Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)

Další názvy: Chun gen pi, Ailanthus glandulosa

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima): invazivní dřevina s významnými chemickými látkami

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), známý také jako strom nebes nebo čínský pajasan, je opadavý strom pocházející z východní Asie. Přestože je obecně vnímán jako agresivní a invazivní rostlina, obsahuje celou řadu zajímavých chemických sloučenin, které vyvolávají zájem ve farmakologii i ekologii. Mezi nejvýznamnější látky patří například ailantin, alkaloidy nebo quassinoidy – sekundární metabolity, jež se podílejí na účinné obraně vůči herbivorům i mikroorganismům.

Chemické vlastnosti

Pajasan v sobě ukrývá pestrý koktejl bioaktivních látek, mezi nimi dominují především quassinoidy, což jsou hořké sloučeniny ze skupiny tetranortriterpenoidů. Nejznámější z nich je ailanthone (chemický vzorec: C20H24O9, CAS: 8016-03-1), který se vyznačuje výrazným biologickým účinkem zejména na jiné rostliny – díky čemuž pajasan úspěšně konkuruje původní vegetaci.

Ailanthone je při pokojové teplotě pevná látka bez výrazné barvy nebo zápachu, rozpustná v organických rozpouštědlech jako methanol či chloroform, ale jen velmi omezeně ve vodě. Ve většině případů se tyto sloučeniny soustředí především v kořenech, listech a kůře stromu.

Další významnou skupinou jsou alkaloidy, včetně canthin-6-onu, s antimikrobiálními a cytotoxickými účinky. Kromě toho obsahuje také flavonoidy, třísloviny a další fenolické látky, které přispívají k celkové bioaktivitě pajasanu.

Využití a aplikace

Ačkoli je většina pozornosti zaměřena na invazivní chování pajasanu žláznatého, jeho chemické složení skýtá řadu potenciálních využití. V oblasti přírodní medicíny se extrakty z pajasanu studují pro své účinky proti malárii, rakovině a bakteriálním infekcím. Zejména látka ailanthone prokazuje allelopatické vlastnosti – tedy schopnost potlačovat růst jiných rostlin – což z ní činí možný přírodní herbicid.

V tradiční čínské medicíně byly využívány kůra i listy pajasanu k léčbě úplavice, průjmů, kašle a parazitárních onemocnění. Moderní výzkumy tuto praxi částečně potvrzují – například podle studie zveřejněné v Journal of Ethnopharmacology vykazují extrakty z pajasanu významnou antioxidační a protizánětlivou aktivitu.

Ve farmacii se zvažuje využití některých samoládů při terapii nádorových onemocnění; experimentální studie na buněčných liniích naznačily, že ailanthone může inhibovat růst určitých typů karcinomů.

Přirozený výskyt a výroba

Pajasan žláznatý přirozeně roste v subtropických a mírných oblastech Číny, odkud byl dovezen do Evropy a Severní Ameriky v 18. století jako okrasný a rychle rostoucí druh. Ve skutečnosti se ale projevil jako extrémně invazivní rostlina, která se rychle šíří podél cest, železnic a v městských oblastech. Díky odolnosti i v znečištěném prostředí a schopnosti klíčit ze zbytků kořenů je obtížné ho eradikovat.

Chemické látky jako ailanthone a alkaloidy se v přírodě netvoří příliš snadno – nejvyšších koncentrací dosahují ve starších částech rostliny a v určitých obdobích vegetační sezóny. Pokud je cílem získat tyto sloučeniny, obvykle se provádí extrakce rozpouštědly z kůry, listů nebo kořenů dospělých exemplářů.

Bezpečnost a ekologie

Výrazná biologická aktivita některých látek má i stinnou stránku. Pajasan je potenciálně alergenní rostlina – jeho pyl může vyvolávat dýchací potíže, zejména u citlivých jedinců. V kůře a dřevu navíc nalezneme látky, které ve vyšších koncentracích mohou působit toxicky na živočichy i člověka.

Z ekologického hlediska je pajasan problematický strom: jeho schopnost potlačovat jiné druhy (allelopatie) zásadně mění složení ekosystémů. Některé látky produkované kořenovým systémem ovlivňují mykorhizní houby i růst sousedících rostlin. Výsledkem je biologická eroze původních ekosystémů a snížení biodiverzity.

Jak upozorňuje například článek na ferwer.cz o invazních druzích, je pajasan jedním z druhů, kterých se nejhůře zbavuje a jeho chemická obranná strategie komplikuje i mechanické odstraňování.

Zajímavosti a souvislosti

Strom pajasanu byl v 19. století oblíbenou okrasnou dřevinou – zejména ve městech. Jeho rychlý růst, odolnost vůči znečištění a nenáročnost na půdu z něj dělaly ideální řešení pro městské ulice. V dnešní době je ale v mnoha zemích (včetně ČR) na seznamu nepůvodních invazních druhů, jejichž pěstování a šíření je legislativně omezeno.

Vědecký zájem o pajasan je dlouhodobý – jeho látky zaujaly výzkumníky už v první polovině 20. století. Dnes se studují nejen pro možnosti využití ve farmacii a biologické ochraně rostlin, ale také jako modelové příklady chemické obrany invazních druhů.

Pajasan si lze snadno splést s parazitským keřem zvaným škumpa – oba mají podobné zpeřené listy. Při rozdrcení ovšem listy pajasanu vydávají ostrý, až nepříjemně pižmovitý zápach, podle kterého je lze odlišit.

Shrnutí

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je invazivní dřevina s pozoruhodným chemickým arzenálem bioaktivních látek, zejména quassinoidů jako je ailanthone. Přestože se často považuje za problematický druh, jeho obsahové látky mají značný výzkumný i terapeutický potenciál. Využití pajasanu sahá od tradiční medicíny až po vývoj přírodních herbicidů, zároveň ale představuje výzvu z hlediska bezpečnosti a ekologického dopadu.