Ledvinovník západní (Anacardium occidentale)

Další názvy: Kešu, Kaju, cashew

Ledvinovník západní: tropický strom se zajímavými chemickými i praktickými vlastnostmi

Ledvinovník západní (latinsky Anacardium occidentale), známý také pod názvem „kešu strom" nebo „kešu ořechovník", je tropická rostlina známá především díky plodům kešu. Přestože jeho „ořechy" jsou oblíbenou potravinou, chemicky i botanicky je strom zdrojem řady zajímavých látek, mezi nimiž vynikají bioaktivní sloučeniny obsažené v jeho semeni, plodech i výtažcích z kůry. Anglicky se ledvinovník západní označuje jako cashew tree a jeho CAS číslo jako celé rostliny se neuvádí – jednotlivé sloučeniny, například kyselina anakardová, však již identifikovatelné číslo mají.

Chemické vlastnosti

Z chemického hlediska není ledvinovník západní jedna konkrétní sloučenina, ale biologický organismus produkující celou řadu specifických látek. Mezi klíčové patří fenolové kyseliny, především kyselina anakardová (C15H22O3), kardoly a kardanoly, které jsou obsaženy především v obalu kešu ořechu (tzv. kešu skořápková kapalina – cashew nut shell liquid, CNSL).

Plody ledvinovníku mají dvě části: vlastní semeno (tedy „kešu ořech") a dužnatý pseudoplod zvaný kešu jablko. Strom dorůstá výšky až 12 metrů, listy jsou kožovité, lesklé, květy žlutavé až načervenalé. Kešu jablko má jemně nakyslou vůni, barva se pohybuje od žluté po červenou. Skořápka ořechu obsahuje dráždivé látky, které je třeba před konzumací odstranit důkladným tepelným zpracováním.

V CNSL je dominantní kyselina anakardová vyznačující se antibakteriálními a protizánětlivými účinky. Tato látka je amfipatická a má potenciální využití i v oblasti biologicky rozložitelných polymerů.

Využití a aplikace

Nejznámějším využitím ledvinovníku západního je produkce kešu ořechů, které jsou nejen chutné, ale i výživově hodnotné, bohaté na nenasycené mastné kyseliny, bílkoviny a minerály (zejména hořčík, zinek a měď). Kromě gastronomických účelů má však ledvinovník i širší průmyslový a farmaceutický potenciál.

Výtažek z kešu skořápky (CNSL) se využívá v chemickém průmyslu pro výrobu pryskyřic, laků, plastifikátorů a biologicky odbouratelných maziv. Kyselina anakardová z CNSL našla uplatnění jako surovina pro syntézu fenolických sloučenin využitelných ve farmacii nebo jako antioxidanty v potravinářství.

Dužnaté kešu jablko se v místech původu zpracovává na džusy, marmelády nebo fermentované nápoje obsahující vitaminy A a C. V tradiční medicíně se kůra stromu i listy využívají při léčbě průjmů, zánětů, kožních onemocnění a dokonce diabetu.

Přirozený výskyt a výroba

Ledvinovník západní pochází z oblastí Jižní a Střední Ameriky, zejména z pobřeží Brazílie. Dnes se však pěstuje v tropických oblastech na celém světě – významná produkce probíhá v Indii, Vietnamu, Nigérii či Tanzanii.

Pěstování stromů probíhá převážně na plantážích ve vlhkém tropickém klimatu. Ořechy jsou sklízeny ručně a po oddělení od kešu jablka musí být speciálně upraveny. Skořápku je nutné odstranit v uzavřených podmínkách kvůli chemickým látkám, které mohou být dráždivé.

Získávání CNSL probíhá lisováním nebo extrakcí rozpouštědly z vnější skořápky. Výsledná kapalina je pak dále rafinována a zpracovávána pro různá technická nebo léčebná využití.

Bezpečnost a ekologie

Zatímco konzumace dobře upravených kešu ořechů je zcela bezpečná, surové ořechy nebo jejich skořápky mohou být kvůli přítomnosti fenolových sloučenin (zejména urushiolu, podobnému jako u jedovatého břečťanu) silně dráždivé pro pokožku i sliznice. Z toho důvodu se kešu ořechy nikdy neprodávají v úplně syrovém stavu, i když jsou tak někdy mylně označovány.

Ekologické dopady pěstování nejsou zanedbatelné, protože rozšiřování plantáží může znamenat odlesňování. Na druhou stranu jde o plodinu, která má poměrně dobrou produkční efektivitu a lze ji pěstovat v agrolesnickém systému. Na stránkách [Ferwer.cz v článku o udržitelnosti kešu](https://www.ferwer.cz/blog/odkud-p pochazi-kesu-a-jake-ma-souvislosti-s-udrzitelnosti) najdeme přehled environmentálních výzev i příklady férového zemědělství spojeného s tímto druhem.

Zajímavosti nebo souvislosti

Ačkoliv název „kešu ořech" evokuje typický semenný plod, botanicky se nejedná o ořech, ale o semeno z nepravého plodu. Samotné „kešu jablko" je zvětšený květní násadec, nikoli plod v pravém slova smyslu.

Kešu bylo rozšířeno portugalskými kolonizátory z Jižní Ameriky do Indie již v 16. století, kde se dodnes pěstuje a zpracovává ve velkém. Tradice fermentace kešu jablek na místní alkoholické nápoje jako je brazilská „cajuína" sahá staletí zpět.

Vědecké studie také zkoumají potenciál CNSL a kyseliny anakardové pro vývoj nových antimikrobiálních látek, přičemž některé výzkumy publikované v Journal of Ethnopharmacology naznačují účinky proti gram-pozitivním bakteriím.

Shrnutí / závěr

Ledvinovník západní není jen zdrojem oblíbených kešu ořechů, ale i rostlinou s bohatým chemickým potenciálem. Jeho fenolické sloučeniny jako kyselina anakardová mají význam pro vývoj udržitelných materiálů i pro medicínské využití. Díky kombinaci chutného plodu a průmyslově užitečných extraktů představuje významnou plodinu tropického zemědělství s globálním dosahem i výzvami na poli ekologické udržitelnosti.