpotraviny, které přispívají k celkové vitalitě a posilení imunitního systému.

Přirozený výskyt a výroba

Potočnice lékařská je původem z Evropy a Asie, odkud se rozšířila i do Ameriky, kde nyní roste zcela zplaněle. Preferuje vodní stanoviště s tekoucí čistou vodou a dobře snáší mírně zastíněné prostředí. Vyskytuje se v přírodě zejména v jarních a letních měsících.

Pro komerční účely se často pěstuje hydroponicky – ve vodních kulturách pod dohledem kontrolovaného prostředí. Tento způsob zajišťuje vysokou koncentraci bioaktivních složek a eliminuje riziko vstřebávání toxických prvků z volné přírody.

Syntetická produkce izolovaných aktivních látek je možná, avšak pro potřeby potravinářství či bylinné terapie se preferuje využití celé čerstvé rostliny, protože synergický efekt přírodních sloučenin bývá účinnější.

Bezpečnost a ekologie

Potočnice lékařská je obecně považována za bezpečnou k přímé konzumaci, pokud pochází z kontrolovaných zdrojů. Konzumace divoce rostoucích rostlin ale nese určité riziko – mohou být kontaminovány bakteriálně (např. Escherichia coli) nebo chemickými látkami z vody.

Při nadměrné konzumaci může u citlivých osob dojít k podráždění trávicího traktu, a kvůli vysokému obsahu vitaminu K je její užívání nevhodné pro osoby užívající antikoagulancia (např. warfarin). Glukosinoláty mohou být v extrémně vysokých dávkách potenciálně goitrogenní, tedy zasahovat do funkcí štítné žlázy.

Ekologicky má potočnice pozitivní vliv – pomáhá čistit vodní toky, protože absorbuje dusičnany a jiné znečišťující sloučeniny. Dále poskytuje útočiště vodním živočichům a podílí se na zachování biologické rozmanitosti malých vodních ekosystémů.

Zajímavosti a souvislosti

Historie využívání potočnice sahá až do starověkého Řecka, kde byla součástí antické léčebné stravy. Hippokratés ji doporučoval pro čištění krve a podporu látkové výměny. Ve viktoriánské Anglii se pěstovala komerčně v tzv. watercress beds a byla velmi běžnou součástí jídelníčku.

Potočnice patří mezi jednu z mála evropských rostlin, které byly označeny jako "superpotravina" na základě vědeckých analýz – zejména díky vysoké antioxidační kapacitě a poměru mikronutrientů na energetickou hodnotu. Studie publikovaná v časopise Preventing Chronic Disease označila potočnici za jednu z nutričně nejbohatších potravin vůbec.

Zajímavostí je také, že potočnice sloužila coby hlavní zdroj vitaminu C u britských námořníků v 18. století, jako prevence proti kurdějím.

Shrnutí

Potočnice lékařská (Nasturtium officinale) je výjimečně bohatá na nutričně a farmakologicky hodnotné látky, z nichž nejvýznamnější jsou glukosinoláty a antioxidanty. Využívá se nejen jako chutná bylinka v kuchyni, ale i jako součást léčivých a kosmetických produktů. Kromě toho přispívá pozitivně k ekologii vodních prostředí a má dlouhou tradici v lidovém léčitelství. Její význam roste i v očích moderní vědy jako zdroj bioaktivních přírodních sloučenin s preventivními a léčivými účinky.