Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)

Další názvy: řeřicha kapucínská, řeřicha otáčivá

Lichořeřišnice větší: léčivá i okrasná chemická síla v květu

Lichořeřišnice větší, známá také jako Tropaeolum majus nebo kapucínka, je nejen krásnou okrasnou rostlinou, ale i zdrojem cenných přírodních látek se širokým spektrem biologických účinků. Tato jednoletá bylina z čeledi lichořeřišnicovitých (Tropaeolaceae) obsahuje specifické sirné sloučeniny, které z ní činí významný přírodní antibiotický prostředek. Mezi její uznávané chemické komponenty patří především glukotropeolin – glukosinolát, který se v těle přeměňuje na antibakteriálně účinný benzylisothiokyanát (BITC).

Lichořeřišnice větší je stále častěji součástí přírodních léčiv a doplňků stravy. V posledních letech se dostává do popředí zájmu také ve farmacii, fytoterapii a ekologickém zemědělství.

Chemické vlastnosti

Hlavní účinnou látkou rostliny Lichořeřišnice větší je glukotropeolin (systematický název: benzylglukosinolát), jehož chemický vzorec je C14H19NO9S2. Tento glukosinolát je rozpustný ve vodě a při narušení buněk rostliny (např. rozkousáním nebo rozdrcením listů) dochází enzymaticky k jeho štěpení pomocí myrosinázy. Výsledkem je vznik biologicky aktivního benzylisothiokyanátu (C8H7NS), který má charakteristický štiplavý zápach a silné antimikrobiální účinky.

Rostlina samotná je vizuálně atraktivní, vyskytuje se v odstínech žluté, oranžové až červené barvy a má štítovité listy. Její květy i listy obsahují kromě zmíněných glukosinolátů také flavonoidy, karotenoidy a vitamín C, které přispívají k jejím celkovým antioxidačním vlastnostem.

Využití a aplikace

Lichořeřišnice větší má pestré a dobře vědecky podložené využití, zejména v alternativní medicíně a přírodní léčbě. Benzylisothiokyanát se pro svůj silný antibakteriální účinek uplatňuje zejména při onemocněních močových cest, proti bakteriím typu Escherichia coli a Staphylococcus aureus. Podle studie publikované v Biomedicine & Pharmacotherapy je BITC účinný proti celé řadě patogenních mikroorganismů.

Kapucínka se používá rovněž jako přírodní antibiotikum bez negativního dopadu na střevní mikroflóru. Na rozdíl od syntetických antibiotik totiž cílí převážně na patogeny, aniž by likvidovala přátelské bakterie.

Ve farmacii je lichořeřišnice základem mnoha rostlinných přípravků, často kombinovaných s dalšími bylinami, jako je tymián či echinacea. Významně se objevuje též v kosmetice, kde extrakty z listů a květů díky svým protizánětlivým a antioxidačním účinkům napomáhají při péči o aknózní pleť nebo podráždění pokožky. V potravinářství se využívá jako jedlá dekorace i jako pikantní přísada s příznivým zdravotním efektem.

Ekologičtí pěstitelé ji navíc používají jako přirozený repelent a bioindikátor kvality půdy. Známé jsou i případy využití v přírodní ochraně rostlin před hmyzem díky obsahu sirných sloučenin, které odpuzují škůdce.

Přirozený výskyt a výroba

Lichořeřišnice větší pochází z Jižní Ameriky, konkrétně z oblasti Kolumbie a Peru, odkud byla na počátku 17. století přivezena do Evropy. Dnes je běžně pěstována jako okrasná i léčivá rostlina v mírném klimatickém pásu po celém světě. Chemicky aktivní látky se vyskytují téměř ve všech částech rostliny – v listech, květech, semenech i nezralých plodech.

Komerční extrakce účinných složek je prováděna hlavně z čerstvých rostlin. Proces zahrnuje šetrné lisování nebo extrakci vodou či ethanolem, následuje filtrace a případně koncentrace aktivních složek. Speciální péče musí být věnována stabilizaci myrosinázy, protože enzym reaguje citlivě na teplotní změny a pH.

Bezpečnost a ekologie

Lichořeřišnice je obecně považována za bezpečnou rostlinu, a to jak při vnitřním, tak i vnějším použití. Neuplatní se u ní obvyklé vedlejší účinky spojené se syntetickými léky. Přestože nebyla prokázána výrazná toxicita, nedoporučuje se její dlouhodobé nebo nadměrné užívání, zejména u těhotných žen a malých dětí bez konzultace s lékařem.

Z ekologického hlediska je výhodná – její pěstování nevyžaduje chemická hnojiva ani pesticidy a její využití může přispívat ke snižování antibiotické rezistence. V článku na blogu Ferwer je lichořeřišnice popsána jako jeden z ekologicky šetrných způsobů boje proti bakteriálním infekcím.

Zajímavosti a souvislosti

Lichořeřišnice byla v 19. století označována jako „antibiotikum Inků" - domorodé kmeny ji využívaly pro hojení ran, záněty a prevenci infekcí dávno před objevením penicilinu. Benjamín Franklin ji doporučoval jako ozdravný prostředek během epidemií.

Její schopnost působit antibakteriálně, antivirově i protiplísňově z ní činí univerzální bylinu pro prevenci i akutní léčbu běžných onemocnění, a to zcela bez syntetických příměsí. O jejím účinku v domácí lékárničce informuje také stránka ScienceDirect, kde se diskutuje uplatnění glukosinolátů v klinické praxi včetně antikarcinogenního potenciálu jednotlivých isothiokyanátů.

Shrnutí

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) je příkladem rostliny, která spojuje krásu s léčivým potenciálem. Její unikátní chemické složení, zejména přítomnost glukotropeolinu a jeho derivátů, jí zajišťuje pevné místo v moderní fytoterapii i ekologickém zemědělství. Díky vysoké biologické aktivitě a šetrnosti k organismu i přírodě představuje tato bylina atraktivní alternativu k syntetické farmakologii.