Lékařský silikon

Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)

Lékařský silikon: klíčový materiál pro moderní medicínu i každodenní život

Lékařský silikon, známý také jako medicínský silikon, medical-grade silicone nebo pod systematickým názvem polymethylsiloxan, je syntetický polymer na bázi křemíku, kyslíku, uhlíku a vodíku. Tato chemická látka patří do skupiny silikonů (polysiloxanů), které se díky své mimořádné stabilitě a biokompatibilitě hojně používají v lékařství, kosmetice i průmyslu. Díky svým unikátním fyzikálně-chemickým vlastnostem se lékařský silikon stal nepostradatelným materiálem v celé řadě aplikací, nejen zdravotnických.

Chemické vlastnosti

Systematický název lékařského silikonu je polymethylsiloxan, přičemž se jedná o lineární nebo cross-linkovaný (síťovaný) polymer s opakující se chemickou jednotkou –[Si(CH₃)₂–O]–. Jeho obecný chemický vzorec závisí na konkrétní molekulární struktuře, ale základním stavebním kamenem je jednotka dimethylsiloxanu. Lékařský silikon se vyskytuje nejčastěji jako průhledný, elastický a bezbarvý materiál, který je bez chuti i zápachu.

Velkou výhodou je teplotní stabilita – silikon vydrží extrémní teploty od zhruba –50 °C až do +200 °C, aniž by měnil své vlastnosti. Je nesmáčivý a chemicky inertní, což znamená, že nereaguje s většinou chemických látek, a je tak ideální pro použití v kontaktu s lidským tělem. Silikon je elektroizolační a mimořádně odolný vůči UV záření, oxidaci a hydrolýze. Rozpouští se jen v některých organických rozpouštědlech, což zajišťuje dlouhou životnost.

Využití a aplikace

Lékařský silikon má široké uplatnění v medicíně a zdravotnické technice. Setkáváme se s ním například v podobě implantátů, katetrů, drenů, kontaktních čoček, prsních implantátů, kanyl, těsnění nebo i zubních pomůcek. Jeho největší předností v těchto aplikacích je biologická snášenlivost – tělo materiál neodmítá a nedochází k podráždění ani alergické reakci.

Ve farmaceutickém průmyslu se silikon používá například jako mazivo v injekčních stříkačkách nebo jako ochranná vrstva na tabletách umožňující řízené uvolňování účinné látky. V kosmetickém průmyslu se dále používají formy silikonových polymerů jako základ gelů, sér a krémů, které zajišťují hladkou texturu a snadnou aplikaci.

Kromě medicíny nachází lékařský (nebo zdravotně nezávadný) silikon využití i v domácnosti – například v podobě kuchyňských pomůcek (formy na pečení, stěrky), dětských dudlíků nebo menstruačních kalíšků, kde je hygienická nezávadnost a tepelná odolnost zásadní.

V průmyslu pak silikon najdeme jako těsnicí materiál, maskovací hmotu při lakování nebo jako součást antistatických a dielektrických kapalin. Jeho rozšířenou aplikaci v udržitelných alternativách k plastu zmiňují i odborné články z blogu Ferwer.cz, například o životnosti a bezpečnosti silikonových pomůcek.

Přirozený výskyt a výroba

Lékařský silikon se v přírodě nevyskytuje, jde o plně syntetickou látku získávanou z oxidu křemičitého (SiO₂), který se nachází v písku a horninách. Výchozí surovinou je často metalurgický křemík, ze kterého se reakcí s methylchloridem a následnou hydrolýzou získávají cyklotetrasiloxany. Ty se následně polymerují na lineární nebo síťované polysiloxany.

Výroba lékařského silikonu podléhá přísným standardům čistoty a kvality (např. ISO 10993, USP Class VI), protože musí splňovat specifické požadavky na biokompatibilitu a sterilitu. Výrobní proces zahrnuje nejen selekci čistých výchozích surovin, ale i přesnou kontrolu polymeračních podmínek a odstranění všech nízkomolekulárních reziduí.

Bezpečnost a ekologie

Z hlediska bezpečnosti je lékařský silikon považován za velmi bezpečný materiál. Díky své chemické setrvalosti a netoxicitě se neuvolňují žádné škodlivé látky ani při kontaktu s organismem. Nevstřebává se do těla a nevyvolává imunitní reakce. Právě proto se používá i při dlouhodobých aplikacích v těle. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) nepovažuje medicínské silikony za nebezpečné.

Z ekologického hlediska se silikon rozkládá pomaleji než přírodní materiály, ale na rozdíl od některých plastů se při jeho degradaci neuvolňují mikroplasty nebo toxické látky. Je možné ho recyklovat nebo termicky spalovat, což představuje poměrně šetrný způsob likvidace. Navíc výrobky z lékařského silikonu mají dlouhou životnost, což z něj činí ekologicky udržitelnější alternativu k plastům na jedno použití, jak upozorňuje článek z Ferwer.cz o výměně plastových produktů za silikon.

Zajímavosti nebo souvislosti

Lékařský silikon se poprvé začal používat v medicíně ve 40. letech 20. století. Prvním významným využitím byly prsní implantáty, které se začaly vyrábět na bázi silikonového gelu v 60. letech. Dnes se silikon používá i při tvorbě protetických končetin a ortopedických pomůcek, kde umožňuje perfektní přizpůsobení tvaru a pohodlné nošení.

Je zajímavé, že silikon je často zaměňován se silikonovým olejem nebo s „silikony" v kosmetice, kde se jedná o deriváty s lehce upravenými fyzikálními vlastnostmi pro specifické využití (např. dimethicone). Všechny však mají základ ve stejném typu polymerní struktury.

Shrnutí / závěr

Lékařský silikon je všestranný, chemicky odolný a biologicky snášenlivý materiál, který nachází uplatnění v medicíně, kosmetice i domácnosti. Jeho biokompatibilita, pružnost a stabilita z něj činí ideální volbu pro aplikace, které vyžadují maximální bezpečnost a komfort. Jako dlouhodobě udržitelná alternativa k některým plastům pomáhá snižovat ekologické zatížení – a právě díky tomu zůstává lékařský silikon jedním z nejvýznamnějších polymerních materiálů současnosti.