Mořena srdčitá (Rubia cordifolia)

Další názvy: mandžistá, manjista, vikasaa, gandira, jingi, raktaangi, samanga, majith, indian madder, bengal madder

Mořena srdčitá – přírodní barvivo a léčivá rostlina s bohatou historií

Mořena srdčitá (Rubia cordifolia) je vytrvalá bylina z čeledi svlačcovitých, známá zejména pro své intenzivní červené barvivo a tradiční léčivé využití. Tato chemicky zajímavá rostlina obsahuje řadu bioaktivních látek, včetně anthrachinonových derivátů, které jí dodávají její barvicí i farmakologické vlastnosti. V angličtině je mořena srdčitá označována jako Indian madder či Common madder a její systematické vědecké jméno je Rubia cordifolia L.

Chemické vlastnosti

Hlavními aktivními složkami mořeny srdčité jsou látky ze skupiny anthrachinonů, mezi nejvýznamnější patří purpurin (1,2,4-trihydroxyanthrachinon), munjistin a rubiadin. Chemický vzorec purpurinu je C14H8O5. Tyto sloučeniny se vyznačují sytou červenou barvou a jsou zodpovědné za schopnost rostliny barvit textilie i tkáně.

Kořen mořeny má charakteristickou hlubokou červenou až tmavě karmínovou barvu, je tvrdý a aromatický. Sušené části rostliny jsou nerozpustné ve vodě, ale jejich extrakty se dobře rozpouštějí v alkoholu a dalších organických rozpouštědlech. Kromě anthrachinonů obsahuje také terpenoidy, taniny a steroidní glykosidy, což přispívá k jejím účinkům v tradiční medicíně.

Využití a aplikace

Rubia cordifolia má univerzální využití – od tradiční výroby přírodních barviv po rozsáhlé použití v bylinném léčení. Historicky byla mořena jedním z nejvýznamnějších přírodních zdrojů červeného barviva, používaného například při barvení hedvábí, bavlny a vlny. Purpurin a alizarin, další příbuzná látka, byly v Evropě hojně využívány až do příchodu syntetických barviv v 19. století.

Ve farmacii a přírodní medicíně se mořena srdčitá využívá především pro své protizánětlivé, detoxikační a antioxidační účinky. V Ájurvédě je považována za jednu z nejdůležitějších rostlin pro očistu krve, podporu funkce ledvin a ulevování při kožních onemocněních. Moderní výzkum naznačuje možný potenciál při snižování oxidačního stresu a podpoře hepatoprotektivních procesů, jak uvádí přehledová studie publikovaná v Journal of Advanced Pharmaceutical Technology & Research.

V kosmetice se extrakt z mořeny používá jako přírodní tonikum pro pokožku problematickou nebo se sklonem k akné. Součástí některých přírodních deodorantů a čisticích prostředků je díky svým antimikrobiálním vlastnostem. Tyto účinky jsou využívány i v ekologické domácnosti, jak popisuje článek na blogu Ferwer: 5 přírodních pomocníků pro čistou domácnost – bez chemie a toxických látek.

Přirozený výskyt a výroba

Mořena srdčitá roste přirozeně v tropických a subtropických oblastech Asie, zejména v Indii, Nepálu, Číně, Thajsku a Japonsku. Jde o popínavou rostlinu, která se často nachází na slunných svazích, mezi křovinami nebo podél vodních toků do nadmořské výšky 3 500 m.

Pro získání barviva se využívají především její kořeny. Ty se sklízejí po dvou až třech letech pěstování, následně se suší a extrahují pomocí vody, alkoholu nebo alkalického prostředí. Získaný extrakt se dále zpracovává buď jako tekutina, prášek nebo koncentrát.

I v současnosti se mořena pěstuje v rámci kontrolovaného zemědělství v bio kvalitě, a to nejen pro využití barviva, ale i jako surovina do bylinných směsí a kosmetiky.

Bezpečnost a ekologie

Mořena srdčitá je obecně považována za bezpečnou při zevním použití a v nízkém množství i při perorálním podání. Její aktivní složky však mohou mít mírně dráždivé účinky na trávicí trakt a při vysokých dávkách mohou být v dlouhodobém horizontu toxické pro játra.

U citlivých osob může dojít k fotosenzitivitě kvůli obsahovým anthrachinonům. Vzhledem k přirozenému původu rostliny a snadné biologické odbouratelnosti se považuje za ekologicky šetrnou složku, a proto se s oblibou využívá v udržitelných produktech a přírodních alternativách ke konvenční chemii, jak zmiňuje i lexikon přírodních surovin na Ferwer. Důležité je ale zvolit správný způsob užívání – u všech přípravků obsahujících mořenu je vhodné řídit se pokyny výrobce a konzultovat dlouhodobé užívání s odborníkem.

Zajímavosti a souvislosti

Historie použití mořeny srdčité jako textilního barviva sahá až do doby bronzové. Archeologické nálezy dokazují, že barvivo pocházející z mořenových kořenů se používalo ve starověkém Egyptě, Persii i v římské říši. V Evropě byla známá jako „alizarinová mořena" a její význam přetrval až do 19. století, kdy byla nahrazena syntetickými barvivy objevenými z uhlí.

Alizarin – jeden z hlavních pigmentů v mořeně – byl roku 1868 prvním přírodním barvivem, které bylo syntetizováno chemickou cestou z antracenu, čímž začala éra moderní organické chemie barev. Tímto vznikl i samostatný průmyslový obor barviv a pigmentů.

Název Rubia pochází z latinského slova „ruber" – červený – a odkazuje právě na barvu, kterou rostlina poskytuje. Cordifolia pak popisně poukazuje na srdčitý tvar listů této zajímavé byliny.

Shrnutí

Mořena srdčitá (Rubia cordifolia) je tradiční léčivá a barvicí rostlina s bohatým chemickým složením a praktickým využitím napříč kulturami i obory. Její přírodní anthrachinonová barviva, zejména purpurin, dodávají kořenům výraznou červenou barvu a poskytují jak estetickou, tak funkční hodnotu. V dnešní době nachází uplatnění v přírodní kosmetice, ekologických čisticích přípravcích i bylinné medicíně. Jako biologicky odbouratelná a šetrná surovina je mořena také příkladem toho, jak lze spojit vědecké poznání s udržitelným přístupem k péči o tělo i domácnost.