Lubenice obecná (Citrullus lanatus)

Další názvy: vodní meloun

Lubenice obecná: chemické složení, přírodní využití a biologická hodnota

Lubenice obecná (Citrullus lanatus), známá také jako vodní meloun, je plodem rostliny z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) a jednou z nejvíce konzumovaných letních plodin na světě. Přestože je běžně známa jako pochoutka osvěžujícího charakteru, lubenice skrývá i zajímavé chemické složení zahrnující bioaktivní látky, které jsou předmětem vědeckého zájmu v oblasti výživy, farmakognosie i ekologického zpracování odpadu.

Vedle latinského názvu Citrullus lanatus je někdy nesprávně zaměňována s „vodním melounem bez semen", což však označuje jen jednu z jejích odrůd. Anglicky je známá jako „watermelon", její identifikační číslo v databázi CAS je 90244-99-8 – vztahuje se však zejména k extraktům z plodu nebo semene.

Chemické vlastnosti

Chemicky je lubenice složena převážně z vody (až 92 %), sacharidů – zejména fruktózy a glukózy – a z celé řady fytochemikálií. Mezi nejvýznamnější bioaktivní látky patří:

Lykopen (C₄₀H₅₆) – karotenoid, který dává melounu jeho typické červené zbarvení. Je rozpustný v tucích a známý svými antioxidačními vlastnostmi.
Citrulin (C₆H₁₃N₃O₃) – neobvyklá aminokyselina, kterou lubenice produkuje ve vyšší míře než jiné rostliny. Jedná se o bezbarvou, krystalickou látku rozpustnou ve vodě.
Vitamin C (kyselina askorbová), betakaroten a menší množství vitamínu A.

Přirozené těkavé látky v dužině a slupce lubenice dodávají charakteristickou svěží vůni, jejich koncentrace však může být ovlivněna kultivarem, zráním i skladováním. Z chemického hlediska se jedná o aldehydy, alkoholy a estery v nízkých koncentracích.

Lubenice se běžně nevyskytuje v žádné jiné formě než jako plod, neexistuje např. čistá „chemická látka" z lubenice, ale spíše rostlinný materiál bohatý na specifické látky.

Využití a aplikace

Ačkoliv je hlavním účelem lubenice konzumace jako ovocného plodu, některé její složky nacházejí uplatnění v potravinářství, kosmetice i farmaceutickém výzkumu:

Lykopen z lubenice je využíván jako přírodní barvivo a antioxidant v doplňcích stravy. Jeho schopnost neutralizovat volné radikály se uvádí v souvislosti s prevencí chronických onemocnění, včetně kardiovaskulárních a onkologických stavů.
Citrulin zvyšuje produkci oxidu dusnatého, ovlivňuje cévní tonus a výzkumy z oblasti sportovní výživy naznačují jeho pozitivní vliv na svalovou regeneraci.
Olej ze semínek lubenice je bohatý na nenasycené mastné kyseliny (zejména linolovou a olejovou). V kosmetickém průmyslu se používá pro své hydratační účinky, přičemž se snadno vstřebává a nezanechává mastný film.

Na ekologicky zaměřeném portálu Ferwer.cz je uvedeno, že olej z jader lubenice se využívá v přírodní kosmetice jako alternativa k syntetickým změkčovadlům.

Přirozený výskyt a výroba

Lubenice pochází z oblastí subsaharské Afriky a existují důkazy o jejím pěstování v oblasti Nilu již před 5 000 lety. Dnes se pěstuje po celém světě, od USA přes Čínu až po oblast Středozemí.

Z chemického pohledu nejsou hlavní účinné složky lubenice syntetizovány průmyslově, ale extrahují se přímo z plodů. Lykopen se získává lisováním a separací ze sušené dužiny, obdobně se postupuje u oleje ze semínek, který se lisuje za studena. Citrulin lze izolovat extrakcí z vyzrálé dužiny a po úpravě využít ke zkoumání fyziologických účinků v laboratorním měřítku.

Bezpečnost a ekologie

Samotná lubenice je zcela neškodná a běžná součást jídelníčku. Na rozdíl od některých jiných tykvovitých rostlin neobsahuje toxické sloučeniny, jako jsou cucurbitaciny. Riziko alergických reakcí je velmi nízké. Pouze u extraktů a doplňků koncentrovaného lykopenu nebo citrulinu je třeba dbát na dávkování – především při kombinaci s léky ovlivňujícími krevní tlak nebo metabolismus oxidu dusnatého.

Z ekologického pohledu je lubenice výhodná plodina – plně biodegradovatelná, se širokým využitím všech částí plodu, od slupky přes semena až po dužinu.

Zajímavosti a souvislosti

Lubenice dosahuje pozoruhodné rozmanitosti – existuje přes 1 200 kultivarů a hybridů. V Číně, která je největším producentem na světě, tvoří lubenice významný exportní i kulturní symbol. V Japonsku se pěstují tzv. čtvercové lubenice – speciálně tvarované do krychle pro snadnější skladování, ačkoliv jejich cena bývá několikanásobně vyšší než u běžných exemplářů.

O lubenici jako surovině v ekologické drogerii a kosmetice píše článek na Ferweru, kde je podrobně popsáno, jak se využívá olej ze semínek lubenice v péči o suchou pokožku. Navíc se spekuluje o možnosti jejího využití při výrobě bioplastů díky obsahu polysacharidů v dužině a slupce.

Shrnutí a závěr

Lubenice obecná, neboli Citrullus lanatus, je nejen chutným ovocem, ale také bohatým zdrojem bioaktivních látek, jako je lykopen, citrulin a vitaminy. Její přírodní složení nachází využití v potravinářství, kosmetice i doplňcích stravy, zatímco její ekologické zpracování podporuje principy udržitelnosti.

Díky svému složení a bezpečnému profilu představuje lubenice nejen zdravou volbu pro lidskou výživu, ale i inspirativní příklad rostlinného zdroje s chemickým potenciálem.