Miřík celer (Apium graveolens)

Další názvy: celer obecný, celer, miřík, opich bahnitý, apich obecný, rostlina štěstí, zeler voňavý, celeriac, sellerie, celery

Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)

Miřík celer (Apium graveolens): víc než jen kuchyňské koření

Miřík celer (Apium graveolens) je aromatická rostlina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), známá především jako běžná součást kuchyně, ale také bohatý zdroj bioaktivních látek. Pod tímto názvem se ukrývá nejen zelenina známá jako řapíkatý celer, bulvový celer či celerová nať, ale také surovina s pozoruhodným chemickým a farmakologickým profilem. V anglickém jazyce se rostlina označuje jako "celery", přičemž v botanickém či farmaceutickém kontextu se používá její latinský název Apium graveolens.

Chemické vlastnosti

Celer obsahuje celou řadu fytochemikálií, z nichž mnohé patří mezi terpenoidy a fenolické sloučeniny. Mezi nejvýznamnější patří ftalidy (zejména 3-n-butylftalid), flavonoidy jako apigenin, luteolin nebo kaempferol, a éterické oleje. Tyto látky jsou odpovědné nejen za charakteristické aroma celeru, ale i za jeho biologické účinky.

Ačkoliv celer sám není jednoduchou chemickou látkou, ale komplexní biologický materiál, jeho účinné složky mají své jednoznačné chemické vzorce a struktury. Například 3-n-butylftalid má molekulární vzorec C12H14O2 a je hlavním nositelem typické celerové vůně.

Fyzicky má Apium graveolens svěže zelenou až světle zelenou barvu, v závislosti na konkrétní části (řapík, listy, kořen). Je známý svou intenzivní vůní a jemně pikantní chutí. Rostlina je dobře rozpustná ve vodě i v alkoholu, což má význam při extrakcích pro využití v lékařství a potravinářství.

Využití a aplikace

Celer je nejen populární potravinou, ale také široce využívanou léčivou rostlinou. V gastronomii nachází uplatnění jak v syrové, tak vařené podobě – přidává se do polévek, omáček i salátů. Významná je jeho schopnost zvýraznit chuť jídel díky přirozeně se vyskytujícím glutamátům a aromatickým látkám.

Ve farmacii se celer aplikuje jako diuretikum, sedativum i antispasmodikum. Flavonoidy a ftalidy obsažené v celeru mají podle studií antioxidační a protizánětlivé účinky. Studie publikované v Journal of Ethnopharmacology uvádějí, že některé extrakty z celeru mohou pozitivně ovlivnit krevní tlak a metabolismus lipidů.

V kosmetickém průmyslu se extrakt z celerových semen využívá v přípravcích pro zklidnění pokožky, zatímco v aromaterapii nachází uplatnění díky obsahu esenciálních olejů. Celerový olej se přidává do parfémů a mýdel, kvůli svěžím zeleným tónům.

Přirozený výskyt a výroba

Miřík celer je původem ze Středomoří a jižní Evropy, ale dnes se pěstuje ve většině mírných podnebných pásů. V přírodě roste především na vlhkých a slunných místech. V rámci zemědělské výroby se celer šlechtí na různé odrůdy podle požadovaného tvaru – řapíkatý pro nať, bulvový pro kořen nebo celerní pro semeno.

Extrakt z celerových semen či listů se získává macerací, destilací parou nebo sušením a následným lisováním. Tyto procesy umožňují koncentrovat účinné látky, například již zmíněný 3-n-butylftalid, tolik ceněný v tradiční medicíně i moderním výzkumu.

Bezpečnost a ekologie

Při běžné kuchyňské konzumaci je miřík celer naprosto bezpečný, nicméně celer – zvláště semena a silně koncentrované extrakty – může být u citlivých jedinců alergenem, což potvrzuje i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Užívání celeru ve větších dávkách nebo ve formě koncentrovaných doplňků stravy by měly konzultovat těhotné ženy, neboť některé látky mohou mít uterotonický efekt. Vysoké dávky mohou rovněž zvýšit fotosenzitivitu pokožky.

Z ekologického hlediska je celer relativně nenáročná plodina s nízkými požadavky na agrotechniku, a tudíž ekologicky šetrný při správném pěstování. Organicky pěstovaný celer je podporován v trendech udržitelné výživy, o čemž se více zmiňuje například článek na Ferwer.cz o sezónních potravinách.

Zajímavosti a souvislosti

Celer byl znám a používán již ve starověkém Egyptě a Řecku – Homér se o něm zmiňuje v Íliadě. Ve středověku byl považován za léčivku s afrodiziakálními účinky. V 18. století byl v Evropě vyšlechtěn k dnešní podobě řapíkatého celeru vhodného ke konzumaci v syrovém stavu.

Na rozdíl od mnoha jiných zelenin nese celer i koncentrované aroma ve svých semenech, která se využívají jako koření – zejména v indické a jihovýchodní asijské kuchyni. Sušená semena jsou také základem pro výrobu tzv. "celerové soli", hojně využívané ve směsích koření, např. do Bloody Mary.

Z průmyslového hlediska je zajímavé využití celerového oleje jako přírodní choroboplodné prevence v zemědělství – některé jeho složky totiž odpuzují hmyz a hubí patogeny.

Shrnutí / závěr

Miřík celer (Apium graveolens) není jen běžnou kuchyňskou zeleninou, ale obsahuje řadu biologicky aktivních látek s různorodým využitím v potravinářství, farmacii i kosmetice. Díky svému složení nabízí celer víc než chuť – slouží jako přírodní antioxidant, diuretikum a tonikum. Svým ekologickým profilem navíc zapadá do trendu udržitelné a zdravé výživy, což potvrzuje jeho význam i z pohledu moderního životního stylu.