Lékořice uralská

Další názvy: Glycyrrhiza uralensis, sladké dřevo, pendrek, sladký kořen

Lékořice uralská: přírodní zázrak s mnoha využitími

Lékořice uralská (Glycyrrhiza uralensis), známá také jako „čínská lékořice" nebo „sladké kořeny", je významná rostlina s bohatým chemickým složením, která se uplatňuje nejen v tradiční medicíně, ale i v potravinářství a kosmetickém průmyslu. Tato bylina z čeledi bobovitých obsahuje řadu biologicky aktivních látek, mezi nimiž dominuje glycyrrhizin – přírodní saponin s intenzivně nasládlou chutí a výraznými farmakologickými účinky. V anglické terminologii je označována jako Chinese licorice nebo Ural licorice, přičemž mezi její nejznámější druhy patří vedle lékořice uralské i lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra).

Chemické vlastnosti

Hlavní účinnou složkou lékořice uralské je glycyrrhizin (systematický název: kyselina glycyrrhizová), jehož chemický vzorec je C42H62O16. Tato látka patří do skupiny triterpenoidních saponinů a představuje přibližně 2–9 % hmotnosti kořene rostliny. Glycyrrhizin se vyznačuje výrazně sladkou chutí – až 50× sladší než sacharóza.

Kořen lékořice má obvykle světle hnědou až červenavě hnědou barvu, charakteristickou zemitou vůni a pevnou, vláknitou strukturu. Nejčastěji se zpracovává sušením nebo extrakcí, jeho vonné i chuťové vlastnosti se přenášejí do čajů, tinktur a extraktů. Glycyrrhizin je dobře rozpustný ve vodě, což usnadňuje jeho využití v různých dávkovacích formách a kosmetických produktech.

Kromě glycyrrhizinu obsahuje lékořice uralská také flavonoidy (např. liquiritin), fytosteroly, kumariny, aminokyseliny či esenciální oleje, které přispívají k jejímu komplexnímu účinku.

Využití a aplikace

Lékořice uralská má široké spektrum využití, které se opírá o její protizánětlivé, antivirové, antioxidační a expektorační účinky. V tradiční čínské medicíně je ceněna jako harmonizující bylina, která zvyšuje účinnost ostatních směsí a mírní jejich možné nežádoucí účinky. Klinické studie potvrzují, že glycyrrhizin inhibuje množení některých virů – včetně virů hepatitidy B a C – a podporuje hojení tkání.

Ve farmacii se extrakty z kořene používají pro výrobu sirupů proti kašli, pastilek, kloktadel nebo čajových směsí. Díky schopnosti zmírnit podráždění a zánět sliznic se lékořice zařazuje také do přípravků k léčbě gastritidy, refluxu nebo žaludečních vředů.

V potravinářství je využíván především extrakt z kořene jako přírodní sladidlo a aromatická látka. Nalézáme jej například v likérech, bonbonech nebo zubních pastách. Dle Ferwer.cz, je tato rostlina přítomna i v řadě bio kosmetických produktů pro citlivou pleť – působí totiž protizánětlivě a rozjasňuje tón pleti.

V kosmetickém průmyslu se extrakt používá zejména ve formách pleťových vod, sér a krémů určených ke zklidnění pleti, zmírnění hyperpigmentací a léčbě dermatitídy. Antioxidanty obsažené v lékořici chrání buňky před volnými radikály a zpomalují proces stárnutí.

Přirozený výskyt a výroba

Lékořice uralská původně pochází z oblastí střední a východní Asie – nejčastěji se vyskytuje v Číně, Mongolsku a Kazachstánu. Roste zejména na písčitých nebo hlinitých půdách v suchých stepních oblastech. V Číně je její pěstování součástí dlouhodobé zemědělské tradice a patří mezi nejvyužívanější byliny v tradiční čínské medicíně.

Kořen se většinou sklízí na podzim po třech až čtyřech letech růstu. Po vysušení se dále zpracovává na prášek nebo extrakt. Moderní výrobní technologie umožňují standardizaci obsahu účinných látek, což je zásadní pro farmaceutické a kosmetické využití.

Bezpečnost a ekologie

Přestože je lékořice uralská obecně považována za bezpečnou rostlinu, její nadměrné užívání může vést k zdravotním komplikacím. Glycyrrhizin může při dlouhodobém užívání ve vysokých dávkách ovlivňovat metabolismus sodíku a draslíku, což se může projevit zvýšením krevního tlaku, zadržováním vody nebo poruchami srdečního rytmu. Zejména u pacientů s hypertenzí nebo onemocněním ledvin je proto doporučená opatrnost.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) navrhuje maximální bezpečný denní příjem glycyrrhizinu okolo 100 mg. V kosmetice se lékořice používá většinou v nižších koncentracích a nepředstavuje riziko, pokud nejsou rozsáhle používány extrémně koncentrované extrakty.

Z ekologického hlediska patří lékořice uralská k relativně nenáročným a odolným rostlinám. Nepředstavuje environmentální zátěž a její pěstování přispívá ke zachování biodiverzity suchých stepních oblastí.

Zajímavosti a souvislosti

Lékořice uralská je nejen léčivou rostlinou, ale i součástí kulturní tradice. V čínské herbální terminologii je označována jako „Gan Cao" a tradičně slouží jako mediátor mezi ostatními složkami léčivých směsí, protože harmonizuje jejich účinek. Podle článku na blogu Ferwer.cz je lékořice považována za jednu z nejvšestrannějších bylin používaných v čínské medicíně.

Glycyrrhizin byl poprvé izolován v roce 1933 německým chemikem Ebertsem. První komerční použití extraktů sahá až do středověku, kdy se lékořice užívala jako prostředek proti kašli a žaludečním potížím, často ve formě sirupu nebo odvaru. V Evropě se tradičně využívaly hlavně příbuzné druhy, zatímco lékořice uralská se stala doménou čínské a východoasijské medicíny.

Zajímavostí je, že sladkost glycyrrhizinu není spojena s typickým cukrem, ale s komplexní molekulární strukturou, která stimuluje sladké chuťové receptory bez zvýšení glykemie – což ji činí atraktivní i pro diabetiky ve velmi nízkých dávkách.

Shrnutí

Lékořice uralská je výjimečná rostlina s dlouhou historickou tradicí a širokou škálou účinků. Díky obsahu glycyrrhizinu a dalších bioaktivních látek nachází uplatnění v medicíně, potravinářství i kosmetice. Přestože její užívání vyžaduje určitou opatrnost, patří mezi přírodní zdroje s mimořádným potenciálem pro podporu zdraví a pohody. Výhody lékořice uralské jsou dnes ceněny nejen ve východní medicíně, ale i v moderní vědecké praxi.